Recenze (556)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/421/159421080_c81dc7.jpg)
Birdman (2014)
Nemůžu se zbavit pocitu, že všechny dějové linky, které se přímo netýkají Keatonova comebacku a jeho syndromu vyhoření, jsou do filmu propašovány jenom proto, aby kamera měla koho sledovat v tom nekonečném bludišti divadelních chodeb a pouličních barů. V jádru je totiž Birdman poměrně banální historkou zpracovávající klišé, které jsme viděli už v desítkách jiných filmů, jejich koncentrace mi tady postupem času lezla na nervy. Pozitivní pocity nakonec převažují, od perfekcionistického vedení skvěle hrajících herců až po linku s Ptačím mužem, který hrdinovi neustále leze do hlavy a ozvláštňuje film o fantastický prvek. Kromě toho dělá z Thomsona prvotřídního psychopata a já mám pro tyhle zlovolné našeptávače ohromnou slabost. Jestli Birdman nakonec dostane Oscara, nemám proč být zklamaný.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/162/376/162376213_bb7507.jpg)
Sněhurka (2012)
Tahle verze notoricky známé pohádky mi neskutečně sedla. Ultrakýčovitá stylizace je jen další vrstvou humoru, kterým je Sněhurka prošpikovaná a ani za akční sekvence se film nemusí stydět. Tarsem Singh je možná blázen, ale pořád je mi milejší tohle sebeuvědomělé autorské vidění, než další sterilní patlanice bez jakékoli osobitosti.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/162/375/162375911_6c1a6e.jpg)
Hunger Games (2012)
Jako satira bezzubě podbízivé, jako survival flák nenapínavé a klišoidní. Co je to? Hunger Games, kterým roztřesená kamera a vyšisovné barvy nejdou jakožto puberťáckému blockbusteru k duhu. Na druhou stranu je to tak naivní, neškodné a dobře obsazené, že nemám důvod dávit se hned při najetí úvodních titulků. Uvidíme u dalšího dílu.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/168/200/168200982_melyli.jpg)
Domek z karet (2013) (seriál)
Sympathy for the devil. Psychopatický remake Jistě, pane ministře a Richarda III. Co se nám House of Cards snaží říct? Že vláda nejmocnější země světa je postavená na krvi nevinných, vypočítavosti a chladných očích Kevina Spaceyho. A pak že Američané nejsou schopni sebereflexe. Po celou dobu jsme Underwoodovými spolupachateli, protože nás spiklenecky zasvěcuje do svých plánů a není tak možnost vystavět si blahosklonný distanc. První série mi sice byla sympatičtější pro svou nehranou špinavost vyjádřenou i jinými prostředími než sterilními pracovnami milionářů, ale beru to jako výstavbu k závěrečnému vyvrcholení. Bude pýcha předcházet pád a Frank Underwood se tak dočká svých Boswortských polí?
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/069/69562_dae486.jpg)
Střelec (1976)
Jasně, legenda odchází, ale to není důvod, proč přehlížet Střelcovy nedostatky. Celý film se tu melancholicky bilancuje a našlapuje po špičkách, zkrátka klasický klid před bouří, příprava na osudové vyvrcholení ve formě nervydrásající přestřelky... a ono nic. Protivníci mají pramalou motivaci Waynea odbouchnout a od Siegela bych čekal něco mnohem osobitějšího, než falešnou krev a pražádnou gradaci. Škoda.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/164/158164706_83107f.jpg)
12 let v řetězech (2013)
Je příjemné zjistit, že dva filmy, které na sobě měly nálepku "typical Oscar story", se nakonec proměnily v jedny z nejsyrovějších a nejméně konvenčních zážitků roku. Řeč je o Klubu poslední naděje a 12 let v řetězech. Nejdrsnější momenty jsou v téhle McQueenově naturalistické odysee pojaty v dlouhých záběrech, při kterých se nevychází vstříc zlenivělému divákovi zvyklému na úhledné korektní balení, ale naopak nás filmaři praští přímo do hlavy. Závěrečné bičování působí až absurdně realisticky, bolest cítíte i po odchodu z kina. Tenhle pobyt na Eppsově farmě plné patologických vztahů se může řadit k nejlepším americkým filmům loňského roku.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/024/24512_d54bf0.jpg)
Harry Potter a Ohnivý pohár (2005)
Po cuaronovském mixu humoru, temnoty a fantazie přichází těžkopádný mix osudovosti a teenagerovské romance. Dojde i na první úmrtí, kterých si člověk ale jaksi nepovšimne... Dřív jsem z toho vinil režiséra Newella, ale teď vidím, že chyba se jako obvykle skrývá ve scénáři. Proboha, vždyť ho celou sérii píše jeden člověk, proč si nedá práci s provázaností jednotlivých dílů a proč neoseká předlohu tam, kde se vyskytují pro děj filmu absolutně zbytečné linie? Až s nástupem lorda "AmonGoethebeznosu" Voldemorta přijdou i požadované emoce. Tradičně tak na sebe veškerou pozornost strhává ostrovní herecká elita - Gleeson je chodící charisma a Fiennes si s tuctovým záporákem poradil se ctí sobě vlastní.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/001/1587_98ea30.jpg)
Harry Potter a Tajemná komnata (2002)
Remake prvního dílu za účasti naprosto zbytečné postavy Zlatoslava Lockharta a parádně slizkého Lucia Malfloye. Film, který využije techniku záchrany v poslední vteřině nejméně třikrát, a stále není napínavý. Cuarón posunul dalším dílem laťku o tři řády výš a z dětských báchorek vyprávěných před spaním vytvořil svébytný fantastický svět pro dospívající i dospělé.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/176/158176224_97294c.jpg)
Na život a na smrt (2013)
Ale jo, já si tohle válečné náborové video k Navy SEALs celkem užil. Převážně kvůli oné proslavené půlhodince, která je svou krvavostí a fyzičností až surrealistická. Pád ze skály už nikdy nebude intenzivnější. Zbytek filmu už nemá čím překvapit, jede podle typických šablon a akce již nedosahuje takové tíživosti. Kromě toho jediný člověk, kterému jsem toho nekompromisního drsňáka věřil, byl Ben Foster.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/201/158201031_d2057e.jpg)
Blízko od sebe (2013)
Horká Oklahoma plná stohů slámy, pasoucích se krav a amerických křupanů. K mé smůle ale tahle sebranka vyšinutých cvoků nesloužila k pobavení cynického diváka, ale řešila mezi sebou rodinné tragédie, křivdy a traumata ukrytá pod hektolitry alkoholu a tunami prášků na spaní. Nikdo se zde ani nepokusil dát divadelní hře pořádný odpich, takže si můžete odškrtávat jednotlivé scény a herecké výstupy, které volají po cenách. Meryl Streep se vzdala jakékoli drobnokresby charakteru a její provedení Violet je více karikaturou postavy než jejím plnokrevným ztvárněním. Samozřejmě dojde i na pokus o znásilnění nebo odhalení šokující rodinné pravdy. Já ale doufal, že se závěr ponese ve stylu jiného Lettsova majstrštyku, takže by se na plátně objevil Matthew McConaughey alias Zabiják Joe a zacpal by těm vystresovaným balíkům huby pořádným kusem smaženého stehýnka z KFC. To by ale k režii musel být připuštěn William Friedkin. Z toho by Harvey Weinstein asi nebyl moc nadšený.