Hashirama

Nevím přesně, co je tím tajemným esenciálním prvkem, který mě nutil se dívat na další epizody, až z toho bylo 16 hodin ztraceného času, ale má to sílu. Má to prostě sílu. Hype kolem True Detective není záhadou, tento seriál do velké míry redefinuje kriminální žánr, povyšuje ho na vyšší level a všechny CSI hází do žumpy zapomnění. Je dost snadné True Detective zdissovat, a objektivně bude spousta těch věcí pravda, což jen nasvědčuje tomu, že tento seriál není ani zdaleka pro každého, ale koho chytne, toho už nepustí (z vlastní zkušenosti). True Detective vypráví komorní příběh, který nikam moc nespěchá, dějový progres je pomalý a podání příběhu minimalistické, čemuž napomáhá i malý počet postav, především v první sérii. Seriál má velmi osobitou a zvláštní skličující a zároveň meditativní atmosféru, která se střídá mezi "temným" vyšetřováním, "temným" dramatem a nihilistickými "metafyzickými" úvahami o životě, víře atd...inspirace Fincherovým Sedm je víc než patrná. Profesionální režie nepouští do seriálu žádná hluchá místa, všechno, co se přihodí, je plně funkční a má to v příběhu místo, třebaže se najdou pasáže, které by zasloužily zkrátit nebo naopak prodloužit. Taky nevím, jak se to povedlo, ale u obou sezón platí, že tenhle seriál ždímá z herců charakterní maximum! A to je to hlavní! Bez nadsázky v celém seriálu suverénně vládne McConaughey, jehož postava je jednou z nejlépe napsaných postav vůbec! Chemie mezi ním a taktéž skvělým Harrelsonem funguje skvěle a jejich protichůdné charaktery se dobře doplňují a konfrontují mezi sebou. Pokud bych něco vytknul, je to gradace, která vzhledem k dlouhému prostoji mezi první a druhou polovinou není tolik úderná a příběhu moc nepomáhá. Louisiana - 90 % California - 90 % Arkansas - 70 %

Moderní pohled na legendu očima nejstylovějšího britského režiséra, který ze středověké družiny udělal novou (vlastně starou) podfu(c)kující partu a z krále Artuše ulicí odchovaného bitkaře a ochránce prostitutek. A je to přesně to, co fantasy žánr odjakživa potřeboval! V Ritchieho zběsilém stylu se může leckdo ztrácet a Artuše odsoudit, divoký střih může slabším povahám způsobit nevolnost a charaktery můžou působit ploše a posloupnost nemusí být vždy polopaticky zřejmá, ale tyhle detaily vem čert, protože tady není ani vteřina, která by nebyla totálně cool. V nejlepších konverzačních scénách je to McDonagh s Tarantinem dohromady. Temná gotická stylizace je totálně cool, soundtrack je suverénně oscarový a akce, která střídá zběsile rychlé záběry se zpomalovačkami je nejen totálně cool, ale taky totálně efektní. V Ritchieho podání celý předkládaný svět dýchá životem, všechno a všichni tu mají neuvěřitelný styl a frajerskou pózu, kterou s úsměvem přijímáte a chcete víc a víc! Po druhém zhlédnutí dávám plnou palbu, protože takhle čistou a dokonale realizovanou autorskou vizi, jejíž neotřelé vypravěčské finesy půjdou příkladem celým dalším generacím filmařů, už dnes neuvidíte (a to nejen kvůli Artušově smutnému osudu). Kultovní potenciál září na kilometry!

Začátek seriálu nebyl nejlepší. Starz si objednala dvě sezóny a tvůrci si neuvědomili, že si musí už na začátku vytvořit nějakou fan base. Proto spousta lidí seriál během první sezóny opustila, a není se čemu divit. Nic víc snad ani není třeba dodávat, s dalšími sezónami se nic radikálně nezměnilo. Postavy mluví nepřirozeně teatrálně, jako by věděly, že se na ně někdo dívá, což moc nekoresponduje s prostředím a faktem, že by to měli být kurva drsní piráti, a to vše v nejukecanějším seriálu ever. Namísto klasických dialogů typu "Pojď mi prosím pomoct!" je tu něco ve stylu: "Kdysi, když jsem bla bla bla, tak jsem bla bla bla, a věřil jsem, že bla bla bla, a ty bla bla bla, a pak jsme bla bla bla, takže tě teď žádám o pomoc!" Proč? Dvouminutové dialogy se zpravidla protáhnou na subjektivní půl hodiny. Námět a celkové zasazení přitom skýtalo spoustu možností, z nichž většina ale nebyla využita a Black Sails jen zlehka klouže po povrchu svého potenciálu. Některé charaktery jsou zakomponované dost bezúčelně, jen aby v příběhu byly. Když je řeč o příběhu, ten se posouvá výhradně již zmíněnou konverzační vatou, přičemž postup ve vyprávění má spád tenisové antuky a tempo nepojízdné felicie. Obsah tří sezón (skončil jsem v S03E06) by tvůrci z Netflixu nebo History narvali do jedné sezóny. Hodnotím třemi rudými, protože Black Sails má své kvality, třeba charismatické výrazné herce a postavy. Není to vyloženě špatný seriál a pro spoustu diváků svoji roli plní, ale do skvělého seriálu má hodně daleko.

