Tiché místo

Tak jsem se překonala a zkusila jsem po dlouhé době horor. Dala jsem si k tomu kafe a pustila si projekci. Zpočátku byl klid, všechno dobrý. Pak jsem hlasitěji položila hrnek s kávou na stůl a málem jsem úlekem vyletěla ze židle. Tak jsem konstatovala, že atmosféra byla vynikající a Emily s manželem si nahrávání asi užívali. Celá ta rodinka byla prima a nedělalo mi problém se s nimi sžít. Něco jiného to bylo s těmi dobře slyšícími, to doopravdy nemusím, ale to by zase nebyl horor. (27.12.2018)

Nemám nic proti tomu, když je potřeba udělat určitý "leap of faith" a přijmout u filmu pár nesmyslných premis, aby jeho koncept mohl fungovat. Tím spíš u hororů. Nicméně jak celkový koncept, tak i jeho manifestace v jednotlivých scénách vyžaduje u Quiet Place absolutní nemyšlení publika na úrovni, kdy si nejde vytvořit skutečně pevnou představu o světě. Bylo by zajímavé, kdybych jako divák mohl přemýšlet o tom, jak mohou hrdinové té věčné nástraze hluku uniknout, ale to dělat nemůžu, protože jakákoliv logika je z okna a svět se podle vlastní premisy beztak nechová. Monstra jde ostatně porazit tím prvním způsobem, který by musel každého napadnout, a přitom to nenapadlo doposud zřejmě nikoho na planetě. A vzhledem k tomu, že ten film není ani nějak zvlášť natočený, tak za mě nuda. Špatně propracovaný zajímavý koncept - nic víc. (03.06.2018)

Quiet Place ač jsem tomu zpočátku úplně nevěřil je definitivně nejlepším novodobým hororem od prvního Conjuringu. Takže lidé, kteří uvízli v 80. letech a odsuzují cokoliv nového si film ani nezaslouží zhlédnout. Je úžasný vidět v kině po dlouhé době horor, při kterém zažíváte ty nepříjemné pocity jako mráz v zádech, studený pot a opakované vyskočení ze sedačky ( Jeden pán spadl ze schodů při cestě na záchod). John Krasinsky očividně hororový žánr miluje. Dostal skvělý nápad se kterým naložil s grácií, vyhýbá se klišé, všichni zůčastnění se chovají racionálně a ústřední monstrum s přehledem nakopává zadek Vetřelci.( Jeho vzhled, nepříjemné vydávající zvuky, rychlost, inteligence a způsob jak vůbec funguje je respekt vyvolávající). Kudos Krasinsky!! Moc krásně zde vynikne kontrast absolutního ticha, které se v momentu přehoupne na intezivní rachot, což vytváří nepříjemnou atmosféru i hodně zákeřné lekačky, které jsou nečekané a hodně efektivní. Velká chvála za hudbu. Emily Blunt hraje lépe než kdykoli jindy a scénu s porodem jsem prociťoval s ní ( a že to kur*a bolelo). Potěší, že film je Rko, takže na trochu krve také dojde. Hodně silný intenzivní 90 minutový Terror, který obsahuje několik nervy drásajících scén a v závěru je velmi emotivní a depresivní. Jediná výtka k posledním vteřinám, což sice potěší kritiky, ale mne jako diváka příliš ne. Kino bylo narvané, doufám, že sequel či prequel je za rohem! Zážitek a jsem rád, že jsem viděl děsivý horor, který nepracoval s duchy ani démony. Jsem zvědav, jestli se někomu podaří Quiet Place sesadit z trůnu, prozatím jasná letošní jednička. 95% (06.04.2018)

Napodruhé (a hlavně se sluchátky, která umí prostorový zvuk) nemám Tichému místu co vytknout. Strhující nápaditá podívaná s perfektní Emily Blunt, které najednou neškodí ani to akční finále, jež se mi v kině příliš nepozdávalo, ani zlověstná hudba, která ty tiché napínavé scény vůbec nijak nenarušuje, naopak z nich dělá boj o život. John Krasinski - režisér má očividně rád Stevena Spielberga a já proti tomu nic nemám. (28.05.2018)

Tiché místo je především vynikající psychologické drama o ztrátě (někoho blízkého, vlastního hlasu) a nemožnosti dát průchod prožívané bolesti (která ale může být proměněna v sílu, na čemž je zčásti založeno finále). Postavy musí všechny emoce držet v sobě, což akorát prohlubuje trauma. Jejich zdroje a projevy radosti, které by jim ulevily, jsou výrazně omezené. Oddat se hře, na které je založená dnešní společnost (protože nechceme jenom konzumovat, ale zároveň se bavit), znamená riskovat život. V tomto ohledu jde o antitezi dystopie Ready Player One, která ukazuje společnost oddávající se již pouze a jenom hře. K první tragédii dochází kvůli hračce, k další málem dojde při hraní deskové hry (příznačně jde o Monopoly – slast z nakupování si postavy mohou dopřávat pouze touto cestou). Tančit můžou partneři jenom se sluchátky v uších, jinak je použití technologií, na nichž jsme dnes tak závislí, takřka vyloučené… Přestože ve filmu skoro není dialogů, zásluhou znamenitých herců, informací rozesetých v mizanscéně a toho, jak postavy v určitých situacích reagují, po celou dobu chápeme, co hrdinové prožívají a oč jim jde, v čemž spatřuji hlavní výlučnost snímku. Ukazuje, co se již mnozí režiséři během (necelých) sta let zvukové kinematografie odnaučili – jak psychologicky vrstevnatý příběh lze vyprávět beze slov. Díky zaměření na postavy nachází své opodstatnění pomalejší prostřední část, ženino rozhodnutí počít dalšího potomka (zaplnit prázdnotu) i některé lehce sentimentální momenty (které jsou ovšem rušivé pouze při aplikování čistě hororového čtení). Jako horor je Krasinského film stále znamenitě zrežírovaný a skoro nám nedá vydechnout, byť využívá poměrně známých triků a málokdy nabere odvahu být opravdu bez zvuku. Nejen svým obsahem, ale i stylem tak v zásadě potvrzuje, že američtí filmaři mají z máločeho takový strach jako z absolutního ticha. Tiché místo proto není tolik pozoruhodné prací s tichem, jako hladkým propojením základní podmínky pro přežití v daném fikčním světě (nevydávat žádné hlasitější zvuky) s tím, co postavy prožívají. Skutečnost, že film končí v tom nejlepším (aniž by vyvolával pocit, že něco zásadního nebylo vysvětleno), mne přiměla přidat k jasným čtyřem ještě pátou hvězdičku. 90% (24.04.2018)