kinderman

"Ten mladý Plessis-Bellieres se bije, jako by tančil," řekne v úvodu Angeliky, markýzy andělů baron se Sancé. To ale neviděl šermovat G. Kellyho. Této adaptaci Tří mušketýrů jsem se dlouho vyhýbal, což byla chyba, protože první hodina (zápletka s přívěsky) má neuvěřitelný spád. Druhá polovina stopáže (zápletka kolem atentátu na Buckinghama) je sice pomalejší a temnější, ale zase staví do popředí L. Turnerovou. Choreografie akčních scén (a je jich dost) je špičková, nezapomněli na Jussaca, jen škoda, že při šmírování Constance skrz otvor v podlaze hlavní hrdina docela nepříjemně debilkuje. Silné čtyři hvězdičky.

Sice jsem měl v těch třech sestrách trochu hokej, Antone Pavloviči, ale meči (včetně toho Purpurového, o který všichni usilovali), se oháněly zdatně. Zlosyn byl dostatečně slizký a ke své smůle si najal pět Tygrů, kteří se ukázali být darebáky největšími. Do toho jeden kladný bratranec a na závěr Starý mistr jako deus ex machina. Bičem se práská víc než v Indianu Jonesovi a celé to pevně drží v rukou režisér, jenž akci pojímá nejen dynamicky, ale také obrazově originálně.

Připomíná to ty lepší tuzemské krimiseriály z poslední doby (Stíny v mlze, Oktopus), které se možná u našich severních sousedů inspirovaly v naději, že čeští diváci Paradoks nikdy neuvidí. Také zde v 11 dílech sledujeme jednotlivé případy (většinou "odložené"), ale protože na ploše čtyřicetiminutové epizody nelze nic pořádně rozehrát, pachatele dost často uhodnete, jakmile se poprvé objeví na scéně. V posledních dvou dílech pak vyvrcholí paralelní akce linoucí se celým seriálem. Do toho vztahové zápletky. Hvězdička navrch za B. Lindu, který to svým charismatem táhne (jak jinak), a za úplně poslední scénu, kterou jsem snad jako jedinou opravdu nečekal.