Hashirama

Soap Opera lvl 8 000. Po třech vtipných sezónách s dobrým konceptem těžká konzumní nevstřebatelnost, kterou zabily nové postavy a kontraproduktivní vývoj původních charakterů, který zapříčinily. Televizní svět ale velí dát lidem to, co chtějí, kvalita tak ustupuje kamsi do piče a prim tu hraje kvantita. Spousta a spousta bezobsažných epizod (4. - 9. sezóna) zaobírajících se vztahy mezi kdysi výstředními, nyní zcela zaměnitelnými archetypy. Wikipedie říká - "Soap opera je rozhlasový nebo televizní seriál s velkým počtem dílů, zabývající se převážně mezilidskými vztahy. Příběhy jsou smyšlené, jednoduché, dramatické až melodramatické, většinou nerespektují plynutí času – jsou nekonečné, vysílají se, dokud neopadne zájem diváků. Jednotlivé díly na sebe téměř nenavazují, společné mají jen postavy nebo prostředí. Pravidelní diváci časem získávají silný vztah k postavám seriálu a herci často bývají s postavami doživotně svázáni". Nevyvratitelná definice nejpřeceňovanějšího seriálu všech dob, jehož klinicky mrtvá forma bude pokračovat ještě hodně dlouho. Buď sama o sobě nebo chystaným prequelem. Zklamaně vzdávám hold prvním třem skvělým sezónám.

Zvláštní vidět od tvůrců sofistikovaných komedií něco takového. Scénář zvládá pojmout ve své omezené délce všechny postavy a začlenit i nové, přičemž každé dopřeje vlastní malý highlight. Zvládá uvést nejlepšího marvelovského padoucha a hlavně zvládá odvyprávět celistvý příběh na osobní i rozmáchlejší úrovni. Bohužel ta rozmáchlost podkopává filmu nohy a nevím, jestli Infinity War budou stačit i ty dva filmy. Jednak kvůli přemnožení hrdinů nemá ústřední zápletka takový dopad na diváka, a hlavně se ukazuje, jak moc jsou některé postavy zbytečné. Akce je skvělá, využívá naplno atributů všech postav, jenže mám podezření, že tvůrci některým při soubojích nadržují (Captain America), a jiné musí držet zkrátka (Iron Man) nebo je rovnou znevýhodňuje (War Machine). Navíc, jenom tak na okraj, popírá podstatu superhrdinských punčocháčů. Týmovky z principu nebudou nikdy tak dobré jako sólovky (Winter Soldier X Civil War), ale přesto člověk musí smeknout, když vidí, kolik toho museli tvůrci zahrnout, uvést na scénu a ještě odvyprávět. Nejednomu režisérovi by se podlomily kolena, ale Russoovi to zvládli a pokud má někdo dovést toto univerzum zdárně do konce, tak oni.

Adaptovat videohru je vždycky ošemetný byznys, zvlášť, mluvíme-li o opravdu velkých značkách. A Assassin’s Creed rozhodně dává náhodnému divákovi mnoho důvodů k nenávisti - od vágně vykreslené mytologie ve stylu “tihle jsou asasíni a jsou hodní, protože se to píše v úvodním crawlu, a tamti jsou templáři, kteří jsou zlí a proto se budou prostě chovat zle”, která nás zavádí až kamsi do osmdesátek, přes mdlé postavy až po celkové uchopení příběhu, ve kterém je jednání postav podřízeno vůli scénáře, expozice neexistuje a o cíli se musí neustále dokola mluvit, aby divák nezapomněl, o čem to vlastně je. Nicméně! je to snad jediná herní adaptace, která by se dala nazvat důstojnou autorskou vizí, která naprosto uhrane audiovizuálním podáním, od elegantní hry se světlem a stíny přes epické průlety kamery až po do detailu vypiplané kulisy a scénografii. Perfektní akční scény mají styl, dynamiku a tempo, ctí ducha série, a především když někdo mluví španělsky, tak mluví španělsky, a ne anglicky s jihoevropským přízvukem, což je rozhodně taky rarita, která stojí za zmínku. Artové uchopení a zjevná neochota jít hráčům na ruku (kterou potvrzuje časové ladění 70 ku 30 ve prospěch přítomnosti) už předem tenhle pokus pohřbili, a já si přesto stojím za tím, že technické zpracování tenhle film nejen zachraňuje, ale výrazně ho odlišuje od jakékoliv existující žánrové konkurence, která se veze na vlně nemastného neslaného průměru nejen řemeslně, ale ve všech oblastech. PS: Je škoda, že tu jsou asasíni vyobrazení jako brainwashed mentálové, přestože ve hrách to byli právě oni, kdo stál proti proudu.

No. 2 je jako druhé Sin City - moc pozdě a moc málo. Namísto sebevědomé pózy na vlastních nohách těží pokračování (bohužel nepřekvapivě) z odkazů na jedničku, kterých je nezdravě moc a pochopitelně už nejsou moc vtipné, a nedá tak divákovi moc šancí se zasmát. Vrcholem humoru je tak skvěle bizarní Benedict Cumberbatch. Podle mě by bláznivá komedie neměla pokračovat smrtí stěžejní postavy. Sumarizace? Příběhově přeplácané a přesto prázdné pokračování, o které nikdo nežádal a které nikomu chybět zřejmě nebude. Bohužel.

