fleker

obrázky sou edudantní fotomontáž, ta planeta je ve skutečnosti sytě hnědá... my kopridiáni věříme že celý svět je vpodstatě jeden obrovský výkal ve tvaru koule (na pólech samozřejmě zploštělý )

bravo guvernére, tak s tím bojem proti trestu smrti to asi nebude zas tak horký

tolkiena sem nečet a tak sem rád že konečně vím co sou to ty půlčíci

ochich ouvej...bude se mi stejskat, taky sem znal podobnýho člověka,,,,kterej byl jakoby nad náma všema, v sedumnácti už měl šediny a vždycky přesně věděl co říct...jednou mi jentak mimochodem povídá,,,,"když celej tendle svět mi připadá tak jednoduchej a lidi tak strašně průměrný a předvídatelný, a jedinej s kým sem si moch kdy rozumně popovídat byl děda, tomu taky všechno připadalo šedivý a když šel ven, tak neustále kopal do věcí ...ale co mu vodoperovali kataraktu, nemáme už prakticky nic společnýho " ; a menoval se jarda...-jarda-darja-náhoda?

"jé čááááááu" vykřik na mě tudle v jedný kavárně takovej nóbl chlápek a přisunul si ke mně židli.. "NO TO KOUKÁM JAKO BLÁZÉÉÉÉN..NO NAZDÁÁÁÁR " ...vyhrknul sem ze sebe nadšeně, aniž bych měl tušení, kdo to vůbec je .."já sem marééék, pomatuješ si na mě né? byli sme nejlepší kámoši.." ..NO JASNĚ ŽE JO MARKU, JAK BYCH MOCH ZAPOMENOUT (...marek kurva kdo?? )... A CO TEĎ DĚLÁŠ? , přihrávám mu loptu .."no tomu nebudeš věřit, heleď se, našel sem tudle takovej špinavej votrhanej papírek na půdě, pomatuješ jak sme ve druhý třídě dostali za úkol, napsat si, co bysme chtěli dělat až vyrostem? ,já našel ten papírek, a bylo tam -kosmonaut nebo právník-.. no a hádej co ze mě teď je?"....rozpaží ruce, abych si ho prohlíd a zatipoval....koukám na něj, sako, drahá kravata, rolexky, v ruce kožená taška narvaná lejstrama.... "takže kosmonaut, maminka musí bejt pyšná...".........když sem pak doma hledal ten svůj papírek, nestačil sem se divit...na 1.místě -básník-, a na 2. -ten chlápek z krematórija- ...je fakt že básník sem skutečně nákou tu dobu bejt chtěl, ale vodmalička bylo do mé velké tykvovité hlavy vtloukáno, že sem nejchytřejší z rodiny a že bych to měl tudíž někam dotáhnout...kam, to už mi nikdo neřek....ale s poezií sem nikdy moc velkej úspěch neměl...začlo to v první nebo druhý třídě zš, když sem byl jako první zkoušenej z "Polámal se mraveneček"...ale memorování mě zpočátku moc nešlo, a mezery v paměti sem se snažil vyplnit logickým konstruováním.. "hm..polámal se mraveneček ví to celá obora..",začal sem bezchybně ale zároveň taky věděl, že zde moje znalosti končí.. " každý měsíc dochází mu invalidní podpora.." ,učitelka ukázala prstem...a šel sem do kouta.... ..tím byl můj sen na dlouhá léta zašlapán do země... až s nástupem internetu a literárních servrů sem se k veršování opět vrátil, ale tamější obyvatelstvo tvrdilo, že jsem příliš zvrácený a až když sem začal publikovat pod pseudonymem "klárka hebká", začali mě jakštakš brát...jedinej kdo se k mému opravdovému já tenkrát nestavěl zády byl uživatel "Vládcehoven", kterému bych chtěl touto cestou poděkovat...později jsem se stal také autorem alternativních překladů několika málo písní jako např. večernice od honzy nedvěda a gumídků od gumídků...absolutní úpadek ale nestal na střední škole....kdy mě byla zmařena životní šance...oslovil mě jeden spolužák s tím, že nemaj žádný motto na šerpu, jestli nevím vo něčem, co by se k nám hodilo...byl to ten největší vtěrka, šplhoun a vlezdoprdel, jakýho sem kdy potkal,, a chtěl sem ho poslat do hajzlu, ale když sem na něj pohleděl, zčistajasna oslovila mě můza .."něco bych pro tebe měl.." povídám, "..piš si: SKRZE PROFESORSKÝ ŘITĚ, PROLEZEM AŽ K MATURITĚ" ...to je dobrý, řek mi, a šel to navrhnout do sborovny, ale neprošlo to...jakjinak...a to byl můj poslední vážnej pokus prorazit ..teď už si maximálně jentak cintám

když sme byli s flekerem ještě malí, měli sme takovou říkanku....léze léze po želéze, nedá pokoj až tam vléze

