SeeSaw

Stále úžasní! Rodinka Úžasňáků nasadila před 14ti lety laťku někam do stratosféry a opravdu jsem nečekal (ale doufal), že se Birdovi a klukům animákům z Pixaru zadaří natolik přiblížit prvnímu dílu. Stále se jedná o srdcovou, multižánrovou lahůdku s perfektní orchestro-špionážní muzikou, vygradovanými rodičovskými dialogy a nadupaně supráckou akcí. Lehčí předvídatelnost zápletky společně s bránicorvoucími scénami s Jack-Jackem jsou indicie k tomu, že dvojka bude zaměřena na dětské diváky o něco více než jednička (kterou dle mého názoru mohli naplno ocenit pouze starší), i tak si ale myslím, že tento film si mohou užít jedinci všech věkových skupin. Děkuji tvůrcům za dvouhodinovou vzpomínku na rané dětství. PS: "Abla-bla-bla..."

Desetinásobný level up, oproti prvnímu dílu! Akce je dynamičtější, svět vymazlenější a Wick charizmatičtější. Očekávání od třetího dílu budou nemilosrdná.

Přepychový feel-good zážitek! Co si budem, Ready Player One se Spielbergovi fakt povedl. Největším tahounem filmu je překvapivě samotný OASIS. Je to popkulturní bomba, která v sobě nese tolik drobných easter-eggů, že po desáté projekci budu doufat, že jsem alespoň polovinu z nich pochytil. Svět ve kterém se děj jinak odehrává je pouhá skica zkolabované společnosti a proto bych řekl, že film apeluje spíše na tu část, kde jsou herci zastoupeni nabušenými herními avatary. Celý herní systém je pozoruhodný a i když si někteří notorici určitě občas zívnou, tak si stále myslím, že pro herním průmyslem nepolíbeného diváka bude OASIS služná nálož. Je sice pravda, že IOI působí jako velice přímočará a neefektivní záporácká korporace, co mi je ale po tom, když ve finále stejně fandím "stádu tupých ovcí" aby porazilo virtuální žoldáky v bitvě u Doomova žlebu. Tím chci naznačit, že Spielberg zkrátka nemusí vrtat do hloubky, aby divákovi předal myšlenku. Umí si sestavit dobrodružství podle svého gusta a bavit téměř dvě a půl hodiny. Výborná práce!

Coco si vás v první řadě získá svým nápaditým podáním světa "los muertos" se všemi těmi šťavnatými barvami, mexikánskou hudbou a vtipnými kostlivci. Nepochybně někteří z vás uroní na konci filmu nějakou tu slzu. Co ale považuji za skutečný odvaz, je um Pixaru, kterému se opět podařilo nacpat bombovou myšlenku do jinak hravého a "dětského" filmu. Není tu přehnaný apel na fórky a gagy. Nepočítejte s tím, že se budete u filmu lámat smíchy, nebo že si budete pamatovat některé hlášky. I tak ale lze očekávat, že se vám Coco z hlavy jen tak nevytratí. Je to film od srdce, který v sobě nese překrásný odkaz, což se o většině novodobých animáků říci nedá.

Je těžké si to přiznat, ale The Last Jedi mohl skutečně být nejlepším dílem Hvězdných Válek od Epizody V. Proč? Jednoduše řečeno, ze začátku k tomu měl film vše potřebné, jako například: fantastický opening, nové lokace a bytosti, obsazení Benicia Del Tora, delikátní vnitřní konflikty hlavních postav, famózní herecký výkon Marka Hamilla a Carrie Fisher a hlavně, nový pohled na Sílu. Bohužel, Johnson se utrhl ze řetězu a vůbec nezvládl udržet soudržnost tohoto dílu. Především, je tu obrovský problém ve Finnově dějové lince, která vede odnikud do nikam. Dále, potenciál temné a mocné postavy Snooka je tu naprosto nesmyslně uzemněn a celkově význam většiny nových postav tu tak nějak pokulhává. Nevhodnost některých vtípků je nakonec tím nejmenším Johnsonovým prohřeškem. Rozhodně netvrdím, že Epizoda VIII je celkově špatná, ale obávám se, že série nezměnila kurz tím správným směrem.

Tenhle prďola je dalším důkazem, že Pixar je bezkonkurenční jak v rámci obsahu tak i animace. dokáže instantně přirůst k srdci, a to nemusí ani promluvit. Nejdokonalejší část filmu je začátek, kde se s robůtkem seznamujeme. Ze všeho vyzařuje tak skvostná atmosféra, že si vlastně ani neuvědomujeme, jak děsivá je samotná myšlenka tohoto animáku. Lze předpokládat, že většina dětí nepostřehne všechny drobné detaily a gagy(rudé oko autopilota), ale stále je to Pixar, to nejlepší co jim můžete nabídnout!

