stepankoby1

Je toho hodně, o čem se u čtrnácté/první série dá diskutovat. Rovnou řeknu, že ne o tom, jestli je woke a do jaké míry je woke. Je libleftově zaměřená a je to tak správně. V téhle části spektra byl Doctor Who vždycky, a kdo to popírá nebo odsuzuje, nedával pozor. Stejně tak je úplně v pořádku herecké obsazení i tematizování rasismu, orientace i genderové identity. Ne vždy je to bohužel dostatečně dobře zvládnuté a lze k tomu mít i nemalé výhrady - rozřešení Star Beast a pronouns scéna budiž velkým příkladem. Speciály k šedesátému výročí považuji obecně za skvělé i přes několik problémů. Jmenovitě Giggle měl slabé rozřešení příběhu s Toymakerem (hra na chytanou nebyla ani zdaleka tak chytrá, jak mělo poražení Toymakera být) a Ruby Road měla o něco slabší příběh a režii (režisér Ghost Monumentu a Rosy se svými detaily na obličeje šel poznat). Přesto jsem z nich byl nadšený. Vrátily mi rozjuchaný scénář s kvalitně strukturovanými příběhy, ze kterých čpěla Doktořina, které dobře představovaly spoustu nových nápadů, které dokázaly vymyslet velmi dobrý příběhový oblouk pro Tennantovu čtrnáctku a které úspěšně navázaly na série Chibnalla a zpětně je nepatrně vylepšovaly (např. pořádnou emoční reakcí na Flux a Timeless Children). Střídmě nadšený jsem pak byl i od května ze zbytku série. Devil's Chord, Boom, Dot and Bubble byly všechno úžasné epizody, které jsem nadšeně doporučoval. Pouze Space Babies jsem přešel s pokrčenými rameny jako průměrný, otřepaný a až přehnaně camp úvod. Všechny taje a vodítka byly skvěle poseté po sérii a dobře navnadily fandomovou interakci přesně tak, jak ji mám rád - spekulace a sdílené nadšení. Po celou sérii jsem ale zůstal rozčarován při téměř každé epizodě v jedné věci. Jakkoli byly jednotlivé epizody fajn a skvělé a neustále gradovaly k finále, série nějak stále nechtěla držet pohromadě. Nikdy ničemu nevěnovala dost času, vždycky spěchala a nedávala věcem čas dýchat, což je cítit zejména v přátelství a charakterech Doktora a Ruby, kteří spolu nikdy nemají pořádný hlubší dialog. Jako krásný úkaz tohoto problému je přeskočení seznamování Doktora s jejich rodinou ve Space Babies, minimální čas na obrazovce pro Carlu Sunday a následný flashback "I will keep her safe." v Rogue nebo šestiměsíční timeskip jejich prvních dobrodružství v Devil's Chord. Ruby samotná je pak charakterizovaná celou sérii jen svým tajemstvím a strachem z opuštění (a pokud je charakterizovaná i jinak, ještě jsem to nezaznamenal, přestože jsem u DW diskuzí strávil posledních několik týdnů spoustu volného času). SPOILERY. O to horší je pak úplné finále, které všem vodítkům v sérii dá to nejméně záživné vysvětlení - Ruby je jen obyčejná, stejně tak její matka. Což je krásná věc v konceptu a dobrý nápad teoreticky (scéna se shledáním proto izolovaně od kontextu působí krásně), avšak v praxi to přichází po celé sérii vodítek, co zůstaly neobjasněné a zpětně byly tedy označené za slepé uličky s chabým vysvětlením. Proč že například byl takový problém matku Ruby při třech různých příležitostech najít, když to byl obyčejný, pracující člověk (update: při rewatchi jsem zachytil zmínku, že se nikdy nenechala testovat, což je hovadina, která si i protiřečí tím, že nakonec matku Ruby najde UNIT v současnosti podle DNA na čtvrtý pokus v sérii)? Proč u zrození Ruby hrála tajná píseň a proč tahle píseň tak vyděsila Maestra? Co se teda dělo v epizodě 73 Yards a proč měla Ruby takové schopnosti? Proč se vzpomínka na scénu s matkou Ruby měnila? Nějaké odpovědi se na všechno najdou, bohužel jsou ale všechny doslova jen "MAGIC" a "LOVE" s vykřičníkem následované otázkou "A proč by to mělo být tak důležité?" (poznámka mimo: jestli opravdu bude za úplně všechno vždycky odteď zodpovědná sůl na konci vesmíru a bude odpovědí na všechno, možná ještě retrospektivně začnu nesnášet vynikající Wild Blue Yonder) Samotné využití a poražení Sutekha pak taky zklame. Protože záporák z Pyramids of Mars, kterého vůbec nezajímaly lidské záležitosti a divil se, že Doktora zajímají, je najednou totálně zažraný do záhady kolem Ruby a je z toho plotpoint, co ho porazí. Akorát ta metafora "Doktor = život" je celkem hezká. Jediný důvod, proč finální epizoda nestojí úplně za prd a dá se v pohodě sledovat, je dramaturgie a slušné emoce. Opět, funguje to izolovaně od zbytku série. Což se dá zpětně říct o každé epizodě v sérii. A je to ten důvod, proč celé sérii neuděluju procentuální hodnocení jako ostatním a jen ho snížím na trojku. Tady se nedá průměrovat z epizod, což by jinak dalo hezkou čtyřku. A děsně mě štve, že jsem zas u negativního názoru na DW. Hrozně moc.

