woodenapple

Správně střelená pohádka, vymykající se naprosto všem rysům vánoční pohádky, natož pohádky klasický. Zvuky Windowsů, Rybo - Prasodlak (mimochodem Taclík je v tý roli fakt skvělej), princezna provádějící pravidelnej workout (ach, Jenovéfa) a Plesl bílej jak napudrovaná dětská prdýlka... Tyhle věci si prostě nemůžete umět představit v jedný pohádce, dokud neuvidíte tuhle. Nakonec to má ale stejně jeden rys, který spojuje všechny pohádky, filmy, seriály, lidstvo a vesmír - LÁSKA (ááách). A ač to tak nevypadá, ta pohádka je inteligentní a humor v ní použitý též. Nedivim se nízkýmu hodnocení, tohle není pro všechny. No, ale mě to moc ba a vůbec mi to neva :)

Nesmírně depresivní a smutný film, který vás přivede na myšlenku toho, že prostě nechcete zažít takovou hlubokou bolest a potřebu zemřít, jako ji zažívala Nancy. Maria Bello je tady naprosto fantastická, prostě jí věříte všechno, co říká, co dělá, všechny ty scény, kdy po pořezání se cítí aspoň nějakou úlevu... Celou dobu sledování filmu máte dušičku takhle malinkou a stísněnou, protože je vám líto té ženy, která má pocit že ji nikdo nemiluje a jediné, co ji může vysvobodit z téhle pozemské mizérie je smrt. Slovy Michela de Montaigne: Přemýšlení o smrti je přemýšlením o svobodě.

Jsem okouzlena... geniální hudba, geniální scény (Kocáb s Pavlíčkem v bahně aj.)... geniální hudební magorie. Tohle je prostě tak absurdní, až to celé dává smysl. Ač je mi pouhých 22 let, takže kapelu jsem poznala až díky rodičům, po tomhle filmu mám Pražský výběr ještě radši.

Enyky benyky na holý pupíky, aspoň stovku! Můj nejoblíbenější večerníček z dětství, i dneska se na to ráda podívám. Geniální, jednoduché, milé, originální.

Tenhle film jsem viděla v pubertě a v tu dobu mi připadal jako nesmírně vtipná krávovina. Dneska je to už jen krávovina, ale ta nostalgie, kdy jsem se tomu pořád smála a do dneška si pamatuju tu jejich ústřední "písničku" (Já bych *ukal, až bych pukal - Kozy, vozy!) mě nutí dát aspoň ty dvě hvězdy :)

Na Máji jsem jako studentka gymnázia byla se školou v hooodně starém kině. Naši učitelé, především češtináři, byli natěšení, kterak my, neznalí studenti, uvidíme, zač je toho Mácha a možná konečně si jej někteří z nás přečtou. Jak zábavné bylo sledovat výrazy těchto učitelů po půl hodině filmu, který se z poetického krásného Máje měnil v jakýsi lehčí film pro dospělé. Na druhou stranu je pravda, že studenti byli filmem nesmírně zaujati - zejména několika záběry na ňadra Jarmily a na film se dívali jen proto, aby se dočkali dalšího obrazu ňader. Zkrátka a dobře myslím, že tohle se Brabcovi nepovedlo, sic se o Máchovi povídá spousta hanbatých věcí. Rozhodně to není film "pro celou rodinu", pokud ovšem jako rodiče nechcete svým dětem leccos vysvětlovat (A mamíííí, co tam ten pán dělá tý paní pod suknííí?). Je to film asi jen pro ty, kteří Máj nikdá nečetli a nudí je klasické "oblečené" filmy. I přes to všechno ale dávám dvě hvězdy za hudbu a vizuální stránku filmu.

Velmi příjemný film, právem srovnávaný s Haroldem a Maude, i když ty filmy jsou si podobné jen tím, že je zde sedmnáctiletý kluk a o dost starší ženská-uragán. Rupert Grint dokazuje, že je nadějným hercem, a že si časem sloupne nálepku "Ron Weasley" z čela. Laura Linney si skvěle poradila s rolí prudérní fanatické matky, kterou by asi každý puberťák nemohl vystát. A nesmělý, zamlklý otec-Otec Nicholas Farell hrál svého "podpantofláka" také výborně. A Julie Walters? Role se zhostila tak, že by člověk řekl, že takhle náladová, živá, neomalená a tak vůbec všechno najednou, je i v normálním životě. Za mne čtyři hvězdy.

Asi první film, kde mi Meryl Streep vadila. Ale možná to bylo tím ukřičeným dabingem, což mělo asi naznačovat "hlučnou Američanku" anebo možná tím, jak teatrální její herectví v tomhle filmu je, nejspíš proto aby vypadala co nejvíc ztřeštěně a americky (což asi měla ve scénáři, ale tady to působí až směšně) . Stejně tak mi vadil dabing Amy Adamsové, tak protivný ukňouraný hlas jsem dlouho neslyšela. Ale budu se asi muset na film podívat v původním znění a třeba svůj názor změním. Na druhou stranu Stanley Tucci byl ve své roli neuvěřitelně přirozený a šarmatní. Jenže jako celek to na mě prostě nepůsobilo jako inteligentní komedie chytající za srdce... spíš je to takový nedělní film, na který se díváte a pak jdete otevřít lednici, protože se tam mluvilo o jídle a vám dojde, že máte hlad nebo na něco chuť.

Když jsem se na film dodívala, řekla jsem si jen: Hustý. I když zde byla nejedna naprosto zbytečná scéna - např. kluk visící ze skály a Tříska visící na laně, které se šíleně provedeným počítačovým trikem odváže, jde o vcelku silný film. A když jsem poté shlédla pořad 168 hodin, kde byl sestřih se soudružkou Semelovou doslova blijící svá komunistická přesvědčení, umocnilo to pocit, že tenhle film rozhodně není zbytečný a má co říct. I přesto, že některé scény působí směšně až trapně a film není úplně dotažený. Kdyby si někdo řekl, že tenhle film má již tisíckrát omílané téma, tak nemá - takové téma se musí připomínat, zvlášť teď, když se tolik zapomíná.

Velmi povedený televizní film, skvělé dialogy, hlavně mezi Dastlíkem a Hybnerovou. Jako knihomola mě potěšily scény s knihami (zmínka o Betonové zahradě, záběr na Piercing od Rjú Murakamiho). Líbí se mi myšlenka a námět filmu, kvalitní herecké výkony jak dospělých tak mladších herců film jen podtrhují. I když Matáska prostě nějak nemusím (prostě postavě Karla nedokážu věřit, že dělá do charity, když má ksicht Matáska), ráda se na film podívám znovu. Za mne čtyři hvězdy.