...a kdyby nic, tak ty tři hvězdičky už jen za Roberta Reynoldse Korantenga, mezi blízkými přáteli známého jako Kakaový Bob

derren braun je machr...jasně, na flekera by si nepřišel, protože ten by se nenechal naivně ukecat nějakejma kravinama, a předmět v místnosti by si zvolil podle jasně danýho vzorce a držel by se ho jako klíště... beztak mi ale není úplně jasný, jak vybral ten nevýherní tiket,,,sázkovky je maj totiž obvykle vočíslovaný,,,do počítače se naťuká čislo tiketu, a von vám pak řekne, jestli se má něco vyplatit nebo ne...ale jinak mě ty triky fakt zaujaly...já sám se už vod děctví pokouším vkládat lidem do hlavy myšlenky a zkoumat jejich způsob uvažování....vim že když sem byl malej, a brácha mě něčím nasral, velmi brzo sem přišel na to že se stači robulet, ukázat na něho prstem a voni už si ho ty velký srovnaj,,,když sem o torochu povyrost a do módy přišly mobily, občas sem prostě přijal hovor a jen bezeslov poslouchal: "haló.....haló... seš tam?......slyšíš mě?...haló...héj....." teď když si na to vzpomenu, musím se tomu smát... rekordní jednostranej telefonát trval kolem osmi minut....další pokus, kterej sem aplikoval, bylo již zmíněné pětikilo v hovně,,,díky němuž sem měl tu čest sledovat, jak se z původně seriózního důchodce stává mamonem posedlý koprofil..potom přišlo na řadu období brigád a moje oblíbená "směnárna", kdy po každodením odchodu z práce domů, mě zaujal stůl jedné administrativní pracovnice, na jehož rohu měla neustále připravenou papírovou padesátikorunu... furt jednu a tu samou,,,den za dnem tam ležela bez povšimnutí,,,proč ji neměla v peněžěnce?.. ..netuším...byla to taková veselá paní, až do toho deštivýho dne, kdy mě z nudy napadla taková věc...nikdy byste nevěřili, co všechno se může s člověkem stát, když mu vyměníte papírovou padesátikorunu za kovovou...začala se jí měnit povaha..ale brutálním způsobem... začala bejt nepříjemná na lidi, neustále prošlapovala po kanclu, věděla že je něco špatně ale nemohla zaboha přijít na to co....potom přišla doba zběsilých úprků,,,,zběsilý úprk sem vymyslel asi před pěti rokama a vod tý doby ho provádím pravidelně každý rok na konci léta,, o půl noci se vyjde do ulic a hledá se policejní auto...mezi druhou a třetí hodinou se jićh dá najít celkem dost, když víte kde hledat,,,poprvý sme to provedli ve dvou, ale nemělo to takovej efekt,proto už teď chodím výhradně sólo..když najdu volně stojící policejní auto, obvykle je jeden polda uvnitř a druhej stojí vopřenej venku a ve tmě kouří,,,když sem tak padesát metrů vod něj a von mě zmerčí, náhle se zastavím a stojím chvíli na místě..... teď jde hlavně vo to to neuspěchat....ten policajt většinou zpozorní a kouká co se bude dít.... já stojím, stojím a čekám až mě vosloví...někdy to udělá hned, jindy to trvá pár minut, to je různý, ale jakmile na mě zavolá, to už je jedno co, ať řekne cokoliv, prostě se otočím a začnu zběsile utíkat....dřív, když sem eště neměl zmrzačnou nohu a plíce byly v dobrý kondici, sem tam sem eště vyděšeně zařval nějakou tu hovadinu typu TO BYLA PŘECE NEHODA, JA TO NEBYL nebo něco podobnýho...to už teď ale nedělám, čím sem starší, tím sem totiž pomalejší a dneska už to bylo opravdu jentaktak...všechny tydle pokusy pro mě byly zajímavou zkušeností a super způsob jak se vodrágovat ve chvílích nudy, ale zlatým hřebem pro mě je a vždycky bude má oblíbená KULEČNÍKOVÁ KOULE, protože ať si derren brown říká co chce, stále sem já ten jediný člověk, kterýmu se podařilo pouhou myšlenkou rozbít někomu hlavu...."kulečníková koule" je v zásadě optický klam..... představte si že ste na nějaké oslavě a máte u sebe kulečníkovou kouli,,,máte taky pingpongový míček,ale o tom nikdo nesmí vědět,,,vytáhnete z kapsy kulečníkovou kouli a půl hodiny si s ní jen tak házíte...občas ji necháte projet po dřevěném stole, aby byl slyšet ten zvuk a lidi viděli, že má vopravdu váhu, můžete ji takvy na chvíli někomu přihrát, nejlíp potencionální oběti,,, když vám ji vrátí,,opět si s ní házíte, házíte a házíte...zatím co ostatní mezi sebou konverzují, vy si hazíte,,,když ruce začnou bolet, vyberete si osobu, nejlíp někoho kdo se právě houpe na židli (jako sem to tenkrát uďál já)...zavoláte na toho člověka HÉEEJ, ukážete mu naposledy kulečníkovou kouli...řeknete CHYTEJ a pak po něm co nejprudčejc hodíte pinpongovej míček...zjistil sem, že v tý rychlosti mozek prostě nedokáže rozeznat rozdíl mezi čtvrtkilovou koulí a dva a půl gramu vážícím pingpongáčem,,,a to ačkoliv je koule skoro dvakrát větší.........................chlapi vždycky nadávaj nebo padaj na zem...ženský ječej, máchaj rukama v prostoru,,,a jedna se mi dokonce i rozbrečela.. ,,,,,tak co derrene, aha? ..ale stříbrná je taky dobrá