"Stav mezi vaší zemí a Jižní Koreou dosáhl maximálního napětí. Dá se říct, že jste na pokraji ozbrojeného konfliktu. A proto by mě zajímalo, zda si v této vyhrocené době najdete čas na karaoke?" - Dave Skylark, 2014, Interview...i takový dojem ve vás vyvolají tyto čtyři výjimečné rozhovory. Nějaké otázky jsou naprosto triviální, odpovědi na ty relevantnější jsou předem připravené, nezřídka převrácené naruby nebo nepokrytě lživé. Stone neoponuje a ani nechce oponovat, jen obdivně pobírá Putinův úhel pohledu a bere ho za svůj. Nelze popřít, že to, co Putin dělá, dělá v zájmu své země (země, nikoliv národa), a stejně tak nejde popřít, že to většinou dělá úplně debilně a v rozporu nejen s mezinárodní politikou, ale i se svým opakovaným tvrzením, že je třeba se dívat 25 let dopředu. Podle komentářů a hodnocení zde jde dost jednoduše odlišit, kdo se aspoň trochu angažuje ve světovém dění a politice a kdo je nesoudný nekritický dement. Hodnotím třemi rudými, jelikož pořad dělá to, co dělat má - podněcuje diskuzi a nutí lidi se trochu víc zajímat.

Víte co, některé filmy jsou špatné a vy si řeknete "To je ale sračka". Některé jsou tak špatné, až je to vtipné. Ale některé, jako tento, jsou tak moc špatné, že se tomu ani smát nemůžete. Neexistuje zde dramaturgie, neexistuje zde timing, neexistuje zde vyprávěcí rytmus, vlastně když to vezmu kolem a kolem, neexistuje zde ani samotné vyprávění. Kdybych nebyl tak přísně technický a profi, řekl bych, že zde neexistuje ani scénář, že ho prostě nikdo nenapsal. Sarik zkopíroval co mohl, přičemž svoji pozornost zaměřil na klišé a cool momentky, které vyplnily trailer, ale ani nejzákladnější a neprofláklejší stavební kameny komiksového filmu nedokázal zrealizovat. Film sestává z bezobsažné hlušiny proložené cool momenty z trailerů, které ale stejně v rámci filmu nedávají smysl. Scény na sebe nenavazují, postavy nemají charakter a jejich chování taky nedává smysl (Arsus dal Ksenii prsten. Ksenia ztratila paměť. Arsus sleduje Ksenii. Ksenia je smutná a chce spáchat sebevraždu. Arsus bůhvíjak uzná za vhodné, že je lepší ji tak nechat, neukázat se, nic jí neříct, a to ani po tom, co se znovu spojí. Ehm.)...ještěže je tam ta Alinina výstavní prdel. Během akce, kdy naši čtyři hrdinové křečovitě vybíjejí partu airsoft rekreantů, kteří si na punčochy přilepili čočky z rozbitých foťáků, se sice projevuje snaha o efektnost, dobré efekty jsou namíchané tak půl na půl s těmi špatnými, ale demenci u vedení jakékoliv scény CGI nezakryjete. Proč jde medvěd s hi-tech kulometem proti fake six pack skinheadovi ovládajícímu techniku? A proč na toho samého skina posílají rakety, když ovládá tu techniku? Proč se soudruzi dívají na kolegu, jak bojuje, nepřidají se a čekají, až na každého z nich přijde řada? Dojem z akce perfektně vyjádřil ruský youtuber Badcomedian: "И знаете, что меня больше всего радует в Защитниках? Вот эта их командная работа. Когда бьют одного, а все остальные стоят и смотрят...КОМАНДААААА!" [Jednoho mlátěj a ostatní stojí a koukaj se]. Jedna rudá za cringe momenty. И я уже сказал, что ЭТО ХУЙНЯ?!

Ryan Reynolds se konečně našel.

V určitých ročnících je na tento film, jakkoliv špatný, nahlíženo jako na kult. Do jednoho z těch ročníků patřím. A věřte mi, to, že se zápletka posouvá naprosto genericky a bez přičinění postav, že spousta věcí v tom filmu nedává smysl nebo že je spousta hlášek trapná, nikomu z nás moc nevadí.

Hezky natočená hříčka s áčkovými parametry, stále fungující během pouhých vteřin.

Tři s ušima odřenýma do krve. K čemu je úchvatná vizuální stránka, když film za dvě a půl hodiny vytasí dvě působivé scény (sexuální scéna, masový křest v Dněpru) a zbytek tvoří nepřehledné bitvy a krkolomně vystavěný příběh, kterému chybí pospolitost a divák si musí domýšlet, co se stalo mezi dvěma zdánlivě nesouvisejícími scénami. Zpracování zachraňuje obsah každých pět minut a jenom to dělá z Vikinga něco víc než jen tuctovou historickou řežbu.

Celkem rozpaky jako...návaznost na předchozí díl(y) opět minimální, uplynulé události (domnělá smrt Chrise Redfielda, bitva ve Washingtonu) se vůbec neřeší a jen zázrakem má Alice pořád stejné jméno. Naštěstí Anderson pořád dobře prohlubuje onu béčkovou mytologii a jeden logický kolaps vedle druhého ani nebere v úvahu, protože pak by to nebylo tak cool. Zpomalovačky vystřídalo závodní klání v rychlostřihu a pokusy o co možná nejmenší přehlednost, no aspoň si film drží své přímočaré zběsilé tempo od začátku do konce a ve finále příjemně nostalgicky odkazuje na jedničku. Wesker nanejvýš upozaděný, Milla a Ali tradičně super. Vcelku ucházející, chce se mi říct až důstojné rozloučení s unikátní filmovou sérií.