Nahý oběd

..........Vše způsobila nejslavnější Burroughsova kniha, která se na regálech knihkupectví dlouho neohřála a hned putovala na deset let do trezorů. Ve filmovém ztvárnění se zmítají vidiny, fantazie, přízraky a sexuální touhy se skutečnou realitou v ponurých zamlžených barvách. Vše jsou vlastně ve skutečnosti částečné epizody ze spisovatelova života, popravdě řečeno i režisérova. Velice skrytě oba v ději zakomponovali věci mnohem důležitější, než by se na první pohled zdálo. A to především zneužívání moci a celé lidské společnosti. Jak kdysi řekl I. Welsh: "Mnoho lidí si myslí, že Nahý oběd je obscénní. Není to pravda. Je třeba se dívat mnohem více pod povrch, kde jsou ukryty věci zcela zásadní." V každém případě psychedelické a halucinatorní výjevy v knize i ve filmu byly zpracovávány "s láskou v duši a koksem v krvi". Toť celé je vtěsnáno do životopisu jednoho rozporuplného a zajímavého člověka, pro kterého byl život jedna velká noční můra......... (09.04.2005)

Raz sa to stane každému. Každý sa raz minie so svojim obľúbeným režisérom. Vizuálne niečo podobné, ako Existenz, ale scenáristicky absolútne nefunkčné. Teda ako pre koho. Keď točí Cronenberg podľa knižnej predlohy, je scenáristicky príliš viazaný, aj keď sa môže vizuálne poriadne vyblázniť. Niekedy to nefunguje. Som totálne lost in translation. Ako keď Weller počúva Holma, ktorý niečo hovorí, ale inak hýbe perami....wtf.... VIDENÉ ZNOVA 5/23: Ako sa dalo čakať, návrat k filmu po dlhých rokoch znamená aj jeho spätné docenenie. Aspoň do tej miery, že som si Nahý obed tentokrát skutočne užil. Čo-to ma v rámci jeho interpretácie napadlo, ale ak by bol film stopercentne pochopiteľný, asi by stratil niečo zo svojho kúzla. (31.05.2012)

Musím říct, že nakonec jsem velmi mile překvapen, protože filmy podobného ražení "realita, sen- čert to vem" ode mě odchází i s odpadem a já jsem nucen snášet moje exotické hodnocení u snímku, který má celkově třeba 80%. Naked Lunch je naštěstí v pohodě koukatelný, což ovšem není zrovna zásluhou příběhu, který je na můj vkus pořád moc ujetý, nýbrž zásluhou Cronenberga a jeho maličkosti v podobě závislosti na slizu, odpudivých monstrech a bizarních představách, které nejsou jen na ozdobu, ale i účinně posouvají celý děj. Herce jako Weller nebo Holm je také radost sledovat, ať už vystupují ve scénách sebedivnějších a nejsliznatějších. A navíc Cronenberg má velkou výhodu v tom, že ví, co chce, narozdíl od takového Davida Lynche, který o tom někdy nemá ani páru. Není to pořád můj šálek kávy, ale negativy tentokrát prostě zahrnovat nemohu. 65% (20.08.2013)

Sorry, ale já na tyhle drogové tripy bez hlavy a paty nikdy moc nebyl. Naštěstí to pro mě nebyl žádný vyložený průser jako třeba Krajina přílivu nebo Strach a hnus v Las Vegas, na to tu vše do jisté míry zachraňovaly Cronenbergovy typické originální nápady, které mě na tom snad jako jediné zajímaly, ale dvě hodiny pro mě utáhnout nedokázaly a časem už mě to přestávalo bavit. Zhruba chápu, že je to celé spisovatelské vyjádření vzteku k tomu, že tvůrce vždycky musí být někomu podřízený a že úplně svobodný nemůže být asi nikdy, ale stejně jsem čekal, že z toho vypadne víc. Takhle tu jen spisovatel celou dobu fetoval, měl halucinace, cosi sepisoval a bojoval se svojí potlačovanou homosexualitou. Kniha předpokládám bude takové typicky beatnické dílo, film to naznačuje víc než dost, ale už poněkolikáté jsem se přesvědčil, že o dílech autorů z této skupiny si sice rád něco nastuduji, ale nebaví mě je číst či sledovat. Holt nejsem jeden z těch, který by byl schopný Nahý oběd víc docenit, ale chápu ty, kteří ano. Jen teda ten pocit určité samoúčelnosti jsem v tom časem začal cítit taky... Lepší 2* (15.10.2022)

William, it was really something! Připadám si jako voyeur. In the Crutch-hungry Dark was where we flayed our Mark. Oh, and we were Gone! Kings of Oblivion. We were so Turned On. In the Mind-Warp Pavilion. Tyhle verše nejsou z mé hlavy, ale v souvislosti s Naked Lunch se bez ustání derou na mysl (ctěný autor snad promine). (05.02.2010)