únosy už sou dneska běžná věc, čórujou se letadla, aby se vidělo, který náboženství je to vlastně in, na oběžnou dráhu se unášej mentálně zaostalý farmáři z americkýho venkova, kde jim pak malí šediví kucí s velkáma černýma kukadlama prováděj lumbální punkce....to snad už nikoho nemůže překvapit...ale nekradou se zdaleka jen lidi nebo věci,,,brácha mi kdysi pouštěl takový homevideo,,, zřejmě zrovna něco slavili, protože v něm účinkovala parta hulákajících chuligánů probíhajících ulicemi brna,,,byla mezi nimi taky jedna slečna, a nějakej hoch, se jí každý dvě minuty ptal, jestli mu ukáže pyču (to video mělo asi 40 minut),,,pak se dopotáceli do takovýho parku, kde nějaká mladá holka nic netušíc venčila psa....najednou, kde se vzalo tu se vzalo, přehnalo se přes ni stádo pěti nebo šesti vožralů (brácha a spol), jeden z nich chňapnul pudla, dal ho do podpaždí a utíkal jako vo závod daleko za obzor...na konci bylo ještě pár poskakujících záběrů ..na blondýnu naprosto neschopnou slova, křečovitě svírajíc zbytek vodítka

Tolik kvalitních českých herců a takový brak.Čím to je?Původně měl roli pana Menzela hrát Miloš Kopecký ale zemřel a o něco později zapomínal text .........jak můžu něco prohlásit za brak a dát tomu nadprůměrný hodnocení.....to není myšlený jako urážka woody, ale kdyby jo, tak se ti hned omlouvám,,,zastávám totiž názor, že omluva musí bejt automatická, bez přemýšlení a rychlá jako blesk, protože čím delší doba vod nějaký tý urážky uplyne, tím těžší je se k tomu potom zase vracet......proto já taky když mi někdo pořád dokola skáče do řeči, prostě zařvu DRŽHUBU PROMIŇ a jede se dál..ale některý lidi se podle toho neříděj,,,na to co kde a komu řekli za pár dnů zapomenou,zvlášť když to bylo pod vlivem, a pak se divěj, když jim to někdo vmete do vobličeje.. "..a pak si mi řek že sem zasranej píčus..." a snažej se to kostrbatě zamíst pod rohožku "ale marie, vždyť to byla jen taková metafora..."