Romadoor

Většina recenzentů na to koukala jako kdyby přišla za první republiky na divadlo a tam byl Sklep.....je fakt, že tenhle film chutná lépe máte-li v šuplíku dar přítele Jamesona. A co byste ještě chtěli? Chleba s máslem po obou stranách?

"Jak říká Fellini - film je podvod!", ale tenhle film na Vás nic nehraje. Škoda, že tam nebylo víc krvavých gagů na úkor třeba zbytečně zdlouhavého tancování v elektrizující atmosféře (na mne) anebo, že to nemělo třeba jen 60 minut. Nadchnul mě především pornojehovista ("Jo jasně video - já to tam mrdnu"; "Poď si naposled zapíchat" - "Na práci teď nemam ani pomyšlení!"), filozof a epizodky typu houbaře ("SSStejně pudeš do sssmaženicéééé..."). Pro mě lepší než třeba Od soumraku do úsvitu (včetně výborné hudby), ale ve výsledku vlastně docela blbost.

Pro mě teda skvělá komedie, na který je vidět, že to všechny bavilo. Vrtulník, Moravec a Korn neměli absolutně chybu. Hlavně každá scéna s Vrtulníkem byl pro mne svátek - holt Mississipi to je krutá řeka, dost krutá.......a co teprv koberečky od šamana z teleshoppingu nebo absolutní vrchol - vybílení temné satanistické mše, kde ten hlavní týpek byl jako kozel nebo co (ačkoliv šlo jen o bandu onanistů)- "...tak jsem ji ty jejich hábity nastrkal do zadku až jim lezly hubama a vyházel jsem je všechny voknama". Až na několik hluchých pro mě téměř dokonalá záležitost.

Pro mě to byla taková oddechovka o vážných věcech. Postavám ani příběhu jsem moc nevěřil, ale nijak mě neuráželi ani mi nevadili. Dost se mi líbil Pepa Nos, chlap na večírku převlečenej za prase ("Byl takovej barevnej" - "Takže černoch?" - "Jakej zas černoch kurva?"...), drakunda a ten bouchač s pejzama co si koupil omítku. Ale od Milana Šteindlera jsem rozhodně čekal víc.

Absolutní krása. Reálné dětství je samozřejmě drsnější a číhají v něm daleko horší nebezpečí než je samolibý, ale v podstatě dobrák kocour (myslím třeba autonehody, drogy, psychopaty, sociální separaci, alkoholismus rodičů....apod.), ale stejně mi přišlo, že je to obraz dětství. Každopádně bych tuhle zahradu chtěl někdy najít, o tom že stále existuje vůbec nepochybuju...když tam mohli sloni lítat.

V dětství jsem je nemusel, ale ve svých 25-ti si je pouštím pravidelně - a překvapuje mě jak stále více vidím, že ten malej byl zralej pro malér a velkej ho často tahal z bryndy (a občas ho trošku využil no...). Je to super, ale celkově u mne vede Zahrada svou zasněností...(medvědi jsou chvílemi dost hyperaktivní).

Už dávno jsem se přestal snažit všemu rozumět (asi se vstupem na základní školu) a nepřišlo mi, že by šlo jen o nějaký exhibicionismus, už proto, že autor (tedy knižní předlohy) si to z velké části sám prožil (a možná i mnohem víc). Navíc mi bylo hlavní postavy občas líto, i když byl taky dost hajzl - s postupem času stále víc - a projevilo se to myslím v závěrečné scéně (nemyslím, že s nečím jako je zastřelení manželky, ať už za jakýchkoliv okolností se dá smířit.....). Mě to nenudilo......

Líbila se mi atmosféra i postavy a na konec i ta konspirace docela. Ale Heather Graham mi moc nezapadala mezi ostatní prostitutky (a přitom to nevypadalo, že si účtuje o moc víc) a to v co její setkání s J. Deppem vyústilo....tak to je fakt hrozná blbost, která dost poškodí tu přitažlivě temnou atmosféru, kterou film budoval....a závěrečný satanismus (nebo co to bylo) Iana Holma.....já prostě jen nevím proč? Vždyť to bez toho mohlo mít skvělých a temných 90 minut....ach jo.

Film o tom jak Vás může provádění rituálů na nepravých místech a v nepravou dobu dovést do pořádného maléru, na jehož konci však na Vás může čekat láska a poznání, že nejvíce povznášející v životě člověka je pomoc druhému (v tomto případě do hrobu).

Viděl jsem to 15 let po natočení a stejně mi z toho běhal mráz po zádech i když je to velmi odlehčený spoustou tragikomických situací i postav. Nejhůř na mne působily některé scény z domovů "fanoušků" - hlavně asi rodina toho popeláře ("Mě stejně bolela ruka, tak nemělo smysl abych do práce chodil" nebo jeho projížďky s kočárem do hospody) a síla bylo i znásilnění a teror na cestujících. Jinak mě fascinoval Moucha (ten pseudohipík s jabčákem s okenou) a hlavně jeho: "Někdo to práská jak nepříčetnej!". Hudba skvělá. I dnes potěší když se někomu do telefonu představíte "SSSpartáááá".