sQelle

Velkolepá myšlenka, která za filmem stojí shazuje film samotný. Čekal jsem mnohem lepší zážitek, než jsem dostal a tak úspěšný režisér nepřichází s lepším nebo stejně dobrým filmem jako je Parazit. Vizuálně moc hezké, zahrané fantasticky, ale nutkává potřeba říkat všechno několikrát, jak kdyby byl divák cvičená opice je otravná. Ze začátku to dělá vnitřní hlas hlavní postavy, kde se koukáme na rozbité hodinky a do toho nám říká hlas rozbil jsem si hodinky. Poté to film dělá samotný, kde nám vždy ukáže, jo tenhle charakter je debil a připomíná tohodle pána a pak to udělá znova a pak znova a pak kdyby náhodou ještě někdo nechápal, tak znova. Škoda toho, mohlo to být hravější a umět si to udělat něco málo po svém, než vysvětlovat očividné věci stále dokola.

Neskutečně dlouho odkládaný film přichází v moment, kdy jsem věděl, že budu toto hutné téma schopen nějak vstřebat. Největší muka tohoto filmu je přes všechny paradoxy doba, kdy byl film natočen a o jakých praktikách pojednává. Nucení pomocí mučení ačkoliv se zdá být zastaralé a film to sám tak popisuje, vlastně zas tak zastaralé není. Akorát místo náboženstvím se lidé té doby ohánějí politikou, místo čarodějnictví je kapitalismus a místo hlavního soudce je Sovětský svaz. Není tak divu, že se sílící normalizací se film tak trošku ututlal a v televizi se objevil až po revoluci.

Tak nějak jsem si už před lety snil o filmu o okupaci naší země, která bude umět chytnout za srdce jako mé oblíbené Pelíšky, akorát s trochu vážnější tváří. A já to konečně dostal. Jiří Mádl mi to neservíroval krásně divácky přijatelně, podíval jsem se díky tomu, do jednoho z nejsilnějších příběhu naší národní hrdosti a zároveň do odporného bodu zlomu. To celé mi podtrhla krásná kamera a přesvědčivé kulisy. Díky za to, že jsme v zemi, kde si tvoříme pravidla my a nerozhoduje o nás někdo, kdo dokáže manipulovat , jen za pomoci lží a vydírání.