DorianGreene

Jeden z nejzajímavějších českých filmů poslední doby. Syrové drama natočil podle románu Josefa Kopty již Josef Rovenský v roce 1937. Filip Renč však dodal příběhu nový rozměr zejména zasněženou krajinou Krušných hor s projíždějícími starými vlaky a nádherně působivou hudbou Jiřího Škorpíka. O největší divácký zážitek se však stará Karel Roden v hlavní roli. Jeho herecké mistrovství už se pomalu začíná dostávat na samou mez, stačí obyčejný pohled, pohyb, úsměv a většina ostatních herců působí jako statické figuríny. Roden je bezesporu nejlepší český herec současnosti.

Oscar Wilde, „excentrický a sebejistý dandy s těžkými víčky, smyslnými rty a nezdravě bílou pletí,“ který uváděl lidi v úžas svým nevyčerpatelným zdrojem obrazotvornosti, bavil je jemným poetickým humorem a odzbrojoval zasvěceností, s níž se pustil do jakékoliv debaty. Wilde jako dandy v lecčems zcela bezprostředně navázal na George Beau Brummella, předobraz všech dandyů. Zejména jeho důslednou stylizaci vlastního života dovedl Wilde na pozadí „high society“ své doby k dokonalosti. Tím, že kultivoval brummelovský suchý vtip a paradoxní aforismus, stal se z něj jeden z nejlepších břitkých ironiků a nejzábavnějších společníků v Anglii té doby. Originalita Wildova estetismu spočívala v tom, že co nedůsledněji a nejhlubším způsobem promýšlel vztah mezi životem a uměním. Tento rozměr Wildova života se filmu podařilo poměrně zdařile reflektovat. Stejně jako jeho tolik známou homosexuální orientaci a s ní související slavný proces roku 1895, během kterého byl Wilde odsouzen ke dvěma letům vězení. Wildovo odsouzení mělo dalekosáhlé následky. Zasáhlo celé anglické dekadentní hnutí. Nakladatelé, spisovatelé, umělci dostali strach. Dokonce i geniální výtvarník Aubrey Beardsley, který korunoval Wildovu hru Salome nepřekonatelným ilustračním doprovodem, „vyjádřil jako své poslední přání, aby zničili všechny obscénní kresby, které kdy vytvořil.“

Děkuji České televizi za nádhernou sobotní noc, kdy 10. 12. uvedla na prvním kanále Dobrého Willa Huntinga. Na počátku jsem uvažoval, jestli nejít spát a nedat si film později v originálním znění s titulky. Nakonec jsem se od obrazovky nemohl odtrhnout a po skončení se mi ještě hodně dlouho nedařilo usnout. Přemýšlel jsem nad sílou příběhu, nad těžkými osudy lidí, kteří přišli na svět s genialitou, jež však s sebou leckdy nese nedostatek sociální i emoční inteligence, traumata a úzkosti, jak to dokonale předvedl Will v podání Matta Damona. Tento herec u mě v žebříčku díky tomuto filmu stoupl opravdu vysoko, zvlášť když si člověk uvědomí, v jakém mladém věku dokázal s Affleckem stvořit tak geniální scénář. Od 100 procent mě tentokrát odradil jen český dabing, kde mě neskutečně štval Ben Affleck, kterému propůjčil svůj nezúčastněný hlas Jiří Langmajer. Rozhodně si tento dramatický skvost v budoucnu pustím ještě v originálu. Teď jen lituju, že se ke mně nedostal už dříve!

Z literární dekadentní bible fin de siècle si režisér Oliver Parker vybral hlavně hororovou rovinu a pořádnou porci napětí. Ta sice na plátně funguje skvěle, ale na filmové zpracování takto kultovního díla je to setsakramentsky málo. Tři hvězdičky hlavně díky lordu Henrymu v podání blazeovaného Colina Firtha.

Proměna bezcitného vojáka vraždícího v minulosti vše, co chodilo, přes životem unaveného alkoholika předvádějícího pušky v bojovníka a studenta cesty meče je už lehce otřepané klišé. Jenže tento film má tolik dalších kladů a překvapení, které mě donutily dát plný počet bodů. Ať už je to perfektní a uvěřitelný výkon Toma Cruise, Kena Watanabe, nádherné přírodní scenérie, úžasná hudba, atmosféra soumraku rytířů bušido, každodenní život vesnice samurajů v druhé polovině 19. století a hlavně závěrečná bitva; svištění šípů budu asi vždy slyšet, když si vybavím tuto scénu, stejně jako zvuk předchůdce samopalu.

