robbez

Je z toho hodně cítit Sedláčkova frustrace, že nemohl natočit film, který původně chtěl.

Geniální humor jako ze South Parku. Málokdo si dokáže takhle jedinečným způsobem dělat prdel z politiky, náboženství, ideologií, národů, ras, sociálních skupin, sexu a nevím čeho ještě.

Je zajímavé, že o rok později vznikl film Duch s opravdu hodně podobným námětem a stejnou snahou vydojit z diváka maximální možné dojetí. Některé scény jsou opravdu až neúnosně kýčovité a pseudoromantické. Počínající láska Teda a Dorindy je ale třeba zase vylíčena s docela příjemným humorem. Ve filmu měla svou poslední filmovou roli Audrey Hepburn, ovšem její postava průvodkyně z druhého břehu bohužel zapadala přesně mezi ty nejvíce kýčovité momenty.

Tohle je na Spielberga dost zvláštní a netypický film. Jsou tam vizuálně a pocitově ohromě působivé a sugestivní scény, jako třeba stadión plný luxusních věcí po Evropanech nebo rituální obřady japonských pilotů před odletem na smrt. Jim se chová občas opravdu dost podivně. V dosud nepoznaných těžkých životních podmínkách neví, jestli se má chovat jako Angličan, Američan nebo Japonec. Je chytrý, hyperaktivní a pravděpodobně dost zmatený. Ono se ale není čemu divit. V jeho věku přejít z bezstarostného života v luxusu do boje o přežití bez přítomnosti rodičů, to tedy musí psychiku zásadně poznamenat. Film opravdu skvěle vystihnul atmosféru místa a doby, národnostních i sociálních poměrů. Spielberg má většinou tendenci dojímat diváka k slzám poněkud kýčovitým způsobem, ale tady najdeme i velmi specifickou jemnou poetiku a místy až téměř surrealistické vjemy.

Jako komedie se to moc nepovedlo a jako romantický film je to dost kýčovité. Poměrně předvídatelný děj, křečovité fóry, trapná klišé. Třeba takový Sasha Baron Cohen umí sexuální humor na výbornou, ale tohle opravdu nic moc.

Proč se mi ten film tak líbil, když mě sport prakticky vůbec nezajímá? Asi proto, že je to skvěle odvyprávěný silný příběh s působivou hudbou. Jeden sportovec (Abrahams) chtěl vyhrát, aby všem dokázal, že se jako syn židovského přistěhovalce dokáže prosadit. Další (Liddel) chtěl zase závodit, aby oslavoval Boha a tak dokonce odmítl startovat i v neděli. Je zajímavé s těmito pohnutkami srovnat dnešní olympiádu, která je především velkým byznysem. Vítězství ale určitě těší pořád stejně.

Celkově to mělo dost nevyrovnanou úroveň. Byly tam určitě vtipné a působivé okamžiky, ale často taky hodně trapné a kýčovité scény. Hlavně "oslava moderních technologií", nemocné dětičky v postýlkách a ty všemožné hudební a filmové odkazy - to vše na mě místy působilo téměř jako Ein Kessel Buntes. Skvělý byl ale určitě James Bond s královnou a Mr. Bean v parodii na Chariots of Fire.

Je to vlastně o proměně člověka z nevinnosti ke zkaženosti a o složitosti mezilidských vztahů.

Drsné, vtipné, chytré, "společensky nekorektní", skvěle zahrané.

Woody Allen je geniální vypravěč příběhů. Jednotlivé scénky a historky jsou často úžasně vtipné a nápadité, ale celkově film působí trochu jako umělý slepenec, který drží pohromadě kulisy římských památek. Allenovy předchozí exkurze po evropských městech byly určitě lepší. Vynikající Paříž byla strukturována podobně, ale přeci jen jsem tam cítil určitou jednotící koncepci a náladu. Barcelónu prostupovala vášeň a Paříž nostalgie. Řím asi nejvíce charakterizuje chaos a zmatek, takže ta neucelenost vlastně možná poměrně dobře ilustruje římskou atmosféru. Nejlepší bylo každopádně zpívání ve sprše a ironický pohled na kult celebrit.