Corbinian

Naprosto skvěle pojatý film. Zachovávat k životnímu příběhu vražedkyně přísně neutrální postoj je velmi dobrý tah. I proto ve snímku nevidíme, jak těžký život Olga měla, čím si prošla, co jí dovedlo k takovému činu. Nějaký ten prvek, který by jí ospravedlnil a nutil nás s ní soucítit tu prostě není. To je sice přístup velmi nedivácký, nikoliv však filmový požitek zhoršující. Ba naopak. To, co vidíme je jen několik více či méně říkajících střípků z jejího života, které jsou velmi jemně poskládané. Ač ano, musím uznat, že několik mi jich tam trochu nešikovně přebývalo a lehce rozbouralo dokonalou celistvost. Někomu by se mohl tento film jevit až přehnaně artový. Každá scéna je opravdu protáhlá o trochu více než by bylo nezbytné. Autoři nám ale touto uměleckou formou poskytují dostatek prostoru se do hlavní postavy vcítit, ve fragmentech jejího života hledat a domýšlet si odpovědi na nevyřčené otázky. Právě tohle je jedna z nejdůležitějších a zároveň nejzákeřnějších věcí tohoto filmu, která zapřičiňuje, že se nám film zaryje tak hluboko pod kůži. Jediné, co mi zde trochu vadí je, že se autoři až přespříliš soustředili na Hepnarové sexuální orientaci, která se nesla prakticky celým filmem a přesto pro něj nebyla tolik stěžejní. Nebylo by však možné dostat se nám tak hluboko pod kůži pokud by ty malé kousíčky nebyly tak dokonale natočené. Záběry za použití statické kamery, jsou brány z tak dokonalých úhlů, že se mi z toho chvílemi opravdu zatajoval dech. Genialita vizuálního provedení čerpající ze svojí minimalističnosti je naprosto nesporná. K hutné atmosféře přispívá i absence hudby, což dělá film velmi čirý, autoři nás nijak neovlivňují ani hudebním podkreslením. Největším skvostem ale stále zůstává představitelka vražedkyně Michalina Olszańska, která společně s Klárou Melíškovou předvedla neskutečný herecký výkon. Čtení Hepnarových dopisů a její křik před popravou mi v hlavě bude znít asi ještě hodně dlouho. Velmi doufám, že Michalinu uvidíme v českém filmu čím dál častěji. A také pevně věřím tomu, že se český film každým krokem blíží z té nehorázné žumpy, na jejímž dně se již několik let nacházel a že Já, Olga Hepnarová je důkazem toho, že se blýská na lepší časy. |95%|

Po zhlédnutí celé první série to na mě působí jako poměrně slušně rozběhnutý prolog k mnohem zajímavějšímu pokračování. První série samotná však u mě neobstála. Jak už je na HBO zvykem, dočkali jsme se další z řady temně laděných seriálů, které si staví na dobře vybudované atmosféře, s profesionálním vizuálem, kterým nám HBO připomíná, že se titulu quality TV nehodlá jen tak vzdát. To je samozřejmě podpořeno zajímavými herci, které sice chvílemi připomínají recyklát s Game of Thrones, ale nijak to neubírá na jejich herecké kvalitě (např. jsem si na 100% jist, že o Ooně Chaplin toho ještě mnoho uslyšíme, výkon Toma Hardyho byl taky super, ačkoli nadšení z toho jeho jediného cool psychického rozpoložení po chvíli opadne). Ale na to už jsme od amerického televizního velikána zvyklí. Obsahově však seriál nemůže celou jednu série o 8 hodinových dílech utáhnout, pakliže právě není jen úvodem k něčemu většímu. Děj je v průběhu nacpáván stále více nudnou vatou, protože taková zápletka prostě na víc než čtyři dobré epizody nestačí. Tom Hardy se sice tváří drsně a chvílemi také drsný je, ale i boj s jeho vnitřními démony mě po chvíli omrzel a nedostalo se mi tomu, co jsem od začátku očekával. Právě ten mysteriózní prvek, o který byl seriál obohacen a přišel mi jako strašně zajímavý materiál, byl využit jen velmi povrchně a nepředpokládám, že se v dalším dění bude nějak více rozvíjet. Každopádně se rád nechám překvapit. Po prvním dílu, který mě tak velmi nažhavil jsem se nakonec dočkal hodně konverzační záležitosti se spoustou machinací a intrik. Společně s dalšími zbytečnými odbočkami nebo spíš oklikami to pak zajistilo, že jsem se chvílemi dost nudil a Taboo ztrácelo svoje kouzlo a dobré tempo. Jinak si ale rozehrává vážně skvělou hru do budoucna a určitě se těším, co pro nás HBO dále přichystá. |65%|

