DwayneJohnson

Steven to možná pojal trošku jinak, než jsem čekal, nenatočil nějaké drama, které by mapovalo větší část života tohoto amerického prezidenta, ale zaměřuje se na období zhruba 4 měsíců, kde se hlavním bodem stává ukončené občanské války a také přijetí třináctého dodatku ústavy, znamenající úplné zrušení otroctví, což byl čin na tuhle dobu nesmírně troufalý. Čistě za sebe je to jasný čtverec, skvělá výprava, výborní herci, kde kromě proklamovaného ( právem) Daniela se mně líbilo i mnoho herců ve vedlejších rolích. Lincoln je zde vykreslen nejen jako politik, ale i jako velice zdatný zákulisní hráč, který k dosažení svého cíle používal všech dostupných prostředků, i když nebyly v souladu se zákonem, čehož jsme bohužel svědky i v dnešní době. Čekal jsem daleko větší míru patosu a i když se tu a tam vyskytne, tak ho velkoryse přejdu bez mrknutí oka, tahle velmi zajímavá exkurze do americké historie si nějaké větší rýpání z mé strany rozhodně nezaslouží.

Může se Vám zdát, že máte šťastné spokojené manželství, nehádáte se, po pěti letech si navzájem říkáte, jak druhého miluje a stejně tohle všechno zdaleka nemusí stačit. Stačí jedno náhodné setkání a tenhle všechen na první pohled pěkný, manželský život, ten je rázem v ohrožení. Tomu všemu vévodí bezpochyby herecký výkon Michelle Williams, která hlavní hrdince dokázala vtisknout, opravdu vše, co se vtisknout dalo. Nejistotu, strach, zmatenost, ale také touhu a hlavně naprosto přirozený herecký výkon jedné mladé ženy, která možná zase až tak není šťastná, jak to na první pohled vypadá. Take this Walt je obyčejný příběh, kterých je kolem nás v dnešní době určitě spousta, příběh který se může stát každému z nás, i když se budete snažit sebevíc. A kdybych ho měl popsat jedním slovem, použil bych název sladko-hořký, to vystihuje podle mě tenhle zdařilý film naprosto přesně.

1 série- Možná je to mou seriálovou přesyceností, nicméně tenhle splnil moje očekávání tak asi zhruba z půlky. Pochválil bych určitě hudbu, nádherné prostředí, kde se natáčelo, ale to je asi tak zhruba vše. Dost mě zklamalo herecké obsazení, kde se nenašel ani jeden herec, který by podal nějaký výkon, který bych si mohl zapamatovat. David ( snad mě to jeho fanynky odpustí) se mně nelíbil vůbec a Olívia, tak podala mnohem lepší výkon třeba v Tyranosaurovi. Vůbec vykreslení všech postav pokulhávalo a k tomu se přidalo celkem dost nelogických momentů, nad kterými mi občas zůstával rozum stát. Broadchurch má zajímavý námět, ale zpracování, které mohlo být rozhodně mnohem lepší, což se snad podaří, v další připravované sérii. 2 série- Všechno je kupodivu lepší, smysluplnější a přesvědčivější. Když pominu první díl, jsem velmi spokojen. Nelogické momenty byla záhy vysvětleny a určitě pomohlo i rozdělení na dvě dějové línie a zajímavě udělaný konec. Na Davida jsem si už tak nějak zvykl a když k tomu připočtu (nejen) herecký souboj Marianne a Charlotte, jsem nucen konstatovat, že už se tak nějak těším na třetí řadu. A to jsem teda vůbec nečekal. 3 série- Možná to bude znít blbě, nebo jako klišé, ale Broadchurch je vpravdě rodinný seriál. I když se tu v každé sérii vyšetřuje nějaký zločin, hlavní postavy jsou povětšinou stejné a dohromady, aspoň pro mě tvoří jednu, trošku rozvětvenou rodinu, která mi za ty roky tak nějak přirostla k srdci. A to platí i o té zatím poslední, kde kromě osvědčené, hlavní dvojice, mě nejvíc překvapila Julie v roli Trisch, na jejíž herecký výkon a velmi osobitý vzhled asi dlouho nezapomenu.

