Nevědomí

Myšlienkovo, dejovo a vizuálne nenáročná oddychovka s presahom. Formou i dejom zapadajúca do dnešných schém. Väčšina zamestnancov robí, podobne ako hrdina príbehu, rutinné servisné práce pre korporácie (súkromné, štátne alebo mimovládky), pričom o skutočných motiváciách a cieľoch majiteľov má len hmlisté alebo vôbec žiadne tušenie. Chýbajúce dobrodružstvá a emócie nahradzuje všeobecná zaujatosť tvarmi. Dizajn ako náhrada pocitov. Čím dokonalejší, farebne výraznejší a lesklejší, tým totalitnejšia spoločnosť (o tom kedysi kdesi písal Elias Canetti). Životní partneri sa striedajú, no žiadna veľká iskra neprebieha. V podstate ide len o zachovanie rodu. Takto sa vlastne všetci na seba veľmi ponášajú, zameniteľní v čase aj výkone. Väčšina dňa sa odohráva v zvláštnom myšlienkovom otupení. A tak sa hľadajú ďalšie náhrady v podobe života v divočine, na vidieku, samote. A v podzemí živorí zopár snílkov s plánmi na oslabenie tých, čo vyťažujú zdroje planéty. Otázny ostáva záver, vo filme samozrejme švacnutý do bezbrehého optimizmu, pripomínajúceho svet bez hriechu po jehovistickom armagedone, tak dôverne známeho z ich lesklých magazínov, plných láskyplného súžitia tigra s ľudskými deťmi a podobne. Neviem, neviem, či by úspešná revolúcia rebelantov, poháňaných v skutočnosti zväčša zlosťou, závisťou a hnevom vydala práve tak príjemnú úrodu, aká sa podarila vo filmovej rozprávke. (26.04.2013)

No na seznámení se zvukovým systéme Dolby Atmos jsem si nemoh vybrat lepší biják, tady se fakt musím opětovně veřejně pochválit. Kromě sebe však musím pochválit i spousty dalšího, například Tomíka Cruisů, mám toho nestárnoucího pacholka rád, ale už dlouho nenatočil nějaký film, kde by mě upoutal herecky tak jako tady, ale pořád to není tak dlouhá doba, jako doba kdy jsem naposled viděl vynikající scífko, pravda mnohem víc se mě líbila ta první méně akčnější část, kdy má fantazie pořád ještě pracovala naplno s tím jako to vlastně všechno je. Potom, když se v téhle oblasti začne rozjasňovat sem byl mírně zklamán, protože jsem si pro druhou půli vytvořil vlastné tezi, která byla zcela mimo. Ovšem i tak nálepku inteligentního nenudícího scífka si tenhle bijáček může s přehledem plácnout rovnou na čelo. Ještě bych udělalil řád diváckého lva za vizuální stránku, protože to co se ukazuje před divákovejma kukadlama je opravdu hodně příjemná oční pastva. Ovšem chce to opravdu velký, hodně velký plátno, aby bylo to správný filmový chrochtando grando. (13.05.2013)