Velká sólovka Denzela Washingtona, jehož nekonečné dialogy se ve stopáži 140 minut stanou velmi monotónními a přehluší jakýkoliv jiný obsah filmu. Je to strašně rozvláčné a roztahané, naplněné spoustou scén o ničem. Přišlo mi to vážně jen jako zfilmovaná divadelní hra o několika dějstvích, kde se skoro nic neděje. Viola Davis byla jako vždy úžasná a její postava dávala filmu nejvíc, její emoce a rozpoložení mi přinášely příběh daleko víc než bezedně charismatické vystoupení Denzela Washingtona. Jinak to na tak dlouhý film bylo příliš prázdné a s poselstvím, které nedokáže svoji délku ospravedlnit a skoro určitě zaručuje, že pokud se něco takového diváka osobně víc netýká, bude se nudit poměrně dost. |40%|

Zajímavý nápad, který se mi velice zamlouvá. Ze začátku to pěkně šlape, má to ten správný náboj. Troufnu si tvrdit, že ve skutečnosti by se 90% lidí chovala úplně stejně, takže jsem se při tom docela fakt dost bavil. Herecky je to taky v pohodě, pořádně to odsýpá a celkem rychle se přehoupneme do druhé poloviny filmu. Tady to začne pro mě přepínat do velmi iritujícího Hunger games/Purge módu, na ten úžasně rozběhlý nápad se začnou nabalovat nelogičnosti a začne se vymýšlet, jak z toho vybruslit k alespoň trochu zdárnému konci. Na závěr se dozvídáme to, co víme už od začátku, že děti youtubu klidně budou přihlížet i vraždě. Pak už stačí jen lusknutím prstu hacknout zdrojový kód no a je to. Všichni se ze hry kvůli špatnému svědomí odhlásí a svět je zase jednou lepším místem. Myšlenku to má ušlechtilou, ale přeci jenom jsem po tom velmi slušném rozjezdu čekal něco daleko lepšího, ne tak mdlého a unylého. |55%|

Anthropoid byl pro mě velkým zklamáním. Jediné, co mohu bezvýhradně ocenit je kulisa nacistické Prahy. Co se týká samotného scénáře, silně mi připadalo, že samotný atentát na Heydricha je ve filmu na vedlejší koleji. Spíš mi to přišlo jako film o tom, kdo koho dřív svede a docela dlouhou dobu se mi nechtělo věřit, že se sem hlavní protagonisté nepřišli jenom vyspat s Aňou Geislerovou. Dál mi zde strašně ubíjelo, jak z toho nebyla cítit ta správná atmosféra. Ten strach, paranoia, obavy, podezíravost a vůbec všechny ty emoce, co téhle době patřily. Místo trochu realistického a alespoň trochu uvěřitelného pojetí operace Anthropoid, jsme se tak dočkali akční thrilleru s romantickou zápletkou. Akce tu bylo hodně a poměrně slušné. Bohužel si ale nemůžu být tou kvalitou akce jist na 100%, protože vždy při akčních scénách dostával kameraman tak silné epileptické záchvaty, že jsem z toho viděl pořádně sotva půlku. Na velkém plátně mě z toho fakt hodně bolely oči. Jediné části, které bych opravdu ocenil je úplný začátek a pak úplně poslední scény v kryptě pod kostelem. Ty ve mně zanechávaly to, o co se snažil celý film a zoufale se mu to nepovedlo. |45%|

Velice zajímavý projekt, který si vzal za svůj ústřední motiv lehce tabuizované téma prožitků blízké smrti. The OA na mě nepůsobilo jako nějaké všeříkající dílo s filozofickým podtextem, spíš to beru jako takový zajímavý úlet s trochou mystických prvků, který jsem si užíval hlavně také kvůli kvalitnímu hereckému osazení. Zvláště spoluautorka Brit Marling skutečně excelovala. V některém ohledu je seriál naprosto geniální, v některém nudný až otravný, trochu nedomyšlený a zbytečně natahovaný. Jeho síla tkví v silném konci, respektive v zajímavých a alespoň pro mě velmi nenápadných detailech, které prostupují celý seriál a vyvrcholí právě v několika závěrečných scénách. Nejzajímavější mi přišla linie, kdy OA příběh vypráví. Líbí se mi, jak nám tak trochu nenápadně ukazovala na životních příbězích svých vyvolených, co je na naší společnosti tak trochu špatně a kam nás naše okolí může vést. Na druhou stranu část, kdy byla OA zajatá mi přišla nudná, rozvláčná, vyvolávající takřka nulové emoce, což asi měla. I tak tam samozřejmě bylo několik světlých zajímavých okamžiků. Každopádné určitě nelituju, že jsem se do tohohle mírně artového ujetého seriálupustil, protože v mnoha ohledech je dost jedinečný a originální, a to se v dnešní době cení. |70%|

