Tarix

Napoprvé mi přišlo, že něco chybí. Napodruhé jsem se nemohl nabažit a shledal tenhle film jako perfektní. Nejvyzrálejší Tarantino. Možná ne tak efektní jako Pulp Fiction, ale o to krásnější a příjemnější podívaná. Margot je "pouze" překrásná (to je právem jediné, co má v tomhle filmu být - překrásný přízrak čehosi ztraceného). Film nikam nespěchá a nechá vás kochat se oním ztraceným světem, světem, který se ani nesnaží tvrdit, že je snad reálný. Je to pohádka. A ona pohádkovost, pracující velmi chytře s ne už tak šťastnou realitou, patří k nejsilnějším kreacím, co jsem měl možnost ve filmu vidět. Právě tenhle střet ideálu s realitou zde prosvítá v celé své sladkobolnosti. Masterpiece, Tarantinovo Mulholland Drive. Garantuju vám, že tenhle film ještě plné docenění čeká. Jedinečné věci potřebují čas.

Hodina průpovídek absolventů slovenskej vysokej školy života. Byli tehdy bez sociálních sítí docela milí. Krásná ukázka toho, jakou překotnou revoluci prodělal svět v druhé polovině 20. století. V 70. letech rurální mikrokosmos ve střední Evropě ještě vzdoroval.

Magická adaptace vynikající Vančurovy novely - film dokázal formálně i obsahově využít předností knihy a (dle mého názoru) ji překonat. Opus magnum nejen Vláčilovo a nejen české kinematografie. Nechat se pohltit Markétou Lazarovou znamená zažít středověk v celé své podmanivosti, surovosti, ale i kráse. Je to cesta do světa netušeného, cesta, kterou umí zprostředkovat jen skutečný (geniální) umělec. Nechat se pohltit Vláčilovou Markétou Lazarovou znamená zažít cosi naprosto jedinečného, cosi mystickeho, na co už pak nikdy nezapomenete.

Rugbyové The Room? Schválně, nebo omylem? Low budget. Špatné herecké výkony. Absurdní dialogy. Hrozná scénografie. Co chvíli je tam prostřih na vzpomínající "real" aktéry. Sám film absolutně netuší, je-li hraným dlkumentem, nebo dramatem, nebo parodii. Maximálně jako dirty pleasure zábava, ale i tak na vlastní nebezpečí - nechtěnou genialitu The Room to postrádá.

Po všech stránkách výjimečné dílo. Co mají Američané v Lovci jelenů (působení traumatu na uzavřenou komunitu), my máme v Rodácích. A máme to... Lepší. Všichni dobří rodáci - snímek legendární, veliký, nepopsatelný, hypnotizující a krásný, oceňovaný širokou veřejností i kritikou.

Kniha je naprosto přelomová (i ve světovém kontextu); dokonalá tzv. literární hra. Nemluvě o vančurovštině... a atmosféře! Film je vynikající - jak už mnozí napsali, převádí knihu na plátno naprosto precizně. Ale aby film dosáhl téže výjimečnosti, jakou disponuje kniha (a jakou dosáhla Vláčilova Markéta Lazarová), musela by se hravost zobrazit ve formální stránce filmu. A to se bohužel nestalo. Pořád ale příjemná podívaná.

Po "našem" absurdní: zároveň komedie, zároveň horor (pro mě spíš absurdní komedie. Proč? Je to vtipné, protože je to pravda.). A naprosto, naprosto fenomenální Hrušínský, jeden z nejlepších výkonů, co jsem kdy viděl. Herz se pak k tomuto svému opus magnum ani nepřiblížil. Škoda.

Není to špatná pohádka - ale v žádném případě není nejlepší. A tou svojí uřvaností to nebezpečně předjímá Trošku.

Salieri není průměrný. Ani ten Schaferrův. Je mimořádně talentovaný. Ovšem není geniální. Jako Mozart. Salieri je ta naše ambiciózní, snaživá část, tolik toužící po sravedlnosti a výsledku. Ztotožnit se s ním znamená být člověkem.

Trapná šablonovitá patetičnost z pera ideologa Drdy. Je to době poplatná, těžkopádná a černobílá propaganda. Postavy jsou toporné a zcela nerealistické, Němci jsou komicky zlovolní a hlavní terrakladný hrdina, co mámě vždycky pomůže vyprat prádlo, je parodie na klaďase, s nímž máte soucítit a jeho máte litovat, že se stal obětí té zle doby (jejíž zlo jiné filmy potrhly pravdivě). Další z filmů, jenž brzy skončí v propadlišti dějin. A Smolík to nezachrání.