choze

Hysterické rozvodové psycho, přepínající v druhé polovině do Hellraisera. A trochu mi to připomnělo i dřívější Brood od Cronenberga, který byl taky inspirovaný režisérovým vlastním drsným rozvodem. Sugestivní kamera zachycuje vyčerpávající, místy komické soupeření Adjani a Neilla o to, kdo bude působit jako větší hysterka/šílenec. Adjani vítězí a je nezapomenutelná, ale Neill se taky poctivě snažil. Těžko se mi to hodnotí, protože u mě převažuje dojem, že je to uječený psycho blábol, v celku jen těžko koukatelný, ale má to svoje lahodně ujeté a extrémní momenty a ve výsledku mě to fascinuje.

Po Mesrinovi se Richet s Casselem vyšlápli na další skutečnou legendu francouzského podsvětí a sice Vidocqa. Bohužel, výsledkem je jen průměrná historická kriminálka, byť jako výlet do napoleonské Paříže plné bývalých galejníků a půvabných žen je to fajn.

Po Přepadení 2 se Seagalem se roztrhl pytel s videobéčkovými (Cracker Jack 2, Uprchlíci s Scheiderem, Teror ve vlaku, Orient Expres, Vlak smrti) a televizními (Atomový vlak, Vlak smrti) vlakovými akčními thrillery. Atomovému vlaku, který se v televizní produkci snaží o velkolepý katastrofický flák, ve kterém se města propadají do chaosu a vybuchují atomovky, přiznám ucházející kameru a pěkné baby před kamerou, ale ani jedno nevyváží nudný scénář a přepálenou stopáž.

Obsah od Intersonicu je trochu mimo, každopádně film je průměrný thriller o psychopatovi, který se s hrdinou nejdřív kamarádí a drsně mu pomáhá vyřešit jeho problémy, ale pak ho začne terorizovat a samozřejmě to skončí jejich soubojem (viz. pozdější holčičí verze Spolubydlící s Bridget Fonda a Jennifer Jason Leigh). Lowe i Spader sem sedí, ale nepředvádí nic extra, stejně jako Koepp, který ve stejném roce napsal Temného anděla z Lundgrenem, a brzo se měl podepsat i pod Jurský park, Carlitovu cestu nebo první Mission: Impossible, nebo Hanson, který za pár let natočí pecku L.A. Přísně tajné.

Ve stejném roce, kdy Cimino svou Nebeskou bránou zabouchl v Hollywoodu dveře za westerny na dalších deset let, natočil Walter Hill - s westerny vždycky koketující - tenhle průměrný kousek. Za zmínku stojí, že v rolích desperátských bratrů nabízí několikero bratří hereckých a že vyústí do masivní a krvavé závěrečné přestřelky, jasně odkazující k úvodní scéně z Peckinpahovy Divoké bandy.

Jízda propagovaná v polovině devadesátek otravným ušním červem od Buty mě nikdy nelákala (obecně na český filmy moc nejsem), takže jsem ji poprvé viděl až 30 let po premiéře. A o nic jsem nepřišel, kromě pár parádních záběrů od F. A. Brabce. Dějově je to až moc o ničem, soundtrack od Buty mě nebere a stejně tak nejihnu z obrázků české krajiny. A ani ústřední trojice mi k srdci nepřirostla, byť mě bavilo sledovat holčičkovsky a nevypočitatelně se chovající postavu Geislerové. K mým oblíbeným filmovým roadtripům se to bohužel nezařadí.

Dokument o natáčení Cronenbergova Videodromu s důrazem na tvorbu speciálních efektů ve všech těch nezapomenutelných scénách jako strkání pistole do vagíny na břiše, strkání hlavy do oživlého televizoru, rozpad těla zastřeleného Convexe nebo závěrečný výbuch televize, ze které se rozletí vnitřnosti. K slovu se tak dostávají hlavně trikaři v čele s Rickem Bakerem, ale z dobových záznamů tam něco žblebtne i Cronenberg a James Woods.

Před tímhle dokumentem jsem o Vémolovi prakticky nic nevěděl a na základě plakátu a trajleru jsem čekal bizárek o nějakém namachrovaném čuráčkovi. Místo bizárku jsem dostal promo, které si Vémolovy kontroverze a negativní stránky vždy odbyde co nejrychleji, a místo čuráčka jsem dostal nijak zvlášť zajímavého jednoduchého sportovce s nijak zvlášť zajímavými osudy. Prostě tu chybí drama a možná by bylo zábavnější, kdyby Vémola tu hodinu a půl vykládal ty historky ze svého působení jako vyhazovač v londýnském klubu, které zmíní na začátku.

Má to pěknou kameru a výpravu a dobře obsazené ústřední duo. Ale připojuju se k těm, kterým to připadá moc artistní a rozpatlané. Mým favoritem na poli drásavých párových vztahovek kořeněných nespoutaným sexem tak zůstává Polanského úžasný Hořký měsíc.

Předchozí Zběsilou cestu řadím mezi tři nejlepší filmy natočené po roce 2000, ale Furiosa je pro mě zklamaní. Ten wow efekt pochopitelně nešlo zopakovat a že se Miller vypravěčsky vydal jiným směrem - od jedné velké autohoničky ke kronice pokrývající několik let - je v pořádku (byť ten předchozí přístup byl originálnější). Ale ta zběsilá intenzita Cesty tady citelně chybí, hlavně v akčních scénách, ale ani vyprávění není nějak strhující a ve výsledku je to jednoduchá vyprávěnka o pomstě, zasazená do zajímavého světa, který mi ale nepřišel skutečný a tím pádem po mě stekla i jeho krutost. Válka kmenů mohla být zajímavější a ani při komorním závěrečném zúčtování jsem nejásal, spíš jsem si říkal "Tak už ho konečně zabij...". Plus Hemsworth šaškuje a Anya nastupuje na scénu dost pozdě a tu drsňačku jsem jí věřil jen částečně. Snad to docením při dalších zhlídnutích.