Nikdy jsem moc neměl rád anime. Zvláště kvůli té rozvláčnosti a roztahanosti děje, která každý takový počin provází. Nicméně kromě snad ještě Naruta, mě Death note zaujal svým zajímavým námětem. První polovina seriálu je skutečně zajímavá, proyšlená a dobře utíká. Od půlky se to však celé obrátí. Nesympatické postavy začínají přibývat, zápletka se začíná roztahovat a už nikoli geniálně komplikovat. Definitivně to pak završila smrt L, bez něhož seriál neměl tu patřičnou šťávu, ač jí neztratil úplně. Zde se začínají projevovat ty otravné prvky anime jako je neustálé omílání stejných věcí a stejných scénáristických berliček k dosažení posunu někam dál. Když se pak objeví N, sice se mu podaří dovést seriál do patřičného nevyhnutelného konce, nikoliv však s takovým elánem jako by se to bývalo bylo podařilo s L. I přes to je Death note rozhodně zajímavý projekt, který stál za zhlédnutí a moje drobná averze k anime na tom také nic nemůže změnit. |75%|

Zdejší vysoké hodnocení tohoto filmu opravdu nechápu. Základní struktura filmu je naprosto hrozivě béčková se všemi starými ohranými klišé, nemastnými a neslanými hereckými výkony, do jehož středu byl jakožto klíč k rozuzlení a vystavění děje nasazen nevinný tvor - pes. Udělat film z psí perspektivy je námět jistě zajímavý. Mně osobně strašně vadil ten spiritualistický prvek v podobě reinkarnace. Mnohem lepší se mi jeví pracovat s pouze jedním psím individuem, než z toho dělat takový koloběh, který na sebe nutně nabalí i několik nelogičností. Co se týká konceptu rodinného filmu, ten tu jistě nebyl na škodu. Ale musím podotknout, že způsob, kterým je nám zde psí poselství prezentováno je poměrně nic neříkající. Člověka to za srdce vůbec nechytne. Snad možná pouze tehdy, kdy film nasadí nejtěžší kalibr - scény umírajících psů, které mají jeden jediný prostý účel - diváka emočně vydírat. Bohužel v tom není žádná hloubka, je strašně vidět, jak jsou tyhle scény zasazeny do filmu naprosto uměle a působí velmi nepřirozeně. Zkrátka a dobře, pokud chcete zjistit, co nám psi říkají, opravdu není dobrá volba zajít si na takovýto film. Stačí se pouze podívat na naše psí společníky a oni nám to řeknou sami a s opravdovostí jako nikdo jiný. |40%|

Bathory rozhodně není špatný film. Velmi osobitě pojatý příběh Alžběty Báthory s notnou dávkou symboliky, která celý film prolíná a není to na škodu, neboť kontroverzní postava Čachtické paní nám stále skrývá nesčetná tajemství. Anna Friel mě absolutně uchvátila, ostatní herci předvedli minimálně uspokojivý výkon (snad až na Jiřího Mádla, kterého jsem nikdy nemusel, nemusím a ani muset nebudu). Samozřejmě je tu Karel Roden, který dodává svojí postavě náležitou velikost. U Báthory by mi vůbec nevadila ta delší stopáž, kdyby bývala byla nebyla vyplněna tou nevábnou vycpávkou. Snaha udělat z toho velkofilm tomu strašně uškodila. Ty rádoby velkolepé bitvy byly naprosto směšné a co je horší naprosto bezúčelné. Věc, která mi vadila nejvíc byla naprosto hloupá linie mnichů, která ve většině případech úplně rozbourávala navozenou atmosféru. Samozřejmě ještě hůře tomu nahrává fakt, že se toho celého účastnil Jiří Mádl, o něco méně k tomu pak přispívá Lucie Vondráčková. Já osobně bych ocenil ještě trochu přidat na té temnosti, živočišnosti a realističnosti protestantského středověku. Abych nebyl špatně pochopen, nemyslím jako ve stylu GoT použít přehršel násilí, spíš se trochu více zasoustředit na strach, který hraběnka mezi poddanými určitý čas vyvolávala a trochu víc zdůraznit právě ten obrat mezi láskyplně působící bylinkářkou a temnou ženou ovládanou krutou čarodějnicí z pohledu obyčejných lidí za většího využití např. místního faráře. O to víc by pak vynikl úžasný výkon Anny Friel v závěru, kdy postava bezmocně umírá jakožto nevinná oběť a o to víc by mě donutil s hlavní postavou soucítit. Právě v tomhle mi to přišlo trochu nedotáhnuté. Hodně k tomu přispěla právě ta snaha být něčím jiným, větším a snad i stravitelnějším pro širší masu lidí. Trochu to diváka po zhlédnutí nutí vnímat celé to veledílo jako menší paskvil bez vlastního sebeurčení, které si není jisté jestli chce být filmem životopisným, historickým, romantickým či lehce mysteriózním a tak stojí v tomhle případě trochu nešikovně na pomezí všeho a z ani jednoho nečerpá poskytnuté výhody. |60%|

Velmi zajímavá studie jak drobné detaily ovlivňují životy nás jako jednotlivých osob a jak se ovlivňujeme navzájem. Asi nejvíc mě zaujaly ty vsuvky náhodných kolemjdoucích s jejich alternativní budoucností, které si po setkání s Lolou odnesli. Mistrovsky zpracované originální dílo. Celé je to podpořeno velmi zkušeně zvládnutým vizuálem, který zaručuje, že se ani na chvíli člověk nebude nudit. |90%|