Recenze (55)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/162/398/162398465_dc9ff3.jpg)
Star Wars: Epizoda V - Impérium vrací úder (1980)
Pro mě nejlepší díl - z celé serie nejvíce rozvíjí jak se Luke stáva rytířem Jedi pod vedením zenového mista Jody a zjištuje podstatu vesmíru stojícím na metafyzické dualitě temné a světlé strany síly s níž je jeho osud spojen dávným proroctvím (komu to prosím vás zní jako sci-fi? :-) - viz žánrová odbočka níže... Starou trilogii ale jinak beru jako celek a jako celek je mojí nejoblíbenější filmovou záležitost celého mého života. Čím jsem starší, tím více si Star Wars cením. Příbeh archetypálně nadčasový, vliv Cambelova studia mýtů a archetypů je zde vidět krásně, stejně jako vliv pulpu (Pricezna z Marsu a jakékoliv Sword and Planet anyone?). Já miluji fantasy pulp a analytickou psychologii, která má tolik co říct k významu mýtů (z jejichž archetýpů Cambel vycházel) a tento film tyto prvky krásně spoluje v romantický a atmosférický celek jako žádne jiné dílo. Vliv na kulturu i moderní kinematografii nesporný, což jen potvrzuje jak nadčasové mýtické archetypy zachycené v tomto filmu jsou, jedno jestli formovali příběhy před tisící lety nebo je zformovali ve 20. století. Žánrová odbočka: Pokud se někdo dohaduje jestli je to sci-fi nebo fantasy, odpověd zní, jedná se mýtus vyprávěný moderním jazykem (v rovině sci-fi x fantasy tedy spíše fantasy - jak se vyvolený prosťáček skrze souboj dobra a zla stane hrdinou a naplní svůj osud, neřeší se tu žádné společnské dopady technologického vývoje na společnost, ani nic podobného, vesmír, kosmické lodě atd. jsou jen kulisy, které určite neurčují žánr ).
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/161/180/161180332_49191d.jpg)
Příchozí (2016)
Neakční, klasické sci-fi k zamyšlení. Vypráví o příchodu mimozemšťanů, kteří se opravdu nepodobají lidem nejen vzhledem ale i způsobem uvažování a řečí. Jak s nimi navázat kontakt, aby lidstvo přislo na to, proč přišli a zda jsou pro nás nebezpeční. Jak něco takového zjistíte, když druhá strana třeba koncept nebezpečí ve svém uvažování nemá. Celá pointa filmu vychází z lingvistické teorie, podle které jakýkoliv jazyk odráží způsob myšlení společnosti, která jej stvořila. Jakýkoliv jazyk, který se učíme, přeprogramovává náš mozek takovým způsobem, že způsob myšlení, který je v něm obsažen, se stává součástí myšlení člověka, který jej opravdu ovládl. Kdo jiný by mohl problém vyřešit, než lingvista. Spoiler: Celý tento motiv filmu chytře vyjadřuje ve formě palidnromu (v jazykovědě je palindrom forma slova nebo slovního psojení, které se zepředu i zezadu čte stejně) - film se na princip palindormu přímo odkazuje když hrdinka mluví o jménu své dcery, která zároveň symbolizuje prvni náznak prolinání minulosti a budoucnosti. Jelikož pro mimozemšťany neexistuje lineární čas a jelikož se snaží hlavní hrdinka naučit jejich jazyk, musí zákonitě s ním i příjmout jejich způsob uvažovaní (časově nelineární) a tak se celá dějová linie nakonec stane palindromem, kde minulost a budoucnost splyne a příčina se stává následkem a naopak. Velmi chytré :-)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/161/667/161667706_71ffd0.jpg)
Král Artuš: Legenda o meči (2017)