Při sledování tohoto filmu, jsem si chvílemi připadal, jako ve zlém snu. Několikrát jsem se musel píchnout špendlíkem, jestli se mi to opravdu nezdá a ono nezdálo. Tak strašně nevěrohodný film jsem už hodně dlouho neviděl. Přes totálně trapný začátek,(teď myslím, jak vypadalo USA), znázornění koncentračního táboru, rádoby dojemný příběh a totálně zpackaný konec. Tohle vše by snad mohlo tvořit nějakou nenáročnou televizní inscenaci, ale ne film, který byť má silný příběh, je natočen velmi amatérsky a podprůměrně.

V první řadě bych chtěl poděkovat uživateli Psycho,že tenhle film vůbec doporučil. Vůbec jsem o něm neměl sebemenší tušení a to už jsem něco málo filmů viděl. Tenhle je tak trošku jiný. Nenápadný, obyčejný, ale hlavně smutný, jiné slovo mě snad ani nenapadá. To mu však vůbec neubírá na kvalitě, ba naopak, čistě za sebe ho můžu jen a jen doporučit. Rozhodně stojí za viděnou, moc lidí ho zatím nevidělo i když, jak už jsem psal, je tak trošku jiný... Ale to konec konců uvidíte také.

Tento snímek bych já osobmě navrhnul promítat povinně do škol našim dětem, aby viděly, v jakém blahobytu žijí ostatní děti na světě a jakou může pro někoho taková banální věc, jako je ztráta obnošeného páru bot znamenat skoro osobní tragédii. Velice sympatickej film, kterej je i v dnešní době, bohužel pro spoustu malých dětí na celém světě dost aktuální.

Mám rád takové " obyčejné " filmy. Nikdo v nich neskáče z okna, nevraždí se tam, nejsou k vidění žádné zběsilé honičky, ani pěstní souboje. Je zde k vidění jen příběh jednoho obyčejného vztahu, jakých jsou všude kolem nás tisíce. A stačí velmi dobře zvolená hudba, dva výborní herci a opravdu jen pár slov a tenhle zdánlivě nudný příběh Vás určitě vezme za srdce.

Chápu, že se nějaký film nemusí líbit každému, chápu, někdy rozdílné hodnocení, co ale nechápu vůbec, jak může někdo takto kvalitnímu kousku dát odpad, aniž by ho viděl celý, styď se O. Peto, tohle ti nezapomenu! Poutům k čisté pětce opravdu moc nechybí. Výborný scénář, smutná, ponurá doba, na kterou už mnozí zapomněli, (nebo ji vůbec nezažili) a v neposlední řadě herecké obsazení, kde snad kromě Oldřicha Kaisera není nějaká vyloženě známá tvář, což je v tomhle případě velice dobře. No a potom samozřejmě výkon Ondřeje Malého, který byl pro mě asi jako blesk z čistého nebe. Jeho vnitřně rozpolcený příslušník bývalé STB, kterému prostě jednou rupne v kouli, to bylo už jen takové završení, téhle, víc, než dvouhodinové podívané, která se rozbíhá velmi pozvolna a graduje zhruba, v závěrečných 20 minutách, které byly jedny z nejsilnějších, co jsem kdy u českého filmu viděl.

Všechno, co mi chybělo v předchozích pár filmech, toho se mi tady dostalo až nad hlavu. Příběh, herecké výkony, smutek, smích, pláč, tohle všechno běželo, jako dobře namazaný stroj a konečně trošku vím, jak se hrají vrhcáby. Moc milej film, kterej by se měl ve všech postkomunistických zemích promítat naprosto povinně.

6 týdnů, kdesi v kazašské stepi na jaře roku 1961. Příprava možných prvních kosmonautů na první let člověka do kosmu....Typický, ruský film. Pomalý, rozvláčný, jako by nic neříkající, bohužel pro mě, ve druhé polovině k uzoufání nudný. .Jeho smysl jsem hledal, hledal a hledal, ale bohužel zase jaksi nenašel nebo on mě, teď fakt nevím. Za dva.