smrt.ka

Zde byl kdysi tučný článek. Potom jsem shlédla film podruhé... 84minutový film, který má ukázat, že i život "obyčejného člověka v obyčejné době" (jak bylo ve filmu řečeno: bez válek a front na banány) může být pěkně drsný. Ano, zdá se, že se jedná o film, který neprozrazuje nic nového, tak to ale v umění nefunguje. Picasso maloval věci jinak, protože je viděl jinak, o tom je samozřejmě umění. Nejsem si jistá, zda tenhle film dokáží ocenit i muži, nebo starší generace tolik, jako já. A ani já ho napoprvé nedocenila. Dnes říkám - doopravdy bez nadsázky - že Děti noci jsou geniální věc. Každý příběh jednotlivé postavy, každá Ofčina reakce, každý okamžik, který zase vypadal opravdově, zase nebyl kýčovitý, zase nebyl navoněný, vyšperkovaný, retušovaný, jako jiné.

Stejně jsem od filmu moc nečekala - až na oslnivou krásu Nicole, takže jsem ani nemohla být zklamaná. Respektuji, že se natáčí nenáročné filmy tohoto typu, ale tady mi dost vadila ta celková nedotaženost.

EVA je HEREČKA! To, jak dokázala tenhle neuvěřitelně vtipný film utáhnout, to dokazuje.

Možná by byly jenom tři. Ale na začátku stál ten Pan Velký s těmi Velkými myšlenkami. Jeho citáty a vůbec postavy jsou právem klenotem literatury. Film se mi líbil - obzvlášť originální hudba a zvuky, herecké výkony také, scény a osvětlení, to všechno bylo zajímavé. Jen ta francoužština! Nádherný jazyk, ovšem nic, co by mělo doprovázet Dostojevského!

Tyhle seriály mají neustále stejné scénáře. A ta blonďatá Španělka byla asi stejně španělská jako já.

Budeme-li to brát jako drobnůstku, tak se Karcoolka celkem povedla. Mělo to vtip, nápad a country kozlík byl k sežrání. Kdyby to bylo ovšem o dvacet minut kratší, vůbec nic by se nestalo.

Lituji, že jsem na to nešla do kina, ale silný zážitek jsem měla i z promítání z noteboku. Je pravda, že té "hezké podíváné" tam bylo na mě až trochu moc (jakoby samotný příběh nestačil), ale to je jen drobnůstka, která mi vlastně ani nevadí. Velice zajímavě pojaté drama (a ano, i já jsem až doteď žila s tím, že FL je to "neustále opěvované fantasy"), ale především vyjímečný kousek, co se týče vyjádření názoru - tím myslím celkovou ilustraci války a násilí vůbec, vymodelování vnitřního světa a také film s propracovanými postavami a uvěřitelností.

Málo Anglie. Ale trochu anglického humoru tam bylo... A jsou to sympaťáci.

Filmový plakát a titulky na konci ten film ještě více srazili.

Bomba. Kombinace toho všeho... Složité jednoduše nebo jednoduché složitě, těžko říct. Obrazy, hudba, slova, prvky surrealismu i muzikálu, je to jako mozaika, složená z tolika prvků, že by je nikdo nedokázal složit lépe, aby to dávalo smysl a zároveň to mělo ten punc. Alan Parker je prostě génius, člověk na svém místě, děkuji ti, Anglie, že plodíš takové děti.