choze

Velmi smíšené dojmy. Alvarez zaplavuje plátno nechuťárnami, což mě nijak extra nebaví, ale ta zdůrazněná fyzičnost, kdy je hrdinům amputována jedna končetina za druhou (přičemž jejich reakce se mi nezdály moc adekvátní) a jejich tváře slouží za jehelníčky, mě zaujala. Vizuál je lahůdkově pošmourný, možná až moc sexy, postavy nesympatické a kromě ústřední dvojice sourozenců charakterově ploché, scény přetočené z originálu zaostávají (znásilnění stromem, sestup do sklepa...) a finále jsem odzíval. A bohužel jsem nedostal odpověď na otázku, kdo byli ti vymítači v úvodní scéně a proč tam nechali tu knihu jen tak válet, aby se mohl stát její obětí někdo jiný.

"Ahoj, jsem India, právě mi umřel tatínek a já truchlím tak, že blbě čumím, blábolím a dělám spousty pičovin, co vypadají dobře na kameře, třeba rozsypávám tenisový míčky po kurtu nebo dopisy po schodech, leží na posteli mezi geometricky vyskládanýma krabicema nebo rozhoupávám visící světla v temným sklepě. Naštěstí k nám přišel bydlet tatínkův vysmátej brácha, kterej neudrží pásek v kalhotách a tuším, že tu bude ještě veselo." Náladový, vláčný (ale čekal jsem to horší) a filmařsky vymazlený thriller s otravnou hrdinkou a podmanivým Matthew Goodem. Výborná byla scéna hraní na piano.

Knižní předloha podle mě měla nakročeno k tomu stát se skutečnou hororovou klasikou, protože schizofrenický námět tématizující samotný proces tvůrčího psaní a obecně umělecké tvorby, je velmi silný, kniha je plná dobrých nápadů (pohlcené dvojče, vydírání spisovatele, falešný pohřeb alter ega, nejasné telepatické propojení Tada a Starka, úryvky z knížek Starka i Tada) a "high toned son of a bitch" alias "hajzl par excelance" Stark mě fascinoval. Bohužel něco knize k onomu statutu klasiky chybí a sám nevím přesně co. Filmová adaptace je předloze sice mimořádně věrná, ale je trestuhodně odfláknutá, unylá a působí televizním dojmem, což je dost smutné s ohledem na to, že pod ní není podčmrknutý nějaký televizní nýmand, ale Romero (podle mě stejně jeden z nejpřeceňovanějších hororových režisérů). Hutton je jako Tad fajn, ale Stark je v jeho podání jen karikatura a Rooker si jako šerif Pangborn vystačí s koženými xichty. Super plakát se Starkem držícím si před tváří břitvu.

Boj s Donnerovým SUPERMANEM bude vždycky předem prohraná bitva a nejen proto, že nostalgie je svině - zkuste trumfnout už jen tu hudbu a létající titulky, o finále s přetáčením času ani nemluvím! Na MUŽI Z OCELI oceňuju jak zajímavé rozvíjení kryptonské mytologie (hlavně v dějově mimořádně nařachaném úvodě), tak seriózní uchopení postavy, ale romantická linie s Lois je o ničem a finále klasická bayovská megaakční digi zívačka. Velkým plusem je pak mezigalaktickým charizmatem sálající Russell Crowe i Cavill, který si může podat ruku s Christopherem Reevem, Kevin Costner má bohužel smůlu, že musí trousit blábolivá moudra typu “dlužíš sám sobě zjistit, kdo vlastně jsi”. Celkově u mě o třídu lepší než limonádovitý a neakční SUPERMAN SE VRACÍ.

Bezvýchodná atmosféra, skvělí herci a spousta fuckování.

Pečlivě vystavěný a působivě nasnímaný shocker, který musel svými zvraty a některými scénami s tehdejšími diváky slušně zacloumat. Vynikající výkon Anthony Perkinse, famózní hudba.

Docela nuda, která se trochu zvedne v poslední třetině. Postavu Emmy Watson bych nejradši vyhodil a soustředil se na vztah hlavního hrdiny s učitelem literatury.

Anthony hláškuje a smutně kouká, Helen mu zdatně sekunduje a i když to není AMERICKÁ NOC, pro fandy filmů o natáčení filmů, je to příjemná povinnost.

Tuhle partičku s jejím nevtipným hláškováním potažmo kecy o rodině jsem nikdy moc nemusel a za první a poslední nadprůměrnou věc, co kdy předvedla, považuju epesní honičku z trezorem z finále minulého dílu. Ne, nemám pocit, že by ji v šestce něčím trumfli, i když dovalili na plac tank a Antonov. Scénář nepřekvapí (odhalení zrádce jsem odzíval) a kratší stopáž by určitě neuškodila, stejně jako nějaká pořádná akce hned na úvod po vzoru předchozích dvou dílů. Záporák je vysloveně chabý - Luke Evans byl fajn ve TŘECH MUŠKETÝRECH, ale tady absolutně nemá co hrát a za neméně neodpustitelný považuju fakt, že kosti Jordana Brewster a Elsa Pataky jsou každá ve filmu asi jen na tři minuty!

Abrams opět dojí emoce co to dá - jen v první třetině filmu stihne Kirk přijít o velení lodi, blízkou osobu a málem i o Spocka. A maximálně vyhrocené jsou i akční scény, takže když Kirk letí vesmírem jen ve skafandru vstříc nepřátelské lodi, bojíme se o něj hned pětkrát 1) jestli to nenapálí do vesmírného smetí ležícího mu v cestě 2) jestli se bez navigačního systému dokáže trefit do patřičného vstupu 3) jestli se vstup včas otevře 4) jestli Kirkovi dřív než k němu doletí neimploduje praskající přilba 5) nebo ho nějak neosere Cumberbatch, který letí s ním. Zkrátka přesný opak všech těch TRANSFORMERů a PIRÁTů Z KARIBIKU, kde jsou vám postavy ukradené a místo napínání jste umořeni nekonečnou over the top akcí. A i když u obou STAR TREKů necítím fatálnost jakou oplývají Nolanovi Batmani (které mi to připomnělo natlačeností silných scén), pořád patří - spolu třeba s X-MEN: PRVNÍ TŘÍDA - k blockbusterové špičce, která má kvalitní příběh a postavy, akci, švih a vtip a to všechno v ideálním poměru.