Fenomenální. Konečně mohu potvrdit, že pro mě bylo nejmilejším překvapením letošního roku! Pokud bych měl z filmu vytáhnout mínusy, dříve než přejdu k plusům, tak by asi stálo za zmínku, že název tu je trochu zavádějící (po zhlédnutí pochopíte), a že Woodyho plukovník mohl být krapet propracovanější. Jinak ale nic kritizovat nebudu. Fakt je, že po druhém dílu byla má očekávání trochu slabší. Bál jsem se zbytečně přehuštěné akce a ztráty kouzla digitálních opiček. Nic z toho se však nekoná! Caesar je stále obrovský tahoun a počítačová grafika je daleko za horizontem mého chápání. Nejvíce mě dostává, že film kde nevystupuje téměř žádný lidský protagonista v sobě nese více lidskosti, než kdejaký běžný válečný film. Filozoficky hutné, moderní zpracování a abych nic nespoileroval, raději to tu utnu.

Cyberpunková spokojenost. Villeneuve se osvědčil jako záruka kvality a spolupráce se Scottem mu zjevně prospěla. Po režijní a vizuální stránce opravdu není co vytknout. Naopak!. V tomto směru se "2049" podařilo přesně to, v co jsem doufal. Expandovat hranice tohoto antiutopického světa, poodkrýt tu špetku, která nám byla ukázána v roce 1982 a zapracovat na jeho vizuální podobě tak, že při pohledu na jeho technickou velkolepost ... pocítíme také jeho duchovní prázdnotu. Ve všem ostatním jsem se však mýlil. Myslel jsem si, že takto nechutně našponovaná délka filmu bude hlavně kvůli oné poetičnosti, která doprovázela jedničku. Ale kdepak. Pokračování je více epické a mnohem detailněji se hrabe v jednotlivých postavách. Každá má svůj vlastní význam a přávě Gosling pak sehrává zcela jinou roli než Ford před 30-ti lety. Zatímco v prvním díle, měl Dickard být spíše zbloudilý detektiv a zároveň prostředek k lyrickému vypravování filmu, tak zde je celá (zdlouhavá) první polovina filmu vystavěna na vyšetřování a rozhodování detektiva "K" a poetičnost přichází vlastně až v druhé polovině filmu (geniální scéna kde "K" poprvé vidí opravdovou, živou včelu a strčí ruku do úlu, v prostředí které připomíná spíše sen nežli realitu). Postavy se zde vyvíjejí během celého filmu a po herecké stránce musím smeknout jak před Goslingem, tak i před Fordem a nebo Jaredem Letem, který perfektně reprodukuje autorovu antiuotopistickou vizi. Finále nakonec není ani moc překvapivé či strhující, dostaneme se k němu kousek po kousku a nepřináší nám novou myšlenku. Spíše ji posouvá dál, vytváří další příklady toho, nad čím by se člověk mohl zamyslet a čím je naše rasa vlastně definována. (PS: Zimmer je sice králem řemesla, jenže hudba od Vangelis dávala jedničce pravej analagovej a cyberpunkovej nádech, malinko mi tu chyběla.)

Existují dva dobré důvody proč zajít do kina na Dunkerk. Za prvé, tento film se díky kvalitě zvuku a obrovskému formátu opravdu vyplatí vidět na plátně a to nemluvě o IMAXU, s kterým film nabývá zcela určitě jiného rozměru. Za druhé, je pozoruhodné vidět válečné drama tak trochu jinýma očima. Filmový inženýr Ch. Nolan má zkrátka svojí vizi o tom jak má vypadat válečný velkofilm ať už se to divákovi líbí nebo ne. Bez krve, bez brutality, bez efektů, bez osudových příběhů, bez hrdiny a dokonce i bez hmatatelného nepřítele. Skutečný antagonista tohoto filmu je všudypřítomný klaustrofobický zážitek s kterým kinosál při troše štěstí opustíte. Nolan opět dokázal, že se dá natočit netradiční, avšak působiví biják, kde napětí nemusí být stupňováno nepřiměřeným násilím, ani prohlubováním vztahů s hlavními postavami, ale pouze kamerou, výrazy herců a zvukem, který je sestříhán ruku v ruce s Zimmerovým tikavým doprovodem. A celý tento filmový experiment je nacpáný do vybroušených sto šesti minut, namísto klasických tříhodinových výpravných eposů. Opět smekám před Nolanovou kolosálností.

Perfektní film, ve kterém účel opravdu světí prostředky. Úžasné efekty a hudba tu jdou ruku v ruce s jednoduchými, avšak funkčními charaktery. Takovýto náčrtek historických souvislostí totiž perfektně vystihuje Scottovo poselství. Orlando jako ikona funguje dobře, ale pravé jádro filmu je samotná zem, Království Nebeské. Ideál, pro který padl nespočet rytířů a který navždy změnil chod dějin. Velkolepý epos od mistra.