Spalovač mrtvol

Jeden z vrcholů československé kinematografie. Strhující filmová adaptace stejnojmenné novely Ladislava Fukse, knihy s až hororově laděnou fascinací fanatismem Zla úkladně usilujícím o životy svých nejbližších...v přenesené rovině pak studie fanatismu Třetí říše... Bravurní a v mnoha ohledech v našich zeměpisných šířkách revoluční vizuální stránka, ta černobílá kamera pana Miloty, který používá i velmi speciální objektiv s extra malým ohniskem, tzv. rybí oko (pro který prý neváhal jet speciálně až do Paříže), který dává scénám silně expresívní vyznění, sugestivní hudba Zdeňka Lišky, nestora české filmové hudby, jež má v sobě panoptikální rozměr a chvílemi i cosi z grotesky (podtrhující grotesknost scén), a v neposlední řadě i famózní herecké mistrovství Rudolfa Hrušínského...obludného ve své upjatosti...herecký koncert přerodu v monstrum. Tempo, přesný střih vypichující cykličnost textu... Skvěle budovaná mizanscéna využívající lokace pardubického krematoria, jedné z nejvýznamnějších staveb art deco na našem území...odosobněný chrám smrti upomínající k nacistickým vyhlazovacím koncentračním táborům... Herzův Spalovač mrtvol, morbidně laděná proměna spořádaného maloměšťáka v bezskrupulozního pomahače totality, proměna malého , slušného" člověka v oportunisticky bezpáteřního karieristu. Film vystihující nejen konec 30. a první polovinu 40. let, ale i počátek 50. let u nás, jakož i normalizaci a mající platný přesah i do současnosti... (16.11.2006)

#4 Když jsem zhruba před rokem otevřel knihu, musel jsem ji s nechutí po pár stranách odložit. Nyní už vím čím to bylo, že mě tak strašně moc nebavila. Zapojil jsem příliš málo fantazie. Tenhle problém ale film naprosto odboural a přede mnou jsou tak výjevy, které jsou tak silné a "jiné", že film nakonec odboural i mě. Celá atmosféra, tvořená především monology pana Kopfrkingla (Už jen to jméno!) ale také hudbou (!) a kamerou (!) je tak hrozivá, mrazivá a tajemná, že jsem bez znalosti děje takřka od začátku měl takové to velmi nepříjemné tušení toho, že vím, jak to celé dopadne (sick). A vůbec to nevadilo, protože jsem byl po celou dobu příliš zaneprázdněný s tím být správně napjatý, než přišla ta slova "Konec". Zkrátka, Spalovač mrtvol je výborný text s ještě lepším podtextem a můžu všem jen vřele doporučit. (18.05.2011)

- Ještě jsem si ji nespasil. Ještě jsem ji nezachránil. (pan Kopfrkingl o své dceři, kterou se právě pokusil zabít) - O tu se nebojte, pane Kopfrkingl. Čeká vás hodně práce. Pro národ. Pro lidstvo. - Nikdo nebude trpět, spasím je všecky. Všecky je spasím, celý svět. . . . . Takhle končí, troufnu si říct, ten nejemotivnější film v kariéře Rudolfa Hrušínského, co jsem viděl. Nejmrazivější a nejznepokojivější film snad ani nebyl natočen. A přestože občas úsměvný, oplývá i černočerně morbidním humorem, ovšem v přiměřených mezích, takže atmosféru humor neprovíří a nezlehčí, ale spíš jen zhutní a ztemní. A přestože je pan Kopfrkingl na první pohled slizký a nepříjemný chlapík, je v duši tak neuvěřitelně ušlechtilý a milý, že snad ani lepší člověk nežil. Copak se po dvacetiletém manželství najde nějaký chlap, který své ženě neřekne jinak než "něžná, jemná, požehnaná apod" ? neslyšel jsem o žádném. přestože postupem času koná určité věci, které bychom nemohli nazvat normální, dělá je v té nejlepší víře. Jako kdyby byl omámený, pomýlený, zmatený a upnutý špatným směrem. Podle mě je to velmi kladný hrdina, ale ve špatnou dobu a špatným způsobem. Určitě není záporák, protože to nedělá kvůli svému dobru (určitě ne moc), ale pro dobro všech lidí, kteří jsou podle něj pomýlení a nasáklí. Úžasnej film, kdyby to nebyl trezorák, tak se vsadím, že oskara by získal natotata. škoda toho. (12.12.2005)

Blažený, ba přímo nebeský snímek. Hypnoticky snová atmosféra jde ruku v ruce s inovativním technickým zpracováním. Požehnaná záležitost, abych tak řekl lidských rozměrů, nemající v naší čarukrásné zemi konkurenci. Ani v krásném okolním světě se nenajde mnoho lepších filmů. A Rudolf Hrušínský? Požehnaný to herec, který již nemusí mít pocit, že pro nás dělá málo. (13.01.2008)

"Pohřeb žehem je naprosto lidský." - tato věta vychází z úst Rudolfa Hrušínského - coby pana Kopfrkingla - v mnoha svých podobách a obměnách. Při každém vyslovení těchto slov a vlastně při každém slovu pana Hrušínského (jako "něžná", "požehnaná", "krásná", "drahá", "laskavá", "milosrdná", "dobrotivá" etc.) běhá mráz po zádech. Postupná metamorfóza pana Kopfrkingla pak udává směr tohoto Herzova opusu, který vyniká svou "znepokojivostí". SPALOVAČ MRTVOL Juraje Herze je neskutečně silným filmovým zážitkem. Vedle výborného nasnímání (využití „rybího oka“, práce s detaily etc.) je nutné zmínit zajímavou a neobvyklou práci se střihem. Také zvuk a hudba jsou výrazným prvkem filmu - skvěle spoluvytváří potemnělou, podivnou a až „hororovou“ atmosféru. Morbidní atmosféra filmu je občas prosycena stejně morbidním humorem. Vše však v takových přiměřených dávkách, že tím snímek nedostává komediální nádech právě naopak. Shrnuto a podtrženo: Juraj Herz geniálně zpracoval stejnojmennou novelu Ladislava Fukse a natočil nadčasový snímek, který patří ke skvostů (nejen) české kinematografie. (20.09.2003)