HugoIX.

Koho nadchl November, tomu doporučuji turecký film Místo zlatých hvězd od Onura Ünlü.

Kafkovsky tísnivá atmosféra podpořená sugestivní černobílou kamerou. Absurdní "gagy" i chytrý humor mezi řádky. Trochu pozvolný rozjezd, ale druhá půlka už má spád. Kdo se někdy nezeptal sám sebe, jestli je blázen on, nebo všichni okolo?

Když jsou ambice člověka větší, než čeho je ve své nedokonalosti schopen dosáhnout, přičemž si onu nedokonalost bolestně uvědomuje, pak ho to může dovést až na hranu jeho duševních a fyzických sil. Film připomíná až jízdu na horské dráze, jednak, že je natočen na jeden dlouhý, rozhoupaný, zdánlivě nepřerušovaný záběr, jednak kvůli střídajícím se vzestupům a pádům hlavního hrdiny, které někdy divák čeká jako při pomalém výstupu na vrchol oblouku roller-coasteru a jindy ho kopnou jako skrytá zatáčka během plynulého sešupu.