Trainspotter

Na skleněných dveřích kanceláře Hugha Marlowea se objevilo jméno jednoho z předních herců žánru sci-fi – Richarda Carlsona.

V prvních okamžicích přípravné fáze natáčení šéf studia 20th Century Fox navrhnul do role Gorta Jacka Palance, role však později připadla Locku Martinovi.

Scénář se zakládal na příběhu Harryho Batese „Farewell to the Master“, který byl původně publikován v časopise „Astounding Science-Fiction“.

V knize byl Gort hlavní postavou a šéfem posádky a Klaatu byl jenom jedním z řady svých dvojníků nebo spíše klonů s velmi krátkým životem.

Patricia Neal se v rozhovorech přiznala, že během natáčení neměla ani ponětí o tom, že se film stane takovým mezníkem v žánru sci-fi. Měla za to, že se natáčí další z řady populárních druhořadých snímků s létajícími talíři a mimozemšťany a měla problémy udržet vážnou tvář při pronášení svých replik při natáčení.

Role mimozemšťana Klaatua se měl původně zhostit Claude Rais a nebo Spencer Tracy.

K dispozici byly dva druhy obleků pro Gorta: jeden se šněroval po délce zad pro záběry Gorta zepředu a druhý měl šněrování zepředu pro záběry z boku.

Gort (Lock Martin) se v povídce jmenuje Gnut.

Hláška „Klaatu barada nikto“ se stala nesmírně populární mezi fanoušky žánru sci-fi; ke slyšení byla i ve filmu Army of Darkness (1992).

Edwardův (Johnny Depp) hrad tvořila třicetimetrová kulisa.

Johnny Depp (Edward) a Winona Ryder (Kim) spolu po celou dobu natáčení chodili a později roku 1990 se zasnoubili.

Tvůrci v zájmu naprosté autenticity najali do malých cameo-roliček opravdové novináře, např. Gabriela Heattera, H. V. Kaltenborna a také Drew Pearsonovou.

Americký týdeník Time zařadil Trnkův Sen noci svatojánské mezi nejlepší filmy roku, po bok Godardova filmu U konce s dechem (1960) a Felliniho Sladkého života (1960).

Jiří Trnka vložil do filmu opravdu mnoho energie. A aby lépe zvládl velké pracovní vypětí, konzumoval obrovské množství kávy a cigaret.

Film byl dlouho považovaný za ztracený, ale později byl přece jen objeven v Národním filmovém archivu.

Jiří Suchý o filmu prohlásil: "Snu chybí jen jediné: Aby jej viděl sám Shakespeare."

Těla loutek byla tvořena latexem a hlavičky moduritem.

Dokumentarista Václav Táborský zaznamenal průběh příprav a natáčení v krátkém snímku Skutečnost noci svatojánské (1959).

Natáčelo se na šesti scénách současně.

Všechny loutky vytvořil sám Jiří Trnka.