BigBang

Pokus o thriller z období třetí republiky. Jedna hvězdička je za starosvětský námět: proč už se dnes netočí thrillery o maloobchodních spekulantech s textilem? Druhá hvězdička je za komickou ideologickou paralelu mezi tím, jak p. Brodský vyšetřuje a jak se vyvíjí ve zprávách z rozhlasu zapojení Č.S.R. do Marshallova plánu: když to p. Brodskému nejde, o plánu se jedná, jakmile p. Brodský dostane textil ke spotřebitelům, vláda má volné ruce a plán odmítá. Zvláštní poznámka k hudbě, která je anachronická: pochybuju, že v r. 1947 se hrál kvazi rock'n'roll, který zní opakovaně ve snímku.

Druhou sérii jsem ocenil až s odstupem, při společném sledování v TV při premiéře třetí série. Druhá série jedinečně ukazuje českou (zejména pražskou) společnost po převratu.

Naprostý vrchol, co se dá filmem dokázat. Nad každým dílem se mi hlavou honí desítky otázek. A zůstávají tam celá léta. Často se k osudům těch zobrazených párů vracím. Též o nich hovoříme se známými. Velice silné jsou hlavně ta nepodařená manželství. Člověk se dívá na záběry ze života před dvaceti pěti lety a má dojem, že ti lidé jsou ufoni. Proč se brali tak strašlivě mladí? Děti si tam pořizovali totálně nezralí lidé, kteří neznali sebe, natož aby chápali partnera. Zejména muží si tam pořizovali závazky v době, kdy byli duševně naprosto ještě dětmi.

Dobře, že tyto detektivky podle p. Škvoreckého byly zpracovány; patří do zlatého fondu české detektivky. Devadesátkové kulisy už začínají dostávat patinu historie. Potěšilo mě vystoupení autora v jednom z dílů.

Úžasné zachycení českých devadesátek bez příkras a iluzí. Fialová saka atd.

Berte to tak, že takovýto film už skutečně nikdy nikdo nenatočí.

Ten film nemá žádnou složu moc extra. Ale vždycky se na něj rád dívám.

Pozoruhodný film o kariéře v architektuře. Pozoruhodné je zobrazení pražské vyšší střední vrstvy v podmínkách normalizace, aniž by byl její blahobyt odsuzován: pěkné vily, tenis, stylové interiéry, cestování po světě.

Typická perestrojková substituce za normální noviny a televizní zprávy. Byli jsme na tom tehdy s gymplem povinně. Nesmyslný film, který spíše vyzněl jako oslava násilí než jeho kritika, což mohlo být myslím docela předvídatelné.

Jako dítě jsem to považoval za úžasně vtipnou komedii a ve škole jsme si z toho říkali hlášky. (Je pravda, že na nás při tom koukal ze zdi Gustav).