Rozhodně jeden z nejlepších a nejchytřejších filmů poslední doby. Je to tak dobrý, chytrý a fungující koktejl, že si obhájí svou volnou interpretaci originálního mýtu před nenáročným divákem i intelektuálem (pokud divákův postoj zůstane otevřený, prostý předsudků a povrchního snobismu - ano, film neodpovídá původní předloze, ale když se člověk zamyslí proč, zjistí že to není z neschopnosti autora, ale vědomě s hlubším záměrem)... Temné fantasy, které spojuje atmosferické mýtické vyobrazení dobra a zla v duchu nejlepšího a ponurého sword and sorcery s postmoderním překračováním žánru. Podobně jako podceňovaný Sucker Punch, na první pohled vypadá jako prvoplánová akčňárna bez hlubšího uměleckého nebo příběhového přesahu. A i na této úrovní dokáže nadprůměrně pobavit. Ve hloubce však velmi inteligentní a koncepčně promyšlený film, který navzdory sve gangsta formě prokazuje úctu svému zrdojovému materiálnu, ač ji projevuje moderním jazykem.... Rychlost střihu odděluje evropské a americké pojetí filmu již dlouhou dobu. Je hodně režisérů jdoucích cestou rychlého střihu, ale jen málo z nich jej dokáže využít nějakým sofistikovanějším způsobem aby to bylo i něco více než jen snaha udržet pozornost moderního diváka tím nejpřímočařejším způsobem. Guy Ritchie je v tomto mistr a spojil používání střihu kreativním způsobem se svým osobitým rukopisem. Střih v jeho pojetí spoluvytváří originální způsob vyprávění a není pouze adrenalinovou dávkou pro pozornost diváka. Paradoxně spojíte-li tuto stylovou rovinu s experimetnálním vyprávěnám mýtu heistovým způsobem, opřeným o flashbacky a místy polospolehlivého vypravěče (přesto však s mýticko okoltní symbolikou a zároveň dokážete rychlými střihy v akčních dialozích vykreslovat psychologické hloubky mýtického boje dobra a zla klasického křesťanského mýtu), vznikne koláž tak osobitá, originální a přesto funkční, že svou inovativností jasně obhajuje své právo zdrojový materiál vyprávět postmoderním způsobem.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/740/159740353_ff3a8e.jpg)
Občan Havel (2007)
Tak mě to v těch chmurných dnech docela povzbudilo a připomenulo mi, nejen jak důležitá osoba to byla a zároveň lidská, ale i jak důležité jsou některé principy, navzdory tomu jaké klišé nebo trivialitu se z ncih mnozí snaží udělat a jak nebezpečné pro každého z nás je, když se o tom byť jen z části necháme přesvědčit. Vyčítat dokumentu adoraci je trochu zcestné, to je jako vyčítat adoraci zmínkám o Masarykovi a jiných osobnostech, všichni jsme jen lidé, ale někteří z nás to lidství opravdu probouzejí nejen v sobě, ale i v ostatních a opravdu za něj bojují, jen o něm nemluví a to si určitěla poctu zaslouží. Nicméně jak některá místa v posledních dnech ukazují: je těžké být prorokem ve vlastní vlasti.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/052/52794_c15727.jpg)
Scott Pilgrim proti zbytku světa (2010)
Postmoderní, pop-artová (nebo přesněji geek-artová), videoherní alegorie dynamiky vznikání vztahu a jeho souvislost s dospíváním (kdy vnitřní boj o vysněnou lásku začíná bojem s odvahou, pokračuje pomyslným bojem hocha který nemá rád konflikty s "bývalými", aby nakonec opavdu vyrostl, stal se sám sebou). Navíc v hávu unikátního stylu, který už i formálně naznačuje, že budoucím popem se stává to, co dříve bylo záležitostí nerdů a geeků (jak už obsahově předznamenal třeba The Big Bang Theory). Jedinou výtku bych měl čistě filosofickou, kdyby si Scott nakonec vybral Knives a nikoliv Ramonu, byl by film v mých očích dospělejší. Ale nikde není napsáno, že je to film o dospělé lásce, Scott Pilgrim i tak udělal velký krok a málokdo udělá hned dva po sobě. O tom už jsou i tak jiné filmy.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/345/345478_6ae062.jpg)
Sucker Punch (2011)
