Hashirama

Spoilery!...Jedna z těch mála řad, ve kterých jsem si vytipoval favorita už v prvním díle a on to fakt vyhrál! Čína je osvěžující změnou po monotónních tropických ostrovech a casting je povedenou zárukou zábavy. Sice se mi občas zdálo, že Todd byl jedinej, kdo opravdu hraje nějakou hru, ale celkově si nemůžu stěžovat na nic jinýho než na tu piču Amandu, která za 3 sezóny, ve kterých byla, neudělala absolutně nic a kdybych nepoznal Dawn, zůstala by korunovanou královnou bulení, který strategicky vytasila ve finále. Jinak si nestěžuju, nejrušivější element odešel hned jako první a největší castingový omyl od Markéz - Denise se mi dařilo ignorovat. Soutěže klasicky super a vítěz jednoznačně jeden z nejlepších v historii pořadu...proč do dalších řad nasrali Jamese a Amandu mi vskutku zamotává hlavu. Favoriti: Todd

Spojlery!...Survajvr, tentokrát na FiDŽi přinesl v pro mě zlaté éře pořadu změnu s tím, že jeden kmen bude na dovolený a ten druhej hrát Survajvr. Podepsalo se to hlavně na soutěžích (možná za to můžou prokletý oranžový šátky), kdy Ravu vyhráli za celou dobu jednu jedinou soutěž. Sračky jako Cassandra si tak válely šunky na kanapi do dne 39 bez potřeby cokoliv dělat a finalisti tak stojí za hovno úplně stejně jako nasraná porota. Favoriti: Edgardo, Alex

Překvapivě nenápadný dramec a jedno z dalších překvapení, která mě zastihla začátkem roku. Stoprocentně koncentrovaný Road movie na téma malá holka proti škaredému zlému světu, v postavách a scénáři dost připomínající Tarantinův rukopis. To je začátkem a koncem Hyku, který stojí jen a jen na hercích (jak jen je to možné v americkém filmu z léta páně 2011?), kteří dávají scénám náboj a cit (hlavně Chloë a Eddie). Nepůsobí to ani trochu normálně, ale kdo po tom bytostně touží (a že se tu pár lidí najde), v naší produkci se mu dostane „sráčů jako vy“. Ačkoliv i takový erudovaný génius jako já povětšinou nevěděl, o čem že to vlastně je, nijak jsem se nebránil hereckému umění Chloë, Eddieho a dalších, protože i přes všechny chybějící skládací roboty a homoseksuální upíry mi tu ani trochu suchý Martini naservíroval hutnou procítěnou podívanou, která je chytře vymyšlená a chytlavě natočená.

SPOILERY...Nejhorší série s nejhorším vítězem a neuvěřitelně nudným průběhem. Při sledování této sezóny jsem si připadal jako německá důchodkyně čumící na Sturm der Scheiße. Naprosto nudní hráči v nudných soutěžích a to se týká všech. No a co, že se tady poprvé objevil Boston Rob. V žádné z dvaceti sérií, ve kterých byl, jsem mu nefandil a svůj herní přínos stejně ukázal až v All Stars. Vecepia je suverénně nejhorším vítězem v historii pořadu - černoprdelnická kráva (ne, nejde o to, že je černá vy posraní rasisti), která se celou dobu přinejlepším vezla a svůj "výkon" obhajovala výroky typu: "Miluji Boha, proto jsem se dostala do finále." O nic lepší byla druhá finalistka Neleh, stejně slaboduchá blbka. Člověka tato řada přiměje spíš k domněnce, jestli těm dvěma krávám nepomohl skutečně Bůh? Kdyby mě donesl do finále, styděl bych se, že jsem to neodehrál sám, ale vzhledem k tomu, že V. a N. celou dobu jen tiše seděli za stromem a modlili se k Alláhovi, měli by se stydět taky. Jak já tuhle sérii nemám rád.

Ač je tomu již pár let, kdy jsem Cookovy ostrovy viděl, dodnes se pro mě jedná o nejlepší sérii. Parvati je nejlepší ženskou hráčkou, z Ozzyho všichni šíleli (dokud si o sobě nezačal moc myslet) a tříhodinový rozdělávání ohně sirkama je třešničkou na dortu. K tomu ještě slušný vítěz. Nejlepší sezóna a pamětihodná televizní událost. Favoriti: Ozzy, Parvati, Yul

