noby

Průměrný dokument o hidžábu s tradičně americkým patosem.

Oceňuji disruptivní myšlenku námětu, ale fakt, že ji znám až z režisérova vysvětlení po projekci, mluví za vše.

Nádherné metaforické spojení prolínání skutečnosti a představ s křehkou existencí kulisami stvořeného prostředí, jak ve filmové realitě, tak jako třešnička pro milovníky filmového média. Preferoval bych o něco menší neurčitost, ale v tom bych se nemusel shodnout ani jindy sám se sebou.

Omílání jako umělecký prostředek zdá se mi už poněkud ohrané. Umělecké obrazy jako umělecký prostředek…pomlčíme, ano? Uši trhající zvuk jako umělecký prostředek už proboha ne! Abych jen nepomlouval, polidšťování hlavní postavy je zpracováno výborně, bohužel je odsunuto do pozadí snahou o umělecký projev. Full frontal Scarlett Johansson dostává prostoru mnohem víc, takže se ukazuje, že o tom možná všichni mluví ne proto, že jsou tak úzce zaměření, ale protože na filmu nakonec moc srovnatelně zajímavých věcí není. A mohl by mi někdo říct, kde se v popisu vzala korporace, jiná planeta a maso jako lahůdka? Leda že bych v kině párkrát usnul…

Chcete-li být divní a přesto tím (!) úspěšní, staňte se filmařem. Volný pohled směrem k dvěma přátelům/režisérům bez zvláštního důrazu. Odneste si co je libo.

Vcelku zajímavý pohled na souboj s normalitou přes ventilaci frustrací, na obtížnost i finální marnost takové cesty. Bohužel typicky rozplizlý a neschopný najít hranici mezi přenosem frustrace na diváka a vytvářením frustrace úplně nové. Téměř všechen vývoj se navíc odehrává u diváka. Dojem pro mne zvedá konec, který nakonec určuje vyznění filmu (a který, ač na film až úderný, stejně mohl být kratší).

Vlastně tomu vůbec nechci dát tři hvězdy. Chci tomu dát dvě a čtyři zároveň. Není to můj druh filmu, je to bizarní přesně tím nepříjemným způsobem, film ryje do diváka celou stopáž, aby ho nechal rozrytého. Art. Přesto jsem fascinován hypnotickým napětím, chladně vybroušeným řemeslem i minimalistickými odkazy, náznaky a překrucováními. Znepokojivé, divné. Mrazivé, ale do thrilleru daleko. Jemně humorné, ale do komedie ještě dál. A do dramatu prostě daleko.

Sice neobjevný, ale zábavný film. Proč se ale pokusil spojit do jednoho ironizující formu jako paralelu se svým tématem a karikované postavy s (i přes všechnu snahu o udržení formy) hloupoučkým sladkým koncem?! Možná Gordon-Levittovi chyběl nadhled, možná se příliš snažil, aby film měl nadhled sám nad sebou, výsledku to každopádně nesluší.

Povedená, pomalu plynoucí jednorázovka s pohodovou atmosférou. Vyžívá se v jednoduchosti jak v obsahu, tak formou, nikdy neurazí, ale za týden si ji pamatovat nebudu.

Mary a Max jsou dvě odlišné osoby na dvou koncích planety, ale podobně zkoušení škálou duševních strádání až diagnostikovaných poruch. Jsou taky animovaní, což jejich strasti karikuje - podává je s nadhledem, ale zároveň příliš marginalizuje a zplošťuje. Podobně funguje i záplava (většinou rozmile morbidních nebo až rezignovaně odtažitých) vtípků okolo, které, ač snad do jednoho podařené, postavám a jejich příběhu spíš ubírají. Škoda.