Dunkerk

Nolan je zkrátka jediný režisér se na světě, který si může vybrat na svůj příští film naprosto cokoliv za libovolnou hromadu peněz a každého to zkrátka bude zajímat. Je velmi důležité si uvědomit jak moc je námět komorní a jak odlišně ho Nolan natočil. Nevidíme v něm jediného Němce a jedinou hmatatelnou hrozbou jsou neidifikovatelné letouny, které sem tam pokropí pláž plnou spojenců bez funkční defenzívy. Zároveň je třeba dodat, že Dunkirk rozhodně není o herectví. Samozřejmě je film plný známých a kvalitních herců (hodně mě potěšil můj oblíbenec James D'Arcy), ale třeba Tom Hardy je až do famózního konce celý v obličeji vidět jednou na pár sekund (scéna z traileru) a dál už Chrisovi musíme věřit, pokud nemáme vyloženě ostříží zrak, že vypouklé, děsivé a nekompromisní oči známé z Dark Knight rises opravdu patří Hardymu...a takový Kenneth Branagh taky moc šancí nedostane. Dunkirk je jedna velká přehlídka naprosto úžasného audiovizuálu s neuvěřitelně bombastickou kamerou Hoyte Van Hoytemy (kdo povzdychával nad roztřesenou kamerou ze Spectre, tak tady bude slintat blahem), která hlavně v letadlových sekvencích dokáže pořádně zamotat hlavu a myslím si, že minimálně tady je ten zlatej plešoun sakra jistej. A když jsme u toho, tak nemůžu opomenout formát, který Chris Nolan zkrátka miluje a jako jeden z mála na něj nedá dopustit a to všude vyzdvihovaný 70mm film, který je navíc díky nejmodernější technologii a IMAX kamerám v Imaxovém sálu roztažen po většinu stopáže na plnou velikost plátna a je to ohromující zážitek. Sice by dle mého měl i digitál být roztažen na takovou velikost, aby dávalo větší smysl si za takový luxus připlácet, ale zkrátka se od Nolanova tři roky starého Interstellaru až na pár výjimkových scén několika filmů tak nestalo. Abych to tedy shrnul, tak Dunkerk je tedy skutečně dílo od mistra v oboru, které ale jen stěží uspokojí pravidelné konzumenty blockbusterů po stránce epičnosti, jelikož kombinuje krásné záběry s jako vždy líbivě korespondující hudbou Hanse Zimmera, která tentokrát postrádá nějaký výraznější motiv, není však o nic méně strhující ve vygradovaných momentech a je s celým filmem v až nebezpečné korespondenci. Nejlepší režisér současnosti si jednoduše vyhrál s komorností námětu a zbytečně nepřidával moneyshoty, které dělají z blockbusterů blockbustery. Dostáváme tedy malý film za více než sto mega, ovšem hravě překonávající kdejaké megafláky sázející na žánrovou jistotu. Napoprvé nadšený nejsem, jelikož to úplně najednou vstřebat nejde, ale velice spokojený ano...9/10 PS : Absolutně nemůžu pochopit Nolana, jak vůbec mohl zapnout kamery bez Michaela Cainea (Ale alespoň něco přecijen). Viděno v kině 2x. (20.07.2017)

Nebudu psát obligátní „Nolan to zase dokázal“, ale faktem je, že to prostě, ehm, zase dokázal. Dunkerk je depresivní válečné peklíčko, které funguje i bez eRkového ratingu, jelikož stojí čistě na napětí a nepřekonatelných očích Toma Hardyho. Vezměte si Banea, vynásobte to stovkou a přihoďte Kennetha Branagha, jehož pohled taky vydá za tisíc utopených vojáků. Výsledkem je film, v němž nejsou potřeba vysvětlovačky a vlastně tu na ně ani není čas, protože se pořád uhání kupředu na zemi, na vodě i v oblacích. Nolan v podstatě natočil jednu velkou válečnou scénu, která má 107 minut a nedá vám vydechnout až do samotného konce. A i když ji možná nemusel zamotat až tak moc, právě hrátky s časem zaručují, že Dunkerk nezapadne mezi přímočarou konkurenci. Zkrátka je to pecka a ideálně si ji dejte v IMAXu. Jinde se totiž budou lodě a letadla cpát do jednoho záběru vcelku složitě. (19.07.2017)

Dramaticky podle očekávání soustředěně vygradované, životností osobního zážitku na hraně dokonalosti a zařezávajícím hudebním doprovodem až fyzicky vyčerpávající. Nolan je už více než dekádu ve formě, jakou mu všichni ostatní mohou jen závidět a snad jen kvůli sevřenosti válečného žánru, který nepovoluje scénáři odbočky kamkoli jinam, bude v mých očích Dunkirk za jeho předešlými veledíly o krok zaostávat. (25.07.2017)

Studie bezvýchodnosti podle Nolana. Přelom května a června roku 1940 na francouzském pobřeží, lodě likvidované německými bombardéry, přitom ve strachu z ohrožené evakuace se ocitá zhruba 400 000 vojáků anglické a spojenecké armády v německém obklíčení. Pláž plná vojáků, civilní záchranná loď, podpora ze vzduchu. Sebejistý Nolan si vybírá tři dějství, mezi kterými poctivě pendluje, přitom se každé z nich odehrává v jiném časovém horizontu, aby to celé trochu vypravěčsky ozvláštnil. Gró hraje atmosféra, radikální změť zvuků, intenzita, bezprostřednost, nejistota, strach.. a pak i soudržnost jednotlivých položek, řemeslná jistota. Osobní příběhy chybí, což je ovšem potíž. Nepotřebuji romanci, ale úplně osekat jednotlivé protagonisty není úplně optimální cestou. Film dělají emoce, zajímavé vztahy a postavy. Tady to jednoduše chybí. A Nolanova honba za absolutní precizností prostě (stejně jako dřív) vede k neosobním scénám a absenci emocí. Co na tom, že to všechno vypadá dokonale přirozeně a nepočítačově a že se naprosto geniálně pracuje se zvukovou složkou? Ve výsledku výtečná rekonstrukce, já ovšem hledám tak trochu něco jiného. (05.08.2017)

Z hnisajícího abscesu současného největšího zabijáka filmů – přístupnosti pro nezletilé retardy – vymačkal Kryštof fantasticky a novátorsky natočenou, tísnivou a strhující, avšak místy narkomansky postříhanou a hlavně zkurveně anemickou válku. Hudbu měli samozřejmě svěřit Jáchymovi, nicméně ani nejnovější HOMŮv kuřbuřt, Honza Pokoj, rozhodně neselhal. Jeho zvukostopu si sice raději samostatně nepouštějte, protože by vám nejdřív slezly nehty, pak začalo tikat pod okem a samovolně škubat v končetinách, načež by vám dozajista jeblo v kuli a přepadla vás kompulzivní chuť torpédovat plně naloženou britskou minolovku, nicméně spolu s pohyblivými obrázky je to genitální dokonalost, která udělala 60 procent atmosféry filmu. Takže, nebýt šosáckých soudruhů z MPAA, kteří v době, kdy si každý šestiletý smrad za pár minut v pohodě na internetách nagůglí snafové porno se zvířátky, tolik úzkostlivě dbají o psychický vývoji našich antikoncepčních selhání, a samozřejmě pipinkovsky lákavé kástingové minely v podobě obsazení prkenného kastrovaného bukanýra z chlapeckého homokvarteta Gáj Erekšn (asi aby komparz na pláži tolik nemrznul a netrpěl zácpami), byla by to plná palba. (23.07.2017)