SPOILERY!...Tákže. Začneme pěkně od podlahy a zhodnotíme to, na čem hra stojí - hráče. Už podruhé se konal souboj Fans vs. Favorites, ale narozdíl od nepopiratelně kvalitní řady v Mikronésii, se dá polemizovat nad tím, jestli Favorites jsou skutečně Favorites...pominu-li fakt, že většinu "favoritů" jsem si nepamatoval...Nejdřív tu máme cocota Cochrana. Jako ostatní "hráči" i on celou sezónu při zpovědi na kameru prohlašoval že čeká na moment, kdy převzít hru. Tohle říkali všichni do dne 39, ale nevšiml jsem si, že by se něco takovýho opravdu stalo. Dawn, duševní troska, která se i při ranním sraní musí rozbulet nad nedostatkem papíru. Brendon, duševní troska číslo dvě, se kterou renomovaný psycholog Jeff Probst sehrál náramný divadlo, ale já bych se bál jít vedle něj po chodníku. Phillip, největší piča z největších pičí, oproti který i takový paka jako Cochran nebo Russell jsou k zulíbání. Andrea, jedna z nejslibnějších hráček byla kvůli Phillipově pičo-cloně téměř neviditelná a stejně tak i Brenda, která jako hráč stojí za hovno (takže se do téhle řady vlastně skvěle hodila), ale aspoň je celkem pěkná. Ovšem v neviditelnosti suverénně vyhrál Erik, u něhož pochybuju, že vůbec strávil před kamerou víc jak hodinu. Corrine mi dělala radost už jen tím, že chtěla vyhodit Phillipa. A Malcolma jsem měl z favoritů nejradši. Sice jsem Filipíny neviděl, ale moje sympatie si získal už jen přátelskou povahou. Co se Francescy týče, dát do favoritů člověka, kterej vypadl jako první, to může napadnout fakt jenom Probsta. Fanoušci - Matt coby největší bizarnost na ostrově od dob chlupáče Ralpha z RI. Sherri, která si po třech dnech hry řekla, že je přece zadarmo na tropickým ostrově, tak co by se zatěžovala nějakou hrou. Shamar, profesionální armádní polštář. Reynold a Eddie, Dos de tres amigos, kterým jsem skutečně fandil (ale víc Reynoldvi, přece jen on z těch dvou něco dělal)...Všichni dosud nezmiňovaní nestojí za řeč. K samotné hře...no, žádná nebyla. Hráči, který miloval snad jen Probst (Cochran, Phillip) trávili 90 % dne před kamerou, kde odhalovali své geniální plány, jak převzít otěže. Nejpamětihodnějším momentem bylo bezesporu vyloučení Phillipa. Jinak se za celou sezónu nic nestalo (čemuž Probst oponoval svým: "V této jedné z nejnepředvídatelnějších řad došlo k vyloučení") a Probstovo vměšování se do průběhu a zaujatost zde dosáhly svého pomyslného vrcholu. Na jednu sezónu jsem čuměl pomale půl roku (a poslední tři díly přeskočil), jen abych se dočkal přinejmenším úsměvné finálové trojky ve složení: duševně slaboduchá mormonka, pako, náhodný obyvatel ostrova. Taky jsem se povinně koukl na Reunion show a stačí k tomu dodat, že špatná řada nepřekvapí špatným finále. Brenda jako porotce chyběla (pokud ji vůbec pozvali) a skuteční hráči dostali co možná nejmíň prostoru ku prospěchu sraček jako Cochran a Dawn ...Vítěz: Jeden z nejhorších, to už bych to dal radši Brandonovi (ať si koupí polstrovanou celu). Favoriti (opravdoví): Reynold, Malcolm, Andrea

The Interview je film, u kterýho je slavnější všechna ta omáčka kolem než film sám. Nedivím se tomu, je v něm spousta věcí, kterýma by se Kim v kině smíchy zadusil, ale v jádru je to ta samá komedie, na kterou jsme od dua Franco - Rogen zvyklí: okatý přehrávání, přestřelený humor, praštěná zápletka a poklona / pohana USA.

Po zpětný zkušenosti s jedním dobrým striptérem můžu konečně plně docenit a poprskat kritikou i evropskýho gigola. A jaký jsou vlastně změny oproti prvnímu dílu? Naprosto minimální...je to trošku drzejší, konečně už uvidíme i nějaký kozy, všichni jsou vtipnější a rozhodně už to nevypadá tolik znuděně jako první díl. Ve zbytku je evropská edice naprostou a úplnou kopií edice klasické. Takže tohle je jen takový upgrade, který opravdu pomohl.

Po vzoru post-apokalyptických seriálů přinesla i Chodící mrtvola nabitý pilot plný osvěžujících mrtvol a rodinného neštěstí. Na něj pak navazuje druhý díl, taktéž velmi dobrý, pak třetí, po kterém se přesuneme na pole venezuelských telenovel...toto je začátek konce milí přátelé. Po urputné vlně nekrofilie mi sklapla pusa, protože za tři sezóny jsem neviděl nic jiného, než kdo koho miluje, kdo koho podvedl a kdo komu namazal pekáč. Obnova velmi křehkých vztahů, když na světě zbylo sto lidí, je totiž jasnou prioritou, to dá rozum. Po Darabontově odchodu se celý seriál sesypal na hromádku zatuchlých laciných, nudných a nekoukatelných hoven a jediný televizní rekord, který může lámat, jsou nejnudnější a nejhůř napsané postavy ever. Zároveň je úroveň něčeho tak druhořadého jako akce nebo přežívání asi jeden napatlanej komparzista na jeden a půl dílu...dnes je skutečně kultovní každá pičovina.

Lehkonohý blue print špionážního žánru, ve kterém se zběsile střídají lokace, parádní akce, hlášky, high-tech udělátka a ženský, přičemž si Tom Cruise celou dobu hraje na nesmrtelného kaskadéra. Co víc si přát?