Karlos8

Tom Hanks jako osamělý vdovec, Meg Ryan jako zasnoubená nevěsta a do toho všeho krásné americké město přezdívané jako Smaragdové město či Brána na Aljašku. Vím, že se jedná o film, ale hlavní moment, který doslova všechno změní, mi přijde chudý a nedůvěryhodný. Řeč je samozřejmě o rádiovém vysílání, jež zachytí Annie cestou v autě. Ihned tak začne vznikat citové a zejména pak hlasové propojení přes celé státy. Říkám si proč ne, ale tohle fakt není ani trochu reálné, vždyť to už je snad větší šance, že člověk vyhraje ve sportce nebo dostane jednosměrnou místenku do vesmíru. Celkově to proto nepůsobí až tak romantickým a dochvilným dojmem, nýbrž očekávaným a tak trochu trpkým koncem. Jinak obrovské červené srdce vytvořené na mrakodrapu vskutku nemá chybu!

"Chtěl jsem prozkoumat rovnováhu života a umění. Porovnat sny se skutečností. Představuji si sám sebe jako mladého člověka v LA a snažím se o to, aby se sny staly skutečností. Snažil jsem se tento příběh odvyprávět hudbou a tancem." Toto jsou slova samotného režiséra, který brzy oslaví své 32. narozeniny. Vystihnout současnou dobu se tomuto mladému a talentovanému režisérovi povedlo více méně na výbornou. Už je to dávno, co jsem vůbec nějaký muzikál viděl. Byl jsem proto v očekávání. Hned úvodní scéna mě mile překvapila a skvěle navodila do dalších minut. V dalších minutách ale přišlo jakési přesunutí na jinou kolej. Již totiž tolik nešlo o zpěv, jako o samotný děj. A najednou do toho opět zpěv. Do toho všeho spousta barev, několik vtipných momentů a my jsme na konci příběhu. Zde se musím jednoznačně pozastavit, protože o tom mluví snad každý, kdo tento snímek viděl. Osobně mi to nepřišlo až tolik perfektní, vyšperkované a neočekávané, jak mnozí tvrdí. Dokonce jsou takové ohlasy, že takovýto konec ještě neviděli. Já taky ne, ale znám i lepší. Celkový dojem je samozřejmě ovlivněn úžasnou hlavní dvojicí. Emma Stone zde opět ukázala své kvality a mám zase o důvod víc, proč ji nepřestat milovat. Klobouk dolu všem účinkujícím.

Žádný filmový bum se nekonal. Dokonce ani zprvu plánované emoce nepřišly. Těžko říct, kdo za to může. Pravděpodobně v tom bude nejvíce namočený samotný scénář, který je přímočarý a průhledný jako igelitová fólie. Vše má poměrně rychlý spád, což platí i o dialozích, ve kterých se scénáristé zcela určitě vyřádili. Potvrzuje to jejich délka i množství. Ve výsledku jsem neutrální. Nejsem spokojený, ale ani nejsem rozzlobený. Opět musím na závěr zmínit závěrečnou titulkovou scénu, na kterou se očividně vyplatí počkat. Dočkáme se totiž zajímavých a hlavně originálních videozáznamů skutečných hrdinů. Samozřejmostí jsou i fotografie těch, kteří tuto strašlivou událost nepřežili. Vskutku tragická příhoda, která se snad stala dostatečným varovným signálem do dalších let pro spoustu naivních, bohatých lidí, kteří si myslí, že mohou všechno a rozumí všemu. Dokonce i samotné přírodě.

Páni, to byl příběh. Nemá cenu se rozepisovat o jednotlivých postavách, ale co, pojďme udělat výjimku. V hlavní roli advokáta se nám představil trochu naivní a se smyslem pro zlehčování herec Tom Cruise. Kluk, co si myslí, že případ dokáže vyřešit beze svědků a bez dalšího rozsáhlejšího zajímání se o případ. Pravý opak reprezentuje Demi Moore. Ambiciózní žena, která je pečlivá, svědomitá a z lidí se snaží dostat maximum, bez ohledu na to, jak moc je daný případ nereálný. Trojici uzavírá Jack Nicholson se svým vyhřátým místečkem poblíž Kuby. Zkušený armádní příslušník, který má své pevné názory a na ty se mu nesmí sáhnout, jinak bude zle. A právě tato trojice si spolu pěkně zatančí u soudu. Celou dobu jsem nahlížel na film takovým způsobem, že jsem se zastával pachatelů, kteří jen plnili rozkaz. Stejný názor mám i po skončení filmu ale přidal se k němu ještě jeden. A ten plyne z jedné z řečí posledně předvolaného svědka. My, co ráno vstaneme a máme kolem sebe všechno potřebné, my co se večer přikryjeme teplou přikrývkou, my co jsme bídu, strach a válku nezažili, si hodláme hodnotit ostatní, co se s takovým terorem jako je válka setkávají každý den. Přijde mi to zkreslené. Nicméně spravedlnost musí být za každých okolností. Tento film se vyznačuje spoustou dialogů, ale ani o jednom nemohu říci, že bych se při něm nudil nebo snad neposlouchal. Vrcholem je jednoznačně závěr s velkým Z.

