SpaceOdyseus

Fajnová tarantinovka, která i přes stokrát viděný koncept, dokáže překvapit. A to se cení.

Velké překvapení. Takovéto filmy jsou přesně podle mého gusta. Trochu Blade Runnera, trochu Já, Robot, trochu Assimova, Clarka i Dicka, ale stále dostatečně Périnovo. Vybudoval tu pulzující svět, plný fascinujících detailů a zasadil do něj chytře vystavěnou detektivní zápletku. Bavil jsem se a budu se bavit až si to pustím znovu.

Skvělá špiónská série, kde Chan-Wok svou naprosto přesnou režií a audiovizuálním citem vládne a jednoznačně vtahuje.

Koncept čtení výpovědi je v posledním díle postaven na hlavu tím, že hlavní postavu konečně dějově doženeme a také se dozvíme, jak moc byl náš vypravěč důvěryhodný.

V rafinovaném kabátku skvěle zrežírovaných akčních scén a zneklidňujícího roadtripu schoval Garland kousavou metaforu. Metaforu chytře poukazující na místo novinařiny v dnešním světě socek, na společnost dokrve rozdělenou zase díky těm sockám. A já jsem mu to sežral i s navijákem.

Uvězněna v časové smičce v rytmu techna? Může být. A když si u toho ještě prohlédneme Berlín v devadesátkách, jen tím lépe.

Z celé té generálovy mise a z Bonova snažení bude ještě velké mrzení.

Je to béčko jako řemen. Ale já se bavil celou stopáž. Westernová stylizace, skvělé obsazení, desítky mrtvých nácků a spousty výbuchů? Ano, tenhle film je jak dělaný pro mě. U projekce jsem také zavzpomínal na hry Commandos nebo Hidden & Dangerous. Směle by Ritchieho dílo mohlo být jejích víc než zdařilá adaptace. Moc rád bych si dal alespoň tři další pokračování.

Zase byzarní Dupieux, který rozehrál zajímavou taškařici. Tentokrát si vystačil s jedním divadelním sálem, pár herci a jednou hodinou stopáže. Bavil jsem se apřemýšlel kolikrát jsem měl podobné nutkání přerušit divadelní představení. No, bylo to víc jak jednou. Naštěstí mám větší sebekontrolu než titulní postava.

Největší marvelovské překvapení od prvního Iron Mana.