Joseph Kosinski. Jméno, které mi v hlavě bude znít ještě hodně dlouhou dobu. Taky ale člověk, který mě už po druhý dokázal neuvěřitelně potěšit naprosto skvělým a neotřelým filmovým prostředím spojeným s naprosto boží muzikou, která do jeho světů prostě sedí. Tron a Nevědomí má hodně společného. Minimálně samotná hudba spojuje atmosféru dvou filmů, ale i design některých vesmírných lodí nebo minimálně motorky dokáže připomenout posledního Trona. Každopádně to nic nemění na tom, že Nevědomí je pořád dost originální film. Když pominu příběh, který mně osobně vůbec nevadil a dokonce mě ještě potěšil tím, jak se v druhé půlce filmu zajímavě proměnil, musím říct, že mě absolutně sejmul svět, se kterým Kosinski přišel k samotnému divákovi. Pokaždý, když je na scéně nějaký sci-fi, nemůžu se dočkat toho, až uvidím, jak se tvůrci poprali s věrným popsáním dané doby. Tady se s tím poprali naprosto parádně a celý ten post-apokalyptický svět vypadá fakt neuvěřitelně krásně. Krásně na pohled, pravda, že postava Toma Cruise by mi za tohle asi dala facku. Každopádně prostředí, který si Kosinski přichystal je prostě boží. A nejúžasnější na tom všem je fakt, že já na něm hrozně málo vnímal digitál. Přišlo mi to všecko děsně přirozené. A to vůbec nemluvím o Tomovi Cruisovi, který se zase upsal naprosto boží postavě, která mi odteď pořád bude připomínat právě jeho. Nebude to ale jenom on, kdo mě zaujal. Třeba taková pro mě zatím neznámá Andrea Riseborough mi udělala obrovskou radost nebo i Olga Kurylenko překvapila. Oni herečky celkově pod Kosinskiho kamerou vypadají tak nějak...dokonale. No a samotný příběh? Nezlobte se na mě, ale mně přijde originální. Líbí se mi, že se film nesnaží vysloveně tlačit na typickou hollywoodskou linku a jede si svoje. Tom prostě při své první scéně ve filmu hned neskončí v područí nepřítele, ale tak nějak udělá svojí rutinní práci a jede si na základnu odpočinout. Až divákovi musí přijít, že nekouká na film, ale na realitu někoho v alternativní budoucnosti. No, musím říct, že Oblivion byl pro mě v kině obrovský zážitek. A nutno dodat, že za to hodně mohla i samotná hudba, která byla tak dobrá, jako hodně dlouho ne. (13.05.2013)

Potvrdila jsem si svou dávnou teorii, že co se týče trailerů, je nejlépe zůstat v blaženém nevědomí a když už, tak se na ně podívat až po filmu, protože trailery se dělí na dvě skupiny: na ty, co kecají, a ty, které všechno vykecají. Nuže, obdobou rčení o nošení dříví do lesa by mohlo být úsloví o chvále audiovizuální nádhery Kosinského filmů a poukazování na to, že první polovina Nevědomí je lepší té druhé, ale celek je víc než součást částí a po dni, kdy jsem se cítila pod jezevčíka, a letech, kdy jsem se smutně smiřovala s faktem, že sci-fi nad úrovní debility zemřela spolu s pány Lemem a Clarkem, mi celek přišel k chuti bez ohledu na kvalitativní rozdíly a fakt, že Olča s Koljou jsou tam jen na ozdobu (a jemu se to dařilo o poznání lépe než jí). (24.05.2013)

Nejzajímavější nápady z těch nejlepších vědeckofantastických filmů promixované jako ovocný koktejl od Mangaloo. Cruise tu hraje lidskou verzi Wall-eho, ale díky hojnému počtu vývojových posunů je z něj pak ten největší šéf na planetě. Z hereckého ansáblu ještě stojí za zmínku (kromě Morgana, ten nikdy nezklame) neokoukaná Andrea Riseborough, scénou v bazénu si mě získala. Olinka tu paradoxně není tak in. Ale to co dělá z NEVĚDOMÍ unikátní podívanou je vizuální stránka. Z hlediska designu je vše neokoukané, má to správně mohutný rozsah a závěrečný výlet, kombinovaný se vzpomínkou na to, jak to všechno začalo, je něco tak audiovizuálně/sci-fisticky dokonalého (chci ať Kosinski natočí Setkání s Rámou, nebo něco od Asimova), že jsem tomu měl chuť napálit pátou hvězdu. Trošičku zamrzí, že hudba od M83 není taková pecka jak se čekalo. Hodně připomíná TDK a TRONA, i když v konkurenci jde pořád o víc než solidní standart. P.S: V největším sále v kině jsem seděl úplně sám = no interference. :) (23.04.2013)