deizolator

Je vidět, že názory na tento seriál se různí. I já z něho mám rozporuplné pocity, ale myslím, že má objektivně tísnivý, depresivní nádech - otázka jestli to byl záměr či nikoliv. Spolu s Cirkusem Humberto je pro mě symbolem nostalgie a nedělního splínu. Přestože ho mám rád z toho důvodu, že jsem na tuto základku chodil a připomíná mi pěkné roky. I o mnoho let později jsem se tam setkal s pár příšernými učitelkami, které tam zůstaly ještě z dob socialismu a zažil si své problémy. I jako nadprůměrného žáka mě chtěli ze školy vyloučit jen proto, že jsem přinesl nůž, se kterým pak jiní spolužáci šermovali. Byl velký rozdíl mezi "soudružkami" a novými učiteli, kteří byli fajn. V seriálu jsou pěkně vykreslené charaktery i "bezcharaktery" lidí.

Hlavní hrdina John je mi tak nesympatický, že se do té romantiky nedokážu dostat. Spíš jsem mu celou dobu záviděl holku a byl na něj naštvaný, že nedokázal projevit empatii ke svému otci. Když pak procitl, už si to u mě nevyžehlil.

Myslím peklo metaforicky. Bůh je taky metafora… Aneb jak najít duchovní útěchu, když někdo v Boha nevěří. To je pro mě myšlenka toho filmu!