kareen

V hlavních rolích vyprahlá Islandská krajina a absurdní černý humor. Tragikomická černobílá artovka o zmařeném životě a poslední synovské vzpouře, okořeněná svébytnou atmosférou, minimalistickou hudbou a několika surrealistickými výjevy.

K legendárnímu seriálu jsem se dostala až teď, ale o to víc jsem si ho užila. Tohle je prostě extra třída kvalita, na které se mi líbilo snad úplně všechno. Příběh, postavy, různé úhly pohledu, různá prostředí i herci, především Sofie Grabol a Lars Mikkelsen, v roli radního pro školství. Bavilo mě hádat vraha, pouštět si jednu epizodu za druhou a ani mi nevadilo občasné natahování a také (přiznávám) trochu zbytečnější zvraty. Také jsem uvítala, že hlavní vyšetřovatelka není žádná alkoholička, nemá aspergerův syndrom a ani ji nepronásledují žádné vnitřní běsi, jak to tak u severských detektivů bývá zvykem. Komisařka Sarah je jen hodně umanutá v řešení případů a zanedbává kvůli tomu svoji rodinu. Hm… Každopádně, bavilo mě to nehorázně a rozhodně jdu i do druhé a třetí série.

Pro mě docela zklamání. Jo, baba byla na zabití, ale k tomu slibovanému horroru to mělo pěkně daleko. Asi jsem čekala něco krapet nápaditějšího.

Tohle tedy nebyl moc příjemný film na sledování. SPOILER: Kdybych věděla, že je to spíš snímek o krutých praktikách mafiánského úchyláka, víc než klasická krimoška, asi bych do toho nešla. Přeci jen to není můj šálek kávy. I tak bych hodnotila lépe, přeci jen jsou Poláci v těchto atmosférických kriminálkách skvělí a nejinak je tomu tady. Ty tři hvězdičky si u mě vysloužil až ten závěrečný zvrat, který byl podle mě předvídatelný, zbytečný a jen ubral filmu na kvalitě

Což o to, příběh sám je zajímavý, už jen z toho důvodu, že se jedná o případ podle skutečné události, který dokazuje smutnou skutečnost, že americký soudní systém dokáže být velmi předpojatý. Bohužel, z filmového hlediska je to navzdory áčkovým hercům naprosto průměrné a slušelo by tomu spíš označení tv film.

Možná je pravda, že se tady Allen znovu a znovu opakuje, ale Gatsby s Chan, v deštivém NY, je pro mě tou nejpříjemnější romantikou za hodně dlouhou dobu a Ashleigh ( ve výborném podání Elle Fanning) je zase doslova kouzelná.

Mně je úplně ukradené, jestli je kriminálka dost realistická. Každá nemusí být. Když to je dost zábavné, napínavé tak, že si chci pokaždé hned pustit další díl, odehrává se to v atraktivním prostředí francouzských Alp a sem tam je to i docela slušně strašidelné, jsem spokojená. Je pravda, že hlavní postavy jsou v tomto žánru trochu netradiční, ale alespoň je to zas něco nového.

Rivalové ve sportu, rivalové ve vztazích. I když o ten tenis tady jde až v druhém, a možná až ve třetím plánu. Tohle je o přátelství, zradě, ztracených ambicích a touze vyhrávat. Od Luca Guadagnina jsem před tím viděla jen “Dej mi své jméno“ a kdybych předem nevěděla, že se jedná o stejného režiséra, vůbec by mě to ani nenapadlo. Tam, kde v DMSJ převládá idylické prostředí prázdninové Itálie, v Rivalech se každou chvíli pohybujeme v hektickém koloběhu tenisových turnajů a nervní atmosféru ještě umocňuje dunivá elektronická muzika (ze začátku to působilo divně, ale fungovalo to), která se ovšem občas střídá s klasikou. Nevinnou a čistou první lásku z prvně jmenovaného snímku, tu střídá komplikovaný vztah tří vyhraněných osobností, kteří jsou ochotni hrát tvrdě, nejen na kurtu. Celým filmem se prolíná přítomnost, spolu z flashbacky z různého časového období, které postupně utvářejí obraz celého příběhu a motivace všech tří propagonistů. A tří herců myslím doslova, protože toto je komorní show, kde všichni ostatní slouží jen jako bezvýznamní statisté. To ovšem vůbec nevadí, protože celá trojka hraje suprově a Zendaya si tu „mrchu“ očividně užívá. Jen ke konci mi přišlo, že se tam některé ty tenisové nadhozy trochu  protahovaly, ale jinak v celku nemám připomínky. Netvrdím, že jsou Rivalové pro každého, ale rozhodně se Luca Guadagnino profiluje jako zajímavý režisér.

Kaskadér je jeden z těch filmů, u kterých mi tady na databázi citelně chybí půl hvězdičky. Protože tři hvězdy jsou málo, na čtyřku to má své mouchy. Snímek má pár luxusních akčních scén (i když na to, že je to mimo jiné i oslava kaskadérské práce, je tam na můj vkus až moc počítačových zpomalovaček), sem tam nějaké vtipné scény (jednorožec pobavil), Ryan i Emily jsou bezva herci a jejich postavy disponují slušnou vzájemnou chemií. Nevadí ani obvyklá přehlídka žánrových klišé, kdy záporáky, kteří stojí za komplotem, poznáte bezpečně na sto honů, ještě než se hlavní zápletka vůbec rozjede. Problém je pro mě hlavně v dynamice filmu. Romantická linka sice ke konci dojde hezkého vygradování, jak už to tak bývá, ale zejména v první třetině snímku mě ty ukřivděné výčitky, a postupné znovu sbližování těch dvou dost nudily, neméně rušivé pak byly okamžiky, kdy je Ryan uprostřed divoké akce a mezitím střih a vrátí se to do štábu filmu, kde Emily smutně teskní. V tomto ohledu je scénář hodně nevyvážený, takže jsem se chvílemi trochu nudila, jindy zas královsky bavila. Těžko říci, jestli by mě to bavilo i mimo kino, za mě zatím tři a půl

Katastrofických filmů je jak šafránu, takže jsem se na tuhle do běla rozzuřenou ještěrku ráda podívala. Škoda, že na ty nejlepší destruktivní scény ve městě to bylo trochu skoupé, ale na druhou stranu to mělo i hezký příběh, který dokázal zaujmout i sám o sobě. Jasně, že tam bylo také trochu toho východoasijského patosu, s tím už je prostě třeba počítat. Rozhodně jeden z těch lepších filmů minulého roku.