Srdcová záležitost od dětství. Když si chci zlepšit náladu, nebo se jen pobavit, sáhnu po tomto kousku. Důležitý je pro mě i původní český dabing. Tříska dal podle mého názoru Belmondovi největší šmrnc.

PROČ??!! Je to jeden z mála filmů, které jednou za čas atakují žebříček CSFD a vytlačí usazené klasiky. V době psaní tohoto komentáře byl Warrior dokonce na osmé příčce. Po zhlédnutí si kladu otázku proč?! Příběh až protivně jednoduchý a předem očekávatelný, otravný americký patriotismus, patetická hra na city a zbytečně dlouhá stopáž. Na druhou stranu dobře natočené zápasy (byť znalci bojových umění tam najdou mnoho chyb) a přesvědčující Nick Nolte jako starý alkoholik, který bojuje o odpuštění svých synů. Pokud film zhlédnete po přečtení zdejšího přepáleného hodnocení a nadšených komentářů, budete možná zklamáni jako já. Pokud si ho ale dáte bez vědomí této roviny, budete zřejmě nadšeni. Každopádně jsem měl po skončení chuť znovu si pustit Zuřícího býka a Million Dolar Baby. Současné umístění Warriora v TOP 200 filmů však považuji spíše za ostudu ČSFD či trapné nedorozumění. Za pár měsíců mu prorokuji cca 130. až 150. místo. A ani to si nezaslouží.

Perfektní filmová hříčka s intermediálními odkazy. Nejvíce si na něm smlsnou diváci poučení literaturou a uměním v období takzvaného Zlatého věku (dvacátá léta 20. století) a belle epoque (přelom 19. a 20. století, fin de siecle). Netradiční pohled do současné Paříže okořeněný vtipnými aluzemi na největší literáty a umělce, kteří v Paříži strávili část svého tvůrčího období. Nejvíce mě pobavil mladý Dalí ještě bez výrazných knírů a bez Galy, nechápající Buňuel, badass Hemingway (Kdo se chce porvat?!) a ztracený detektiv. Snímek korunuje nádherně a vkusně nasnímané město lásky a módy (mimochodem pro fanoušky módy je ve filmu malé překvapení) a skvělá hudba se sólující akustickou kytarou. Do nepohody a pro lepší náladu je Půlnoc v Paříži ideální volbou.

Pokud si tento film pustí poprvé divák starší patnácti let, bude nevěřícně kroutit hlavou nad bláznivými skeči a po půl hodině přehrávač vypne. Pokud si ale tuto ztřeštěnost zapne z nostalgie po patnácti letech, bude u obrazovky řvát smíchy, vybavovat si důvěrně známé scénky a pískat si ústřední melodii. Přesně takhle vypadalo mé opětovné setkání se Šimonem a Matoušem. Může za něj vlastně moje žena, která mi nevěřila, že jde o kopie Buda Spencera a Terence Hilla. Rozhodl jsem se ji přesvědčit projekcí této, alespoň pro mě, kultovní záležitostí. Během filmu jsem se vrátil na základní školu, kde jsme se spolužáky o přestávkách napodobovali rvačky Šimona s Matoušem, pokřikovali na sebe jejich hlášky a hádali se, zda jsou opravdoví, nebo falešní. Spolu s Maléry pana účetního to byl snad nejpřehrávanější film na domácím videu. Byť spousta „inťoušů“ tyto komedie dnes může odsoudit, pro mě zůstávají srdcovou záležitostí a řadím je mezi své nejoblíbenější filmy. „Jaká je voda? Žádná!“

Brilantní drama, propracované krimi a nadupaná gangsterka. L.A. – Přísně tajné předčilo všechna mé očekávání. Díky výbornému scénáři, skvělým hercům (kromě hlavních es bych vyzdvihl i výkon Dannyho de Vita jako novinářského lovce senzací) a hlavně originálnímu závěru. Snímek jsem si pustil během týdně třikrát a věřím, že se k němu v budoucnu určitě vrátím.