Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Sci-Fi

Recenze (169)

plakát

Star Trek II: Khanův hněv (1982) 

Ale jo, celkem vydařené pokračování. Postavy i jejich představitelé sice trochu zestárli, ale to není úplně na škodu, myšlenka s evoluční zbraní také není úplně špatná. Jen škoda, že záporák nemá nějaké ještě trochu temnější záměry, než jen prostě "zabít Kirka". Ale jinak si na něj stěžovat nemůžu, Montalban se mi líbil i přes to občasné přehrávání. Vrcholem je samozřejmě závěr, za který přidávám dobré půl hvězdičky. 7/10

plakát

Iron Man 3 (2013) 

Byl jsem celkem příjemně překvapen. Čekal jsem bezduchou akci plnou výbuchů, kterou nebudu chápat, protože jsem předchozí dva Iron Many neviděl. Ale dostal jsem sice akci plnou výbuchů, ale s tou bezduchostí to nebylo tak strašné a dokonce mi ani nevadilo, že nevím, proč má Tony Stark záchvaty úzkosti. A propos Tony Stark - je to sice namyšlený frajírek a v reálu bych se s ním nesnesl (asi jako se odpuzují dva stejné póly magnetu), ale aspoň občas utrousí vtipnou hlášku, což mi u ostatních marvelovských hrdinů dost citelně chybí. Navíc oceňuji i pár dějových zvratů, které jsem opravdu nečekal, v poslední době je to dost vzácný úkaz. Jen škoda toho hollywoodského finále a občasných scén, co se do toho všeho snaží vnést nějakou lidskost nebo co. 8/10

plakát

Pátek třináctého 9 (1993) 

Nemůžu si pomoct, ale já se skoro celou dobu docela dobře bavil. Když se člověk oprostí od toho, že je to pokračování série, a kouká na to jako na samostatnej film, tak je to celkem slušně udělané hororové béčko. Zápletka spíše průměrná, herecké výkony jakbysmet, ale všechno to hezky odsejpá bez zbytečnýho zdržování a keců, atmosféra tam nějaká taky je a občas i nějaký ten nápad se objeví. Samozřejmě, fanoušci, kteří čekali něco stejnýho jako první tři nebo čtyři díly série, budou zklamaní, ale přiznejme si to - v předchozích dvou nebo třech snímcích s Jasonem to už vypadalo, že se tvůrci poněkud vyčerpali, tak proč nepřijít s něčím novým? Kdyby to byl samostatný film, tak hodnotím možná i o třídu líp, takhle: 6/10

plakát

Beetlejuice (1988) 

Tim Burton asi nikdy nebude můj oblíbený režisér. Možná je to proto, že nátáčení filmů bere spíš jako záminku pro vyřádění se ve výtvarné složce a příběh obvykle dostává dost na frak. V Beetlejuicovi naštěstí ještě nějaký je, ale stále tvoří spíše pozadí pro nápady na scénky, které asi mají být vtipné, ale mě osobně nijak zvlášť neoslovují. A dost možná také proto, že triková stránka za tu dobu dost zastarala, v osmdesátých letech by mě to asi bavilo víc. Ale i tak oceňuji alespoň Michaela Keatona, který si hraní evidentně užíval, škoda, že Beetlejuice nakonec nedostal ve scénáři víc prostoru. 5/10

plakát

Nevědomí (2013) 

POZOR, TENTO KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY! HODNĚ SPOILERŮ! Ačkoliv si nemyslím, že kohokoliv, kdo už viděl takové klasiky sci-fi žánru jako jsou Total Recall nebo Matrix, může kterýkoliv dějový zvrat nějak překvapit. Oblivion je takový mix obou zmíněných - z prvního si bere motiv hrátek s vymazanou pamětí a klony, z druhého zase procitnutí hlavního hrdiny z umělé reality a jeho roli jako Vyvoleného, který se postavi všemocným strojům. To, co ale bylo v poslední dekádě minulého století ještě poměrně nové a tudíž atraktivní, dnes najdeme všude napříč žánrem a Oblivion po příběhové stránce nepřináší nic nového. Zdá se, že Kosinski si to z velké části uvědomuje, takže nás do pozadí příběhu zpočátku zasvětí jen zběžně ústy Toma Cruise bez nějakých zdlouhavějších flashbacků. Později historický exkurz doplní o svůj pohled Morgan Freeman ve své už tradiční roli dědka, co divákům vysvětlí, jak to vlastně ve skutečnosti všechno bylo a je, ale ani ten nejde zbytečně do hloubky, aby naši pozornost neodvedl od toho, co je na Oblivionu skutečně zajímavé. A tím je jednak proces přerodu hlavního hrdiny (kterého Cruise, jak mě jinak nechává chladným, zahrál velmi dobře) a jednak atraktivní vizuál celého snímku. Postapokalyptická krajina tu vypadá uvěřitelně, nepřeplácaně a atmosfericky, a když se rozhodnete moc neřešit příběh a necháte se raději unášet působivými nálety kamery a občas nějakou tou kratší akcí, tak budete nakonec celkem spokojeni. 6/10

plakát

Červený drak (1986) 

