choze

Jízda propagovaná v polovině devadesátek otravným ušním červem od Buty mě nikdy nelákala (obecně na český filmy moc nejsem), takže jsem ji poprvé viděl až 30 let po premiéře. A o nic jsem nepřišel, kromě pár parádních záběrů od F. A. Brabce. Dějově je to až moc o ničem, soundtrack od Buty mě nebere a stejně tak nejihnu z obrázků české krajiny. A ani ústřední trojice mi k srdci nepřirostla, byť mě bavilo sledovat holčičkovsky a nevypočitatelně se chovající postavu Geislerové. K mým oblíbeným filmovým roadtripům se to bohužel nezařadí.

Dokument o natáčení Cronenbergova Videodromu s důrazem na tvorbu speciálních efektů ve všech těch nezapomenutelných scénách jako strkání pistole do vagíny na břiše, strkání hlavy do oživlého televizoru, rozpad těla zastřeleného Convexe nebo závěrečný výbuch televize, ze které se rozletí vnitřnosti. K slovu se tak dostávají hlavně trikaři v čele s Rickem Bakerem, ale z dobových záznamů tam něco žblebtne i Cronenberg a James Woods.

Před tímhle dokumentem jsem o Vémolovi prakticky nic nevěděl a na základě plakátu a trajleru jsem čekal bizárek o nějakém namachrovaném čuráčkovi. Místo bizárku jsem dostal promo, které si Vémolovy kontroverze a negativní stránky vždy odbyde co nejrychleji, a místo čuráčka jsem dostal nijak zvlášť zajímavého jednoduchého sportovce s nijak zvlášť zajímavými osudy. Prostě tu chybí drama a možná by bylo zábavnější, kdyby Vémola tu hodinu a půl vykládal ty historky ze svého působení jako vyhazovač v londýnském klubu, které zmíní na začátku.

Má to pěknou kameru a výpravu a dobře obsazené ústřední duo. Ale připojuju se k těm, kterým to připadá moc artistní a rozpatlané. Mým favoritem na poli drásavých párových vztahovek kořeněných nespoutaným sexem tak zůstává Polanského úžasný Hořký měsíc.

Předchozí Zběsilou cestu řadím mezi tři nejlepší filmy natočené po roce 2000, ale Furiosa je pro mě zklamaní. Ten wow efekt pochopitelně nešlo zopakovat a že se Miller vypravěčsky vydal jiným směrem - od jedné velké autohoničky ke kronice pokrývající několik let - je v pořádku (byť ten předchozí přístup byl originálnější). Ale ta zběsilá intenzita Cesty tady citelně chybí, hlavně v akčních scénách, ale ani vyprávění není nějak strhující a ve výsledku je to jednoduchá vyprávěnka o pomstě, zasazená do zajímavého světa, který mi ale nepřišel skutečný a tím pádem po mě stekla i jeho krutost. Válka kmenů mohla být zajímavější a ani při komorním závěrečném zúčtování jsem nejásal, spíš jsem si říkal "Tak už ho konečně zabij...". Plus Hemsworth šaškuje a Anya nastupuje na scénu dost pozdě a tu drsňačku jsem jí věřil jen částečně. Snad to docením při dalších zhlídnutích.

Už jsem viděl zábavnější dokumenty o filmařích, ale nikdy ne takový zástup vyzpovídaných slavných režisérů. Dostat do jednoho dokumentu Eastwooda, Spielberga, Scorseseho a Tarantina a navrch Argenta s Harkem, to fakt klobouk dolů. Samotný Sergio se objeví jen trochu za záznamu a na mě mluvil dost frázovitě a nezajímavě. Navíc tu chybí nějaké drama, jen jednou je zmíněna jakási marginální neshoda s de Nirem při natáčení Tenkrát v Americe. Ale bylo fajn si připomenout i úžasnou Morriconeho muziku.

Scenáristicky přímočará a nepříliš zajímavá storka o pomstě a ani choreografie akčních scén mě zrovna nesejmula. Sice je to audiovizuálně nabouchané, nešetří to brutalitou a Dev Patel je sympatický fucked up hero, ale k nadšenému jásotu mi to nestačí. Samozřejmě díky Bohu za každý podobný drsný poctivý akčňák v kinech.

Slušná kriminálka, která by mohla být ještě svižnější a v závěru bych upřednostnil místo policejního vyšetřování ještě jedno dvě kola s mafiány. Gabinův sedlák se vlastně většinu času chová idiotsky (zničí heroin, nehlídá si líp dobytek a nechá ženy samotné doma, i když ví, že se na něj chystají gangsteři), což ale patří k jeho neústupné nátuře, stejně jako nesdílení zásadních informací s vlastní rodinou. A má to divný hudební podkres, který mě ale nijak výrazně nerušil.

Historická propaganda o kung-fu Batmanovi, který vykope ze Šanghaje japonské okupanty. Klasický příběh o válce s průběžnými ztrátami na obou stranách je podaný poněkud zkratkovitě, ale nadopovaný efektní stylizovanou akcí. A jako třešnička na dortu moje oblíbenkyně Qui Shu.

V době premiéry bych to nejspíš odstřelil jako pramálo hororové i zajímavé a jako promarněnou příležitost natočit solidní mysteriózně-hororovou jednohubku. Dneska je mi to i přesto dost sympatické. Základ je v pohodě, mladá holka posedlá záhadami pražského podzemí, žijící ve starém baráku přímo nad ním, o tom točí dokument, v knihovně získává clues, lidi okolo zatím beze stopy mizí a nakonec se do podzemního labyrintu vydá s kámoši a motají se tam jako v Záhadě Blair Witch. To by klidně mohla být sice neoriginální, ale příjemná a zábavná žánrovka. Jenže by to chtělo zajímavější scénář (zápletka se rozjíždí dost pomalu), kameru (i když kvituju, že podzemní chodby nejsou utopené ve tmě), hudbu, atmosféru i labyrint, kterému chybí nějaká výraznější zákoutí nebo mytologie a vystačí si jen s nápisy na zdech a nějakou tou mrtvolou. Závěrečný zvrat je navíc banální a veškeré dosavadní mysteriózno ničí. Pochvala za to, že jsem měl pocit, že sleduju legitimní postavy a ne nějaké šaškující karikatury jako v současných českých pseudokomediích. A za sympaťáka Zadražila, který z toho herecky ční. A za pokus o žánrovku, jaké se tady nedělají a která předběhla podobné francouzské Pod zemí o dva roky.