Omnibus

„Demence ho tíží, ve skříni cos chrastí, kostlivci se plíží, svědomí je v pasti.“ Lovec jelenů byl vlastně Mirek Dušín, co má v srdci Meryl Streep a ve skříni remingtonku. Lovec ošetřovatelek George je Otec, co má v prohnilém srdci jen sám sebe a ve skříni tolik kostlivců, až jim hnáty čouhají ven. Na uniformě Purpurové srdce, na zdi zarámované selfíčko z Mỹ Lai a na baráku americkou vlajku XXL velikosti. Dny slávy však pominuly, militantního patriota včera klepla pepka a na dveře mu klepe Alzheimer a ošetřovatelka Karma. HLOUBAVÉ OKÉNKO: [][] Mají syn a vnučka morální povinnost postarat se o dementního dědečka, přestože býval monstrum par excellence? [] Co si to pobrukuje zdravotní sestřička Michelle při péči o pacienta? Hippokratorturovu přísahu? [] Má vůbec smysl mstít se mentálnímu mimoňovi, již jednou nohou v nevědomí? [] A co to vlastně Shelby dědečkovi zavolala? Sanitku, kněze nebo jen popelářský vůz na lidský odpad? [][] Flashbacky bohužel nejasné a závěr překotný, nebyl čas empaticky prožít odhalené zmrdství. Tři prsty za to režisérovi ustřihnu.

„Zahrab hříchy do listí, snad to nikdo nezjistí.“ Bez rozhřešení i bez tajemství, neb karty jsou rozdané hned na místě činu. Místo průmyslového Duisburgu černá Ostrava, místo čestného Schimanského vyšetřovatel Richard s vetchou morálkou a heslem: POMÁHAT zahrabávat mrtvoly A CHRÁNIT dcerušku před spravedlností. OKÉNKO PATOLOGIE: [][] Co postava to patologický charakter. ## Prolhaná s(v)lečna a pichuchtivý soudce, rozpíchaný jak jehelníček. ## Polda, co melouchaří u pohřebáků, zastrašuje svědky a obětem láme prsty, aby si lidi příště rozmysleli vyťukávat 158. ## Pokud denně nezničí aspoň dva, tři důkazy, není ve své kůži. ## Kolega, který Malému paparazziovi prodává policejní složky po kilogramech a od metráku výš dává množstevní slevy. ## A náčelník si pochvaluje, že mu oddělení hezky šlape. Bodejť by nešlapalo, když v něm jsou samé kurvy. ## [][] V ulicích černo, sem tam i vágus, vymahač, lichvářský zmrd nebo mukl debil, bo Ostravsko je region razovity. Dvě epizody parádní a husté jak Stíny v mlze, závěrečná řídká jak porost v odkališti. Škoda.

„Křídla má zlomená, dívenka naivní, bolavá, schoulená, prasáci na i v ní.“ Londýn v kvasu, staré hudební pecky a zlatá šedesátá léta jak vymalovaná. Sny, pech a HOCHŠTAPLEROVO OKÉNKO: [][] Vítej v Soho a v mé náruči, holčičko slávychtivá, máš k tanci a zpívání vlohy? Až ke hvězdám vzlétneš, jen roztáhni křídla... a nohy. [][] Btw, tohle Jack zkusit na zasněnou Pearl, tančící na na slámě s vidlemi... Se svými sny však zápasila i sympaťanda Elois. Studentskou kolej ŠChH, šrumec, chlast, hampejz, vyměnila za podnájem U zpruzené báby. Do okna jí ve vteřinových intervalech bliká neonový poutač (z toho by mi hráblo), z gramofonu se line retro a modro-červené schizofrenní sny jsou výtahem do minulosti, nebezpečně prolínající současnost. Elois si v zrcadle zálibně prohlíží cucflek na krku a přemýšlí, kdo to byl. Nesmělý John? Lev salónů verbal? Ošklivý Omnibus nebo jiný z vošoustů bez ksichtu, co ji každý večer honí uličkami Soho? V posledku snad ta stará čůza, co jí zakazuje pánské návštěvy?! Jj, když má bába doma prkna (!), která měla znamenat svět... dávám pět.