DwayneJohnson

Bruno Dumont potřetí a stále se svým nezaměnitelným, řežijním stylem. Naprostá absence nějakých hereckých výkonů, dlouhé pasáže, kde se vůbec nemluví a navenek šokující příběh, o který tady zase až tak nejde. Pro někoho nic neříkající, nudné, či zdlouhavé, pro mě opět po čase velmi vítaná, filmová změna v tom nejsyrovějším pojetí.

Nebudu se tady teď pouštět do rozborů typu oprávěnosti války v Iráku, která je dle mého soudu naprostou a tragickou chybu a zkusím popsat jenom čistě film a nic jiného. A ten je překvapivě dobrý. Spousta jiných režiséru by tohle téma natočila, jako typickou, pateickou sračku o hrdinném americkém sniperovi, ale Clint, (až na konec), tohle téma natočil dost jinak. Spíš, jako válečný film, který se ve všech směrech tváří dost přesvědčivě a spolu s dobrým, (ne oscarovým!) výkonem Bradleyho Coopera, je to přesně ta půlka, co by mi za jiných okolností k té trojce chyběla.

" Vincek " už v roce 1995 dokázal, že roste v jednoho nejzajímavějších herců součastnosti. Sice není tenhle film taková pecka, jako jeho předešlý Náš den přijde, nicméně tohle vše na čtyři hvězdy bohatě stačí. Bloumání tří mladíků, jako by bez cíle je natočeno hodně reálně, dynamicky, ale i beztarostně, jako by se jim snad ani nemohlo nic stát. A ve srovnání s tím, co se děje, nebo dělo dnes, či včera všude v Evropě působí snímek hodně nadčasově. Soužití, mnohdy odlišných kultur, to rozhodně není a asi určitě do budoucna ani nebude jednoduchá věc, což Mathieu dokázal vystihnout s několikaletým předstihem. Možná mu to někdo našeptal, nebo má doma chlapec věšteckou kouli, každopádně klobouk dolů.

Tak už mám skoro hotovo. Teď mám na mysli všechny Medemovy filmy. Chybí už jen jeho poslední a ten nevím, jestli vůbec dám. Už i Pokoj v Římě jako by trošku pokulhával, tak nevím, uvidím. Jeho první filmy, ty jsou ale úplně jiné. Čiší z nich uvolněnost, originálnost, což je přesně případ Země. Už jsem tenhle film asi kdysi viděl a tak jsem si ho jen vychutnal znovu až do konce. Příběh, servírovaný způsobem, jakým to snad umí jen Julio a nikdo jiný.

Tenhle film je výborný především po estetické stránce.Na pohled i na poslech skoro dokonalý. Udělal jsem moc dobře, že jsem si ho včera po několika letech opět připomněl, opravdu stojí za to. Absenci, nějakého možná trošku lepšího příběhu bohatě vynahradí výprava a hlavně skvělá hudba, která se na vás line již od prvních minut. Velká spokojenost.

Tolik pravdy, tolik poselství a tolik jasně formulovaných názorů. I s minimem dialogů, které jsou tady naprosto zbytečné. S nádhernou kamerou a přírodou, která už je jen takovou třešničkou na dortu. Bez ohledu, na zemi, v které je tenhle film natočen má bezpochyby silně internacionální záběr. V dnešní době a konfliktech to platí dvojnásob. Bohužel, nedělám si žádné iluze, že by snad nějak přispěl, k vyřešení, nejenom turecko- kurdského konfliktu. Na to už po tomhle světě nějaký ten pátek chodím…

Na tenhle film asi nikdy nezapomenu a asi nikdy si ho nepustím znovu. Strašně silnej zážitek a noc bez spánku. Opět se David Lynch ukázal ve vrcholné formě a servíruje nám svůj příběh, tak typický právě pro tohoto režiséra, který nutí diváka neustále přemýšlet o tom, co je realita a co je fikce, podobně jako třeba v Twin Peaks. Vyzdvihl bych ještě výkon hlavních hrdinek Naomi Watts a Laury Harring. Tohle vše tvoří podívanou, která je naprosto dokonalá ve všech směrech.

Klobouk dolů. Hlavně před Clintem, protože, to, co předvádí ve svém věku, to je obdivuhodné, jak po fyzické, tak i po herecké stránce. Podobná postava jako v Gran Torinu, plná nesmírně suchých hlášek a také velmi černého humoru. Amy je jako tradičně velmi půvabná a Justina jsem taky skousl úplně bez problémů, ale to je tak asi vše. Problém s dráhou letu má největší problém v samotném příběhu, který je jasný už do začátku a takových šablonovitých už jsem viděl na desítky Třikrát škoda, normálně nemám problém tasit vyšší známku, i když je to na hraně, ale tady ze mě víc, než solidní trojzubec nevypadne. A jen doufám, že Clint si nechal ještě nějaký lepší film, se kterým by se rozloučil se svou zdařilou, nejen hereckou kariérou

Na úvod bych chtěl poznamenat věci. Za prvé, film jsem viděl zhruba až od 25 minuty. Za druhé, moje dnešní hodnocení není objektivně vůbec objektivní. Normálně bych dal tak možná trojku a třeba se i nedodíval, ale to dnes vůbec nehrozilo. Samozřejmě jen k úcty k velkému herci, který zas až tak ve velkém filmu nehrál, musím jít zákonitě o jednu výš. Třeba už jen za spoustu jeho jiných, skvělých filmů, které jsem kdysi viděl. A možná to byl jeho úplně poslední, kdo ví.

Podobně, jako ve filmu Bird je vidět, že někteří umělci nebyli rozhodně jednoduché osobnosti. Co dokázal Forest Whitaker v prvně jmenovaném, to Ed Harris posunul ještě o jeden stupínek výš a to ještě tenhle film sám režíroval, před čímž smekám. Spolu se svou filmovou ženou, Marcií Gay Hardenovou, jsou nepochybně hlavními tahouny snímku o světoznámém malíři, jehož cesta na vrchol nebyla rozhodně předem nějak vydlážděna. Velmi dobré filmové dílo, bez ohledu na to, že nějaký Polockův obraz by u mě asi skončil v kamnech.