dopitak

Dva na cestě drží smutný a dost nečekaný rekord, jsou rozhodně tím nejnudnějším filmem s Audrey Hepburn, a to beru v potaz i tohle drama z prostředí kláštera. Časové mistrovsky prolínané roviny (podle kolegy golfisty) jsou ve skutečnosti pořádnej bordel, dialogy váznou a žánrově funguje jedině road movie, protože film se celý odehrává, když někam jedou. Bod jenom za nevinně nenávisté hlášky malé holčičky.

A máme tu šablonku, kterak nespravedlivost světem vládne. Zloduchové jsou tu ti největší padouši pod sluncem, hlavní hrdina je beránek s tvrdou pěstí, jeho budoucí milá má skvělý (a ničím nepodložený) úsudek a její otec je dogmatik, jakého není rovno. No a když se zmýlí, požádá našeho hrdinu o odpuštění, a je mu odpuštěno. Film o koních a lidech, co je mají rádi. Pro slabší povahy přidávám varování před jednou opravdu velmi smutnou scénou.

Neobyčejně neobyčejný film, něco, co jste ještě neviděli. Leitmotivem pravidelného koupání vám možná připomene Goleta v údolí, ovšem tím je s veškerou similaritou utrum. V první polovině zaujme nekoncepční práce kamery, ve druhé ostrá proměna sličné dámy v čarodejnici (uplně jsem si v té roli představoval Deanu Horváthovou-Jakubiskovou). Mužská nahota (narozdíl od té pozdější ženské) není vulgární, ačkoliv pánové nejsou zrovna modely, a jistě mnoho z nás by zatoužilo prožívat takovou severskou idylku. Čtenářský kroužek v trávě, hravě a podle románu Fritiof Nilsson Piratene (vždyť i to jméno je neobyčejné).

Trochu to může přitomínat Páralovu tvorbu, to tou bordelovou rutinou. Ovšem na filmové adaptace jeho děl se obvykle skoro nedá koukat, zatímco na Krásku dne a samozřejmě její představitelku Catherine Deneuve se vždy kouká skvěle. Doporučuji vyhnout se českému dabingu (Saga Tv s.r.o. pro Hollywood Classic Entertainment 2007), který sice není z nejhorších, ale přeci jen když Bedřich Šetena (alias pan Burns ze Simpsonových) se svým výrazným hlasem nadaboval hned tři čtyři větší postavy najednou, není to ono.

Odhalená Penélope, sympaťák Táborský, slizoun Johannes Silberschneider. Divoká žánrová směsice komedie a dramatu, převelice zběsilých dialogů, solidní dabing studia Budíkov 2000. Taková je historická fikce Fernanda Trueby, s jehož tvorbou se setkávám prvně. Mimochodem, ve filmu je zmínka i o české herečce Lídě Baarové, někdejší milence nacistického šéfa propagandy.

Těžko říct, o čem nebo k čemu tohle vlastně je. Součást bonusů k disku filmu Joanna.

Swinging London. Ve své době jistě provokativní (nahota, odtabuizovaná témata) snímek, který už ovšem v dnešní době nemá příliš co aktuálního nabídnout. Žánrově poněkud neučesané, od dramatu a artu až po muzikál.

Bonus na disku filmu Joanna (1968) od jejího režiséra. Půvabná a především hodně netradiční pohlednice z jihu Francie.

V krátké době třetí válečný film s Dirkem Bogardem. Po They Who Dare (1953) a The Wind Cannot Read (1958) se tentokrát navzdory roku vzniku filmu dostáváme proti proudu času až před začátek druhé světové války, do komunistického Španělska. Bogarde mezi těmito lety natočil dohromady na dvacítku filmů. Všechny tři zmíněné válečné lze doporučit, nejpůsobivějším z nich ovšem zůstává chlapsky tvrdý příběh z Rhodosu, They Who Dare.

Jádroje stejné jako Armageddon (už slyším, jak se do mě navážejí skalní, že to není pravda, že A. je kult....). Zabrousíme-li do historie, v roce 1955 (This Island Earth) si ještě filmaři uvědomovali, že pokud budou chtít "posbírat" světovou vědeckou elitu, budou muset vytáhnout paty ze Států... Ovšem blízko třetího tisíciletí jsou již hegemony, a mají jako jediní patent na rozum a tudíž i na záchranu planety. Což vás právě u Jádra nesmí rozhodit, jinak z filmu moc mít nebudete. Nejde o námět, ani o provedení či triky, je to v tom horkém bahně patosu, v kterém se Hollywood tak rád vyžívá. Za všechny ty scény tleskajících dementů a "silné" momenty stisků rukou, když někdo dobrovolně odchází na smrt, bych dával doživotní filmařský distanct. A tak jen smutně vzpomínám na všechny ty nepovedené, béčkové a latexem a umělou hmotou čpící produkce let padesátých a šedesátých, kdy ještě svět neznal Ripleyovou ani hrdinu Bruce Willise. Jo a ještě něco, Eckhart a Swank jsou téměř na vrcholu mých neoblíbených.