Fetiš. Na Ali Larter, Millu Jovovich a zpomalovačky. Ale kdo by se Andersonovi divil, že? Béčka jsou jeho život, a čtvrtý Resident Evil je film, ve kterém jde až na kost a pokud nepřistoupíte na jeho hru, nejspíš proděláte mozkovou mrtvici.Všeobjímající tupost všeho, co se ve filmu děje, nepřetržitě vládne souběžně s pocitem, že je to děsná sranda a člověk je vlastně rád, že se na to dívá. Před zhlédnutím vemte v úvahu legrační efekty, videoherní stylizaci, jednorozměrné charaktery vyprofilované víceméně jen vizáží, béčkovost od sklepa na půdu, rockový vypalovačky, Ali Larter s výstřihem, Millu v upnutým latexu. Pokud chápete, že s ničím jiným tahle série nehraje, nemůžete podle mě být zklamaní. Ne, jednička reloaded se nekoná, ale svým pojetím se Afterlife svým kořenům rozhodně přibližuje. Anderson se nezapře.

Hele banány vole! Jídlo vole! Cukry vole! Oceňuju, že do tohoto projektu naše televize evidentně hodně investovala a má jasný cíl něco smysluplného vyprodukovat. Nejen proto mě mrzí, že divákovi předkládaná show nemá takovou úroveň, jakou by mít chtěla. A ne jen ve srovnání s originálem. Jednotlivé díly mají divnou kompozici, sestávají z jedné soutěže a zbytek vyplňují pasáže z ostrova, na svou délku jsou tak díly dost prázdné. Celková roztahanost pak vytváří dojem, že účastníci nemusejí hrát, na čemž se dle mého názoru s průběhem nic nezmění. Soutěžící jsou většinou dost nesympatičtí, typicky česká generace středního věku (sympatičtí jsou vyloženě jen ti mladí), proto je prázdnota dílů ještě více ke škodě. Soutěže jsou bez hudebního podkresu, prokládané zpovědí na kameru (vážně, zpověď na kameru uprostřed výzvy) a moderátor je naprosto nemožný. Češi to šoumenství prostě nemají v krvi a další takové projekty s radostí vynechám.

Některé věci nikdy nepochopím. Třeba proč je tenhle film v modrých číslech. Zádumčiví kritici tu číhají za každým rohem, aby zkurvili renomé pokud možno všem filmům. Jsou to právě oni, kdo se v půl století staré předloze rozplýval nad komplexními psychologickými pochody všech postav, filozofickými intermezzy objasňujícími smysl bytí a hlavně zažloutlým celuloidem, který dával všem režisérovým úkonům hloubku. Jenže teď je rok 2017 a lidé oceňují filmy, na kterých je něco vidět. A já tu viděl nádherně stylizovanou výpravu, opravdovou atmosféru divokého západu, sedm jasně vyprofilovaných charismatických hrdinů, až jsem se divil, jak se to vůbec povedlo všechny je prodat, efektní akční scény, vedle kterých bledne nejeden blockbuster a přinejmenším kulervoucí a dojemné finále. Pokud budou všechny remaky vypadat aspoň takhle, tak jakože klidně dál. Samozřejmě se v souladu s dnešním Hollywoodem povinně instalují všechny barvy, takže tu namísto skvadry machistických Waynů, co doma mlátí manželky, hrají všechny možné odstíny, ale koho to sere.

Technicky precizní film. Obdivuhodná hra se světlem, kamera věnující pozornost každému důležitému detailu. Polorozpadlé vylidněné exteriéry, klaustrofobický ponurý barák, jasně vyprofilované postavy s jasnými motivacemi. Všechno je fanouškovsky přitažené za vlasy, všechno společně tvoří jedinečnou atmosféru, pocit úzkosti a nervydrásající napětí. Horor že je mrtvý? To ani zdaleka!

Film, který sebevědomě naváže až po ústřední nehodě a pak si uvědomí, že nemá o čem vyprávět, a tak nehodu retrospektivně rekonstruuje. Už od první minuty jsem nabýval silného dojmu, že je film absolutně, ale absolutně o ničem. A taky, že ano. Kromě samotné nehody se Hanks jen potlouká z místa na místo a má bůhvíproč s něčím problém. Ve filmu není nic a nikdo zajímavý. Se silným sebezapřením tomu napálím dvě, a to výhradně kvůli technické stránce.

Technicky velmi osobitý snímek, který bohužel v divákovi nic nezanechá, maximálně tak pocit, že v něm / ní snímek nic nezanechal. Do mytologie nastupujeme jako do rozjetého vlaku, přičemž vybudovat si k postavám vztah není zrovna snadné, protože místo předchozího filmu dostaneme jen krátký textový úvodník, který nám má objasnit, proč se ve filmu bude dít to, co se v něm dít bude a proč postavy budou jednat tak, jak budou jednat. V tomto ohledu Singer nejde vstříc ani zarytým fanouškům, jelikož charaktery dostaly nové tváře i novou osobnost. Asi je jasné, kam tím mířím - Superman se vrací je film velice upnutý k postavám a zaměřuje se hlavně na vztah Clarka a Lois, jenže na diváka to nijak nepůsobí, protože nikdy neviděl, jak se jejich vztah vyvíjel před Clarkovým odchodem. Tady máte random pár a sledujte, jak to mezi nimi vypadá...akce ospalý dojem nepozvedne, protože 90 % akčních scén sestává z televizních záběrů a těch 10 % zabírá sotva pět minut stopáže. Na druhou stranu, Brandon Routh je sympaťák, na míle charismatičtější než Henry Cavill. Škoda, že do DC univerza nezapojili jeho. A je tam Kumar! A Kevin Spacey? Naprosto tuctový záporák.