Perníková věž

S Radyoem (podle vzoru Limonádovým Joeem:)) se shodneme co do názoru na tři, možná čtyři vtipné scénky (většinou typu "co sem dělal dyž sem měl vokno") a Pepu Nose:) Pak ještě uslyšíte hudbu, která se vám bude líbit nebo nelíbit podle toho jak vám sedí třeba soundtrack k Samotářům, takže pro mě osobně docela plus:) Pozoruhodní dále jsou: citováníhodné hlášky sázející Vladimír Marek, antikonferenciér Otakáro Schmidt a nejroztomilejší tygřík jakého jsem zatím viděl;) Rozpolcenost filmu buď měla symbolizovat rozvrácené životy hlavních (do jednoho smažkoidních) hrdinů nebo jde jen o poněkud nešťastně napsaný scénář...kloním se spíš k druhému názoru. Jako čistě výchovný film by Perníková Věž byla hodně tvrdá, jako detektivka nebo snad noir love story ani náhodou neobstojí, ale z každého si kromě toho špatného nese i některé dobré momenty...smíšené pocity mi vydržely až do závěrečné scény, takže...*** (30.12.2003)

Milan Šteindler sice umí, ale ohledně drog je opravdu hodně mimo. Krom toho, že mi všechno přišlo strašně akční, originální a současně ujetý, tak příběh nestojí za nic, co by si člověk připomínal narozdíl od takových Samotářů, kteří si jsou tématem dosti podobní. Možná je to herci, ale určitě je to příběhem. Hláškám se člověk zasměje a pak si na ně ani nevzpomene, stejně jako na tento film. Očima Milana Šteindlera, který se černým humorem pokouší o to co mu jde nejlépe bych dodal jen: ... Alles Gute ! --- Něco po mmě lezlo. Něco hnusnýho po mně lezlo. - To není pravda, vždyť já spím. Spím jak zabitej. (21.11.2007)

Dolanský a Kuchař se snažili, ale především díky nesourodému scénáři a nepřirozeným dialogům se jim film zachránit nepodařilo. Dabovaný Dočolomanský působil občas až trapně, stejně jako mnoho scén napříč celým filmem (škorpión, pouštění draka,...). Pozitivně bych hodnotil obrazové zpracování a několik málo povedených hlášek, ale na tři body to nestačí. (29.12.2003)

Je to asi obecný fenomén týkající se všech členů divadla Sklep (snad vyjma Davida Vávry) - pomalu se stávají součástí té mainstreamové kultury, toho showbyznysu, který po léta nejenom ve svém divadle, ale i v přidružených projektech soustavně parodovali a poukazovali tím na jeho obsahovou vyprázdněnost, absurditu takové umělecké a profesní existence a pokleslou estetickou a poetickou složku oficiální (nejenom normalizační) kultury. Dovedli svou poetiku trapnosti k dokonalosti, ale nikdo mi nevymluví, že ambice být součástí tohohle showbyznysu nebyla od počátku přítomna v jejich výborných kabaretních parodických číslech, což ovšem není tak důležitý fakt jako to, že většina sklepáckých osobností po roce 1989 zakotvila u zdroje svých tehdejších parodických čísel. Tomáš Hanák paroduje sám sebe (=ztrapňuje se) v kdejakém pokleslém nekonečném seriálu či uprděné estrádě, Jiří Macháček zakotvil v mělkých vodách domácí populární hudby ... a na Milana Šteindlera ,,zbylo" tajtrdlíkování v nováckém zábavním pořadu a po jednom fenomenálním (Vrať se do hrobu) a dalším výborném (Díky za každé nové ráno) se i jeho režijní tvorba řítí směrem k dekadenci mainstreamu - jak si jinak vysvětlit režijní záměr natočit tendenční film pro teenagery o drogách a vyhulených hrdinech. Ne, tohle opravdu nejsou noví ,,generační" Samotáři, nebo čím měl tenhle film vlastně být? Šteindlera asi definitivně pohltila estetika jím preferované televizní reklamy, jejímž natáčením se živí... A abych parafrázoval titul režisérova nejlepšího filmu - Vrať se do Sklepa, Milane! (30.04.2007)

Jeden z mála nejlepších českých filmů, navíc i soundtracků k tomu. Famózní herecké výkony, snoubení hravého mládí, hranice mezi životem a smrtí, okořeněné o fantastický prostý humor. Divák se cítí doslova sjetý s kvalitními herci (autentickou zkušenost možná nabrali ze svých bouřlivých let) a o to má ve filmu o feťácích jít (já sjela snad milionkrát tento film). Kdo pointu scén nechápe - evidentně nebyl mlád... (16.12.2014)