Ne že by to bylo zas tak špatné, ale tomu srovnání s o šestnáct let pozdější adaptací téhož se nelze ubránit. Petersen v hlavní roli Nortona hravě strčí do kapsy, Noonan jako Dolarhyde taky není špatný a ani Coxovi nemůžu jeho Lectera nijak zvlášť vyčítat, ale celý film má neskutečně utahané tempo. Navíc jakýkoliv pokus o navození atmosféry (a atmosféra je to, na čem filmy tohoto typu stojí) téměř vždy zabila dle mého zcela nešťastně zvolená hudba. Mainstreamový rock osmdesátých let skvěle sednul do Rockyho, ale tady to působí jako pěst na oko. Výsledek jsem nakonec docela protrpěl a jen závěrečná scéna celkový dojem jakžtakž zachránila. 4/10

plakát

Jen pro tvé oči (1981) 

Po sci-fi Moonrakerovi se vracíme zpátky na zem. A For Your Eyes Only má popravdě asi jednu z nejrealističtějších zápletek ze všech bondovek - místo lidstva a světového míru tu jde "jen" o jeden počítač na ovládání řízených střel a padouchem není megaloman s touhou ovládnout svět, ale jen obchodník, co zmíněný počítač chce prodat Rusům. Právě záporák mě nijak zvlášť nenadchnul, je takový nemastný neslaný. Zápletka není špatná, ačkoliv by si zasloužila trochu víc logiky (vedoucí závodník biatlonu si jen tak uprostřed závodu odskočí zastřelit Bonda a nikdo si toho ani nevšimne? Really?) a občas možná i nějaké to zkrácení (konec mi připadal už trochu natahovaný). Moorovi sice vážnější pojetí moc nesedí, ale udržel svůj průměr. A víceméně průměrně tak hodnotím i celý film, s malým bonusem za Columba a jeho pistácie. 7/10

plakát

Moonraker (1979) 

Jednou se to stát muselo. Postupným zlehčováním, přidáváním hlášek a sebeparodizací se z bondovek staly spíše komedie a jedenáctý film v pořadí je pro mě bodem, kde se to zlomilo. Nejvíc je to asi vidět na vracejícím se zabijákovi Jawsovi, ze kterého se stala víceméně komická postava, která vlastně za ocelovým úsměvem skrývá dobré srdce, jak se ukáže v závěru. A tak je to nakonec v Moonrakerovi skoro se vším - žádná scéna se neobejde bez odlehčujícího gagu, i závěrečná bitva ve vesmíru vyvolá spíše úsměv než napětí a hlavní záporák je spíš takový nabubřelý ňouma, než že bych mu ty plány na vyhlazení lidstva věřil. Co je na tom ale nejhorší, je to, že pokud se oprostíte od toho, že jde o součást série, která zpočátku vypadala jinak, a příjimete, že jde vlastně o komedii, tak to celé tak nějak funguje a nakonec se fakt dobře bavíte. Alespoň to se stalo mně. 9/10

plakát

Špion, který mě miloval (1977) 

Pro mě jedna ze slabších bondovek s Moorem. Zápletka víceméně předvídatelná, přechody mezi scénami často bez logiky, u podvodních scén jsem skoro usínal. Zachraňuje to naštěstí velká dávka humoru v první polovině filmu, jedna z nejlepších bondgirl ever a výborný zabiják Jaws. 7/10

plakát

Velká ryba (2003) 

Občas se stane, že narazíte na film, o kterém víte, že není úplně blbě natočený a že má vlastně i docela dobrou myšlenku, ale stejně vás neosloví. A to se mi stalo u Velké ryby. Burton sám odvedl asi celkem dobrou práci a ani herecky to není žádná katastrofa, ale obsah filmu ani samotné zpracování prostě nějak s ničím ve mně nerezonují, abych mohl dát lepší hodnocení. Naopak mě neustále štval Ewan McGregor v roli neuvěřitelně naivního dobráka (taková variace na českého Hloupého Honzu), na "kouzelnou atmoféru" jsem asi moc cynický a závěrená pointa je tak strašně sladkobolná, že ji nedokážu brát vážně. A ani Steve Buscemi v cameu to nezachránil. 5/10