Hashirama

O kus vtipnější než první díl. Vybíjení mančaftu se trefilo do terče, přesto mi přijde fascinující, že něco takového vzniká v jakože profesionální produkci, když je ve výsledku veškerý materiál tak extrémně jednoduchý, že by ho natočil každý s mobilem za jedno odpoledne. Úvodní záběr je to největší a nejkřečovitější klišé v historii úvodních záběrů. Jiří Vyorálek je cool.

Netradiční rogenovská dramedie, která je fanouškovsky uvědomělá (narážky na Kubricka nebo Sám doma) a v práci s postavami až nečekaně vyspělá. V téhle vánoční pohádce jde o víc, než plejádu klasických fórků o honění a fetování. Tady hrdinové během jedné pouti na Louskáčkův bál, během které se vrací do své vlastní minulosti, dospívají, uvědomují si, co je v jejich životě důležité, a nečekaně předávají i lidskou message. Levitt se pro takové role narodil a už jen kvůli jeho "What the fuck..!" stojí tahle pohádka za to. Totálně feel good vánoční překvapení s jedním nezodpovědným chlapcem, co musí dospět, chlapcem, co sešel z cesty, židem se spoustou drog, co se bojí budoucnosti, a andělem, co prodává trávu.

Kouzlo minimalismu a dokonale úsporné filmařiny zde funguje naplno. Žádné samoúčelné kudrlinky, jen čistě nasnímané a zrežírované psychologické peklo. Herecky navíc extrémně vděčné a silné, stylisticky ne nepodobné seriálovému Hannibalovi. Riley Keough nejede jenom svoji přesvědčivou one woman show, ale taky je velmi velmi velmi seksy, a přestože zápletka stojí na klasicky hororových vratkých základech, formálně i rozpracováním námětu jde o silnou působivou a pod kůži zalézající inscenaci, po níž bude mužský divák trávit dlouhé bezesné noci myšlenkami na hlavní hrdinku.

Esence toho, co je na Burtonově tvorbě špatně, a zároveň toho, proč ho lidi tak milují. Pitoreskní rádoby temná stylizace, množství rozehraných linek, manželka a Johnny Depp v dalším maskérském showreelu. Burton už točí své filmy jako zboží na zakázku, ne zrovna s mladickou tvůrčí vervou, poněkud staticky, postavy se každých dvacet minut zjeví a zahlásí něco ve stylu, že život je těžkej, přičemž scénář nedopřává adekvátní prostor žádné z nich. Dark Shadows je klasickou tvůrčí exhibicí, která už neví, kudy kam, a důkazem, že Burton evidentně svůj styl vyčerpal. Přesto se kvality režijního matadora nezapřou a pokud jste fanoušky toho, co Burton nabízí stále a stále dokola už dlouhé jahry, právě skrze Dark Shadows chrlí své trademarky plnou parou. A hlavně Eva Green je totálně boží.

Živé a výrazné barevné ladění, kamerové finesy v nadklipové úrovni, choreografie uvolněná a přirozená, v cool kontrastu s chytlavým osmdesátkovým power popem. Skvělá píseň se skvělým klipem od skvělé zpěvačky, která se svým stylově různorodým albem Future Nostalgia vystupuje do popředí současné popové scény. Director’s Cut dává klipu další vrstvu a je úplně stejně cool.

Od někoho, kdo celá léta vynáší verdikty nad kvalitou filmů, bych čekal alespoň krátkou jednohubku ve stylu Lajny, a ne banální a dementně vystavěný polopatický dialog, který si bere na paškál všechny mentální defekty průměrného voliče SPD a bez ladu a skladu je hází na diváka v domnění, že dělá vtipnou satiru. Školní slohovka prvního stupně s co možná nejtriviálnějším pokusem o humor. Jiří Vyorálek je cool.

Dokonalá dynamika a provázanost scén, dokonalé zasazení a využití hudebního motivu, dokonalá gradace děje, dokonalé postavy, dokonalý Heath Ledger, pod jehož šílenou taktovkou se celý Gotham řítí do zkázy. Nolanův mistrovský kousek.

Mikuláš si zase zapomněl daňové přiznání v krbu, a tak své mimodimenzionální dementální herectví se zběsilou gestikulací vystavuje na odiv ve volné lovecraftovské adaptaci, která rozhodně má áčkové parametry, snaží se zachovat ducha autorovy stylistiky a nevystavovat své trumfy okázale na odiv a nabídne pár pěkných vizuálních fines, ale jako celek je bohužel zapomenutelná stejně jako jiné sci-fi hororové žánrovky, které se ale nechlubí předlohou od známého literáta. Stanley dává do vizualizace díla, které stojí na lidské fantazii, všechny své schopnosti, skvělí herci (především výborná Madeleine Arthur) jeho vizi zdárně přivádějí k životu, a Mikuláš je skvělá podpora pro PR, protože koho by nezajímalo, jestli je pořád na drogách. Nicméně chybí progresivnější vize, vynalézavější filmař a pár milionů navíc do rozpočtu.

Takový hezký film o křesťanství a procírkevní kampani osmdesátých let. Po všech povrchních, nudných a neinvenčních rádoby děsivých mrtkách od Platinum Dunes a spol, které do hnijící mrtvoly tohoto subžánru vší silou kopaly, se slasher zdárně usazuje na odlehčené komediální teen koleji, která si vystačí se splachovacím námětem a sexy herečkami. Stylizace do osmdesátek a kontrast krásných tvářiček s psychopatickými sklony funguje po celých 90 minut a z realizačního hlediska Meyers nijak neselhává, ba dokonce se pokouší jít sem tam proti zavedeným žánrovým postupům. Jakékoliv pokusy o společenský přesah bych pro příště vynechal, v takovém žánru jsou vyloženě nemístné, přesto odvedl svůj domácí úkol svědomitě. Alexandra a Maddie jsou nejvíc 👉🏼👌🏼

Překombinovaná pičovina, která se ztrácí ve svém vlastním námětu, ale jako jednoduchý film pro teenagery se sexy Lucy Hale, atraktivními kulisami a spoustou sluníčka adekvátní produkt blumhousovské stáje, který každý dokáže označit za debilní, ale nikdo s kapkou nadhledu ho nemůže odsoudit coby nezábavný. A přesně tak to mám rád. Na place u strejdy Jasona musí bejt hrozná prdel.