Po Southland Tales další potvrzení toho, že i v Hollywoodu může vznikat sofistikovanější postmoderní umění. Abstraktní, metaforická, psychologická studie zneužívání v "MTV-pulp" kulisách s blockbusterovým rozpočtem a teoretická žánrová studie v jednom. Snyder roste do hloubky a dav nudně zíve a dává přednost transformerům (nic proti nim jinak) - polská terapie na ně tedy nezabrala a film dostává svému názvu (ještě paradoxnější je pouze to, když tomu dá někdo 5* kvůli skvělé vizuální podívané o sexy holkách s katanama :-)) Kdyby takhle vypadal Hollywood častěji...podle mě to je cesta která má smysl. Jeden z rozhodovrů se Snyderem třeba zde. Vedle Valhalla Rising, Nightwatching nebo Southland Tales jeden z nejvíce nedoceněných a nejméně pochopených filmů na CSFD. Geniální dílo.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/801/159801494_55a57a.jpg)
Melancholie (2011)
Ačkoliv lidstvo je do morku kosti špatné (a tedy i svět, který vytváří) a pouze melancholický pohled na něj (vyvolávající oprávněné deprese), je jediný realistický, až prozřetelný, přesto si svůj nemilosrdný poslední soud zaslouží prožít v iracionální kouzelné jeskyni a nikoliv realisticky, na záchodě. A to i přesto, že je třeba jediným reprezentatem myslícího života ve vesmíru a tedy mělo jedinečnou možnost vytvořit něco "dobrého". O to smutnější jeho konec je. "Nemuselo to takhle dopadnout" ale dopadlo. Esteticky a psyhologicky dokonalý snímek, který z katastrofického žánru vytváří mnohovrstevné dílo, rámujíci subjektivně racionální, filosoficko-morální skepsy a její psychologickou sondu do esteticky zidealizovaného a místy až hypnotického hávu.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/162/359/162359275_a2805f.jpg)
Solaris (1972)
Ač jsem čekal velkou dávku filozofie, rozhodně jsem nečekal, že nakonec Solaris pro mě bude nejvíce meditativní film od Tarkovského: Hledání pravdy a boj s větrnými mlýny. "....neznalost toho data nás činí nesmrtelnými" (kdo máš uši k slyšení, slyš) Božský oceán a jeho znovuzrozující se emnace v lidském těle, která je člověkem. X "Milujeme jen to, o co můžeme přijít." Oběť která zahanbuje lidstvo, protože není z jeho strany. Asketická samota vesmíru - "najdu si nové zajímavosti, nové znalosti. Ale nebudu schopen se jim oddat celý"... - Vše je nakonec Oceán.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/164/951/164951515_b989dc.jpg)
Apokalypsa (2006)
Konečně inteligentní komedie. Dlouho jsem na něco takového čekal. Tak chytrá, že je na první podívání i chytřejěí než já :-) Pro mě to je něco mezi Tarantinem a Lynchem. Multižává meta komedie, anarchistický, formalistický pulp a konspirační puzzle satira v jednom. Nebo nevim jak to jinak popsat :-)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/052/52821_44ba0a.jpg)
Rembrandtova Noční hlídka (2007)
Jeden kamarád řekl, že se tam pořád souloží. A opravdu, je to taková soulož dvou forem. Filmem nakreslené obrazy jak vystřižené z plátna a z těch obrazů potom posládaný intelektuálně hravý film. Film o lásce, fikci, lásce k fikci, iluzi a opravdovosti, metaforách, mnohoznačných výkladech a tedy i o interpretaci (tohle je možná ta moje slabina, vždy mám radši než filmy, které člověk musí interpretovat, filmy, které čloěk musí interpretovat a zároveň jsou sami o interpretaci). "Vaše obrazy jsou plné hreců, pózujících a kráčejících..." X "Ale vy jste předstíral, že lidi na vašem plátně nikdo nesleduje, to je definice herce..." (Nightwatching). Greenewayovo Jméno růže, kde jsou místo mnichů malíři. varování: mé okolí během filmu usínalo, v půlce se velmi podivilo, že děj vyvrcholil a film vesele pokračuje dál.