DwayneJohnson

Drama o třech hercích a ať mně Stuart odpustí, hlavně o dvou. Veškerou pozornost na sebe totiž berou Sigourney Weaver a také skvělý Ben Kingsley. Polanski opět dokazuje, že mu není takový druh filmů vůbec cizí a i na malém prostoru rozehrává velké drama, od kterého uplynulo již řadu let. Drama o vině, pomstě a možném trestu s podmanivou hudbou Franze Schuberta, která má i po tolika letech na oba hlavní aktéry velký dopad.

Nevím, nevím. Další z filmů se silným tématem a opět spíše lehčí zklamání. Spousta známých a výborných herců v hotelu Amabassador, který 4. červen 1968 " proslavil " asi už na vždy. Co mi asi vadilo nejvíc, bylo přehnané moralizování a také lehčí dávka patosu a hlavně střídání hraných a dokumentárních scén. Trošku podobný film JFK, ten bych rozhodně ocenil mnohem více.

Při sledování tohoto filmu jsem se musel opravdu potutelně usmívat. Vidět tyhle známé herce, jak vypadaly skoro před dvaceti, lety, to byl opravdu zážitek. Ulrich, Nikolaj, pořád stejně šílený Kim, no s hlavně komisařka Lundová, v podání Sofie, která se svým blond účesem vypadala úplně jinak:-) Jinak je Nighwatch veskrze " příjemná " podíváná, která na mě od začátku dýchla svým nezaměnitelným, severským kouzlem. Místy ponurá atmosféra, pár lekacích scén no a sem tam nějaká ta vražda, vlastně nic, co by stálo, za nějakou váznější zmínku. Co by asi člověk čekal od služby, v tak trošku jiné márnici? Rozhodně nic příjemného.

Nevím, co napsat. Nečekal jsem skoro nic a dostalo se mi filmu, který i přes trošku nižší hodnocení strčí většinu ostatních do kapsy. Naprosto obyčejný příběh o obyčejných lidech, kdesi v zapadllé zátoce kousek od New Yorku mě naprosto uchvátil. Spíše neznámí herci, spousta velmi vydařených scén a hlavně uvěřitelný příběh, jakých se v 70 letech minulého století stala spousta. Prostě nádhera.

Obsahuje možné spoilery! Tady jsem šel vyloženě naslepo a udělal jsem velice dobře, jedním slovem hodně neotřelé! Patnáctiletá dívka a šestnáctiletý hoch, to jsou dva hlavní hrdinové našeho příběhu. Jejich životní cesty se protnou ( a to doslova) v tomhle bizarním příběhu plném citů, smutku, sexu i bolesti, kdesi na blíže neurčeném místě v Ururguayi. Klasický milostný příběh, tak trošku nebo spíše hodně jinak, než na co jste zvyklí, ve většině podobných filmů. Nejvíc mně v hlavě asi utkvěla jedna věta filmového otce našeho chlapeckého filmového hrdiny : Udělal jsem si velkou radost, už jsem si myslel, že jsi teplouš. Co na to dodat? No přece nic. Rodiče mají vždycky pravdu!

Pomalu, ale jistě, rázně, na jeden zátah, tu a tam v rytmu valčíku se line tenhle příběh. V hotelu začíná a také končí. Mnoho liských příběhů, mnoho pravd smutku, radosti i zklamání, tohle vše se zde prolíná naprosto přirozené, z jedněch dveří do druhých. Nechybí zde žádné téma. Fotbal, korupce, politika, láska, touha, či beznaděj, tohle vše ja tady zastoupeno naprosto věrohodně a přirozeně. Škoda, že měl tenhle valčík tak málo minut, osobně bych si ho dal klidně o třetinu delší.

Ať mi úplně všichni vlezou na záda, řekl jsem si a po opravdu dlouhém zvažování to zvedám na pět hvězd, i když ne úplně čistých. Hlavně za atmosféru, hudbu, neotřelé herce, kde hlavně Nick má koule a pak už jen za ten celkem jednoduchý příběh o hledání vysněné země. Takhle já si nějak představuju horor, jasná, přímočará akce, celkem snesitelné triky, kamera a tohle všechno úplně stačí. A to jsem se chtěl původně dívat na jiný japonský film, naštěstí jeho kvalita mě úplně odradila a tak jsem sáhnul s povděkem po Stake Land a teď už vím, že jsem udělal velice dobře.

Snad už jsem tenhle koncert někde viděl, aspoň mám takový dojem, ale sám už přesně nevím. Heart of Gold je podobně jako koncert Adele naprostá pecka. Sice jiná muzika, zdaleka ne tolik lidí, atmosféra daleko komornější, ale Neil a jeho doprovod to toho vložili srdce a duši a zažitek je pro mě skoro stejný. Výborná muzika, jednoho skvělého muzikanta, který s přibývajícím věkem hraje čím dál, tím lépe.

Roman Polanski a Gérard Gepardieu. Slavný režisér a možná ještě slavnější herec, to jsou hlavní protagonisté našeho příběhu, ostatní, ti jsou jen křoví. I když se ten prvně jmenovaný hodně snaží, přece jen, herectví není jeho parketa a Gerárd, ten mu hlavně ve druhé polovině ukazuje, jak báječný je to herec. Strhující psychologický duel dvou můžů, v promáčené policejní služebně, natočený skoro v jedné místnosti. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem byl po konci chytřejší, než před začátkem, takže zhlédnu ještě možná někdy znovu.

Určitě jsem čekal víc. Nejvíc jsem se těšil na Bruna, ale ten bohužel dostal jen málo hereckého prostoru. Charlotte hraje celkem dobře, na svůj věk vypadá taky ok, ale to je tak zhruba vše. Pomalé tempo tohoto snímku mi dvakrát nesedlo a na celkové (ne)rozuzlení jsem si musel počkat až skoro do konce. Celkově takový lepší průměr.