Fleuretka

Až po shlédnutí 50 odstínů šedi a přemýšlení, jestli vlastně neexistuje jiný romanťák protkaný trochou sexu, který bych mohla přirovnat...jasem si nakonec vzpoměla na starou dobrou Angeliku. Jo, teď už sice nezírám plná očekávání s otevřenou pusou a dojatě nepobrekávám. Ale když si vzpomenu, jak jsem ji ještě před pubertou viděla poprvé. Načež jsem ji při další příležitosti donutila tatínka nahrát na videokazetu a byla si všechnny díly schopná pouštět pořád dokola...tehdy to bylo to nejromantičtější, v nejkrásnějších kostýmech a v mém věku samozřejmě nejvíc až nemravně sexy...co jsem si uměla představit. Jo a mimo jiné to mělo sice přitažený, ale i děj, který mě dokázal vtáhnout. A docela dobře si umím představit, že to i dnes prostě musí zafungovat na každou romantičku, která sérii uvidí poprvé.

V době, kdy jsem již měla lístky do kina, mi kamarádka půjčila knihu. Hrubě se mi nelíbila, byla jednoduchá, plochá a hrála si na něco víc. Samotná zápletka byla chabá a nechat se prznit od bohatýho úchyla, protože jeho jinou stránku hrdinka sice vůbec nezná, ale děsně ho miluje, přičemž sama vůbec není masochistka a dokonce ani trošičku submisivní... mě fakt rozčilovalo až uráželo. Každopádně přesto jsem knihu přečetla cca za 7 hodin, které kupodivu rychle utekly. Odkládala jsem ji s pocitem, že to byl škvár a to kino je můj za trest za to, že jsem s ním souhlasila, dřív než jsem si přečetla, do čeho jdu. Ale naštěstí bylo kino o dost lepší než kniha. Nebyla to temná pornosonda do nejtajnějších představ ušláplé studentky, ale obyčejná celkem nudná lovestory, kam přidali trochu nevzrušujcí nahoty a s tématem neladících vtipných scén. Vlastně to kolikrát ani dle scénáře vtipné scény nebyly, spíš trapnost a nenaplněná očekávání puberťaček, co nakažlivě rozesmálo celý sál. Popravdě netuším, jak bych film hodnotila, kdybych nečetla předlohu. Sice bez ní spousta věcí nedávala smysl, ale přesto myslím, že by se film tolik nerozcházel s mým očekáváním. Kdyby alespoň mému oku lahodil párek hlavních představitelů, cítila mezi nimi alespoň malé jiskření, dala bych možná i ty dvě *. Takhle je maximum jedna* a to za neskutečně dobrý marketingový tah! Koho jiného než génia (nebo cvoka-nechám na každého uvážení) by to napadlo, že dnešní emancipované ženy netouží tajně po ničem jiném než díky promyšlené smlouvě dostávat po prdeli od úchyláka se svrchovaným právem jim zcela sebrat odpovědnost za jejich monotóně šedé životy? PS: Délka filmu se přežít dala (i když jsem litovala, že jsem si do kabelky nedala víc než 2 decentní-dvou a půl decové lahvinky chardonnay), co jsem nesla hůř, bylo funění a zhruba stejně hlasité "bystré" poznámky pána ve středních letech vedle mě. Pokud už na to vážně z jakéhokoli důvodu musíte jít, zásadně trvejte jedině na místu do uličky.

Přiznávám se-film jsem poprvé viděla až v tv a nečetla žádné recenze. Jsem slabá povaha, filmy o válce obvykle moc nevyhledávám, ty kdy z orazovky stříkají emoce od začátku do konce mne docela emočně vyčerpávají. V tomto smyslu byl Habermannův mlýn opravdu vyčerpávající. A i když jsem původně chtěla napsat něco o přílišném negativismu, patetickém a neuvěřitelně gradujícím konci, napadá mě s ostupem pár desítek minut, že ten film je o tématu, které nelze pojmout do necelých dvou hodin. Film prostě na pár vybraných postavách vypichuje to nejhorší, co se dělo. Pravděpodobně nejhorší. Ano, je to osekané a zhuštěné, je to drsné a možná dílo už nepřináší pro ony "historické znalce" nic nového. Ale že válka je hnus, stejně jako bezmoc, chamtivost a zloba-to je potřeba připomínat. I to, že všechno je relativní. Po opadnutí té silné hodně negativní emoce, která vás v průběhu filmu čímdál víc zavaluje, se nad tím nedá nezamyslet. A co nutí lidi myslet, to je podle mě dobrý počin.