Mnohem víc Ted 1 než Ted 2. Jako "nekorektní humor" dost zkrotlé a suché. Podle mě jde docela poznat, že většina scénáristů předtím pracovala hlavně na Modern Family, což je úplně jiný styl humoru než Ted. Navíc úplně nechápu, proč se tvůrci rozhodli celou půlku seriálu napsat o napravování šikanátorů, rednecků a homofobů, ideálně ještě během posledních minut dílu jednou konverzací po velké hádce, která ukáže jejich "pravou povahu". Jediný opravdu vtipný díl byl Halloweenský čtvrtý, protože vymyslel skvělou situaci a zasadil do ní pár Blaire - Ted, kteří jsou jako komediální pairing mnohem víc svěží než John - Ted. Slabší trojhvězdí a zklamání.

SPOILERY: Epizoda funguje jen jako další součást výstavby tajemství ohledně Ruby, další případ výskytu nadpřirozena v seriálu a velká metafora pro neznámo, které je na dosah, ale nikdy ho nedosáhneme. Dojem je silně podrobený budoucímu příběhu, co z ní vyplyne/nevyplyne (alespoň teda co se týče rozsahu Rubyiných schopností a Roger ap Gwilliama). Sama totiž nemá moc co povědět. Jde si ji zatím jen užít pro atmosféru a mysterióznost. Podivný na tom je komentář RTD, že jde podle něj o jednu z nejlepších věcí, co kdy udělal. Mysteriózní nadpřirozeno, které nakonec nevysvětlí a schválně ho nechá na interpretaci diváka, udělal lépe v Midnight. Charakterové prozkoumání společnice v alternativním vesmíru bez Doktora, který se nakonec sám vyruší, udělal lépe v Turn Left. Politické drama s nebezpečnými populistickými figurkami, které si lidi volí z frustrace, udělal lépe v Years and Years. Edit: Napodruhé to bylo mnohem zajímavější, když jsem celou epizodu vnímal optikou interpretace, že jde o charakterizaci Ruby a jejího největšího strachu - strachu z opuštění. Ne že bych to tam teda viděl, kdyby neexistovaly sociální sítě. Což je zase na pováženou, pokud má skutečně jít o epizodu, která charakterizuje jednu ze dvou hlavních postav.