Jako první bych chtěl ukázat na hrdinskost a odhodlání skutečného Edwarda Snowdena. Tohle totiž neudělá každý, aby vynesl na povrch ty nejtajnější a nejdůležitější informace o skutečném sociálním světě, ve kterém se pohybuje každý z nás. Stálo ho to hodně, ztratil všechno, ale jak on sám říká, už se nemusí bát toho, co se stane zítra, protože je šťastný za to, co udělal dnes. Zpátky ale k filmu se stejnojmenným názvem, kterým je jméno hlavního představitele. V průběhu jsem si totiž dokázal vytvořit dva nelineárně odlišné nadhledy. Prvním z nich je zajímavost a aktualita. Jen málo koho by nezajímal interní pohled do těch nejtajnějších koutů bezpečnostních služeb. Je až k neuvěří kam až dnešní doba dospěla, kdy i naprosto obyčejný člověk, který nic neudělal, může být tajně sledován aniž by něco tušil. Druhý nadhled je zaměřený na délku filmu a jeho obsáhlost. Nemůžu totiž skrývat nudu, se kterou jsem se po celou dobu potácel a která byla doslova neúnosná. Není to tedy film pro každého, alespoň co se zaujetí týče. Někoho to může bavit, někoho naopak to může odradit. V poslední řadě ještě rada na závěr: pamatujte na to, že ať děláte co děláte, vždy vás přitom může někdo sledovat.

Tady nelze jinak, než hodnotit plným počtem s téměř stoprocentní spokojeností. Tohle byla opravdu válka nervů. Žánr erotický je zde naprosto na místě, protože nádherná a okouzlující Sharon Stone ve svých nedozrálých letech není k odmítnutí. Existuje spousta kriminálek, spousta vražd, spousta spiknutí, ale tohle je prostě soulož se vším všudy. A je úplně jedno z jakého pohledu se na to díváte. Pravděpodobně tohle nebude snímek, který bych si pouštěl pravidelně dejme tomu jednou za měsíc, ale jako premiérová lahůdka mi to naprosto stačilo a naplno zaujalo tím způsobem, že jsem prostě byl v očekávání až do samotného konce. I když můžeme závěrečný pohled kamery pod postel označit za definitivní?

Prvních dejme tomu patnáct až dvacet minut může kde koho odradit a ještě více ho utvrdit v myšlence sáhnout po ovladači a na něm stisknout legendární červený knoflík, který by znamenal ušetřený čas a klid na duši. Narážíme zde totiž na naprostou hloupost a předimenzovanost, což hraničí s nereálností a výsměchem. Naprosto příšerné a zároveň nereálné dialogy v kombinaci s trapným humorem a sprostými slovy vytváří pocit naprosté beznaděje. Nicméně po přečkání této kritické doby nastupuje trochu uvolněnější atmosféra a řada povedených vtipů, které mají hlavu a patu. Ve výsledku pak dostáváme komedii s velkou dávkou ironie. Propadák to není ale komedie století taky ne.

Každý z nás to zažil, každý zná na to rád vzpomíná. Řeč je samozřejmě o první lásce na střední, potažmo o prvních láskách. Nevím čím to je, ale jak je jinými tento snímek kritizovaný a zatracovaný, tak mě přijde jako úplně normální česká komedie, která si na nic nehraje. Samozřejmě, že paruka Jiřího Mádla není nejpropracovanější, ale to je přeci úplně jedno. Ve škole padá jeden vtip za druhým, což ještě více umocňuje vláda komunismu, která má ale zanedlouho skončit studentskou revolucí. Pro mě, jako osobu narozenou po roce 89, je to příjemné zpestření a alespoň si člověk reálněji dokáže představit, jak to asi tenkrát vypadalo, i když trochu humornou cestou. A potom tu máme lásku, co hory přenáší. Jak říkám, od začátku mě to vtáhlo do děje, když jsem se měl smát, tak jsem se smál, když jsem doufal, ať jí už konečně políbí, tak jí nepolíbil, když šlo do "tuhého" tak jsem měl stažené kalhoty a konec dopadl nad očekávání.

Rok se s dalším rokem sešel a s ním i další nechutná pohádka, i když označení pohádka mi přijde dosti urážlivé vůči pohádkám z minulého století. Tahle kravina sebou přináší akorát nelidskost, nadávky, trapné dialogy, nudný příběh a zbytečnou agresi. Vždyť pohádka to je synonymum lásky, přátelství, pochopení a hlavně dobro vítězí nad zlem. Na závěr ještě něco málo k princezně Radost (jak epické jméno pro princeznu). Je vidět, že režisér si pravdu dlouho vybíral z kvalitních herců. Tohle ale opravdu není princezna. Navíc ta kilometr dlouhá paruka je více než trapná. Sečteno a podtrženo. Tohle jestli má být budoucnost české kinematografie s přihlédnutím na Slovensko, tak si tu někdo zadělává na pořádný průser. Vždyť nechceme tolik!

Pokud si chcete tento snímek skutečně vychutnat, pak zapomeňte na původní příběh z roku 1960, jinak budete po celou dobu přemýšlet a srovnávat oba již zmíněné filmy. Je rok 2016 a lidstvo se posouvá směrem kupředu. Nemůžete proto být překvapeni, když na plátně uvidíte obyčejnou farmářku s výstřihem až k pupíku. Zaskočit vás nemůže ani bezpočet vtipů a hlášek, mezi které například patří Johanka z Arku přezdívaná Panna orléanská. Dokonce ani kulomet s nekonečno náboji vás nerozhodí a vy ho vnímáte jako logické vyrovnání sil na bitevním poli. S výběrem sedmi statečných jsem spokojen jen na půl, přičemž obsazení z roku šedesát je daleko lepší a kvalitnější. Zastavím se také u hudby a soundtracku. Nemůžu říct, že by mě tato část filmu nějakým způsobem urazila. Nejedná se o žádný průlom, ale svůj účel to splnilo. Celkově jsem tedy v pozitivním slova smyslu spokojený, nicméně hodnotím s velkým nadhledem, ale jak říkám, nesnažte se tento remake porovnávat s původním snímkem, nemuselo by to dobře dopadnout.