CarlosX

Po dvou sériích mám pocit, že jsem vystudoval medicínu a ještě se u toho pořádně pobavil. Greg House nenechá chladným nikoho. Když se rozdávala empatie, tak si zašel zřejmě na oběd. Za to u arogance se musel asi předbíhat. Každopádně je jasné, že Hugh Laurie se pro House narodil stejně jako například Suchet pro Poirota:) Jen mi trochu vadí ten zažitý vzorec struktury každého dílu. jinak je to ale pecka!

Smrtící dávka satirických urážek a jednoho neuvěřitelného ztvárnění první onanie:))!!! Řeknu vám, co je demokracie! Demokracie je hrozná! Samé kecy a poslouchání cizích názorů! A všichni můžou volit, i mrzáci, černoši a ženy. Demokracie má chlupaté podpaždí a měla by trochu zhubnout. Demokracie vypadá jako trpaslík v divné paruce. Demokracie vás líbá, protože chce, ne protože jejího tátu přivážete k topení s elektrodami na bradavkách. Demokracie má chyby! Není dokonalá! Ale, demokracie... já tě miluju. Demokracie, budeš jednou z mých žen. AMEN:)

Zobrazení války nemusí automaticky znamenat proudy krve a hromady prázdných zásobníku. Coppolovo neviditelné zlo vás zasáhne mnohem hlouběji ...a co je duležité - nepustí Vás. Depresivní fantastická vietnamská rivermovie... o plavbě do neznáma...

Pár oblouku v metrovém prašanu, deset mega skoku s kombem o strom a pár vtipných dialogu a......k tomu hudba od M83 a Scotty s Travisem mě mají omotaného kolem prstu:) Jak tu bylo mnohokrát řečeno - The Art of Flight je sice minimálně o level výš, hlavně hudebně a vizuálně - ale já se ani u That's It, That's All nenudil ani vteřinu a po filmu šel pohladit do sklepa svoje zazimované prkno:)

Absolutně "kubrickovsky" geniálně do posledního detailu vykreslené charaktery jednotlivých postav. Ve válečných zákopech byl lidský život pro velicí generály jen jako jakýsi nástroj ke splnění většího cíle - absolutního vítězství! Morálka vykoupena nespravedlivou smrtí 3 naprosto rozdílných lidí, ale zároveň s jednou společnou vlastností - nevinností. Geniální dílo!!!

Skvělá kamera, geniálně zvolená hudba a režie Olivera Stona dělá z Any Given Sunday nejlepší sportovní film, jaký jsem dosud viděl!!! Strhující tempo - jako by Oliver Stone chtěl abychom se nadřeli při sledování filmu stejně jako hráči Žraloku pod skvělým Al Pacinem! Opravdu - film má neuvěřitelný drive, po 80 střihu během minuty se mi už začínala točit hlava:-) Al do toho dal jako vždy srdce, a v závěru jsem měl pocit, že nemluví jen k hráčum, ale i ke mně...

Silný krásný příběh dvou lidí, který se ale bohužel pro mě celou dobu vznáší v šedivém scenáristickém vzduchoprázdnu. Když by měl nastat konec světa, tak bych si ho ale dokázal představit takhle...existencialismus na druhou! Navzdory slušně zachycené apokaliptické atmosféře se mnou tento příběh nijak neotřásl... ani nevím, kde se stala chyba....

Brian De Palma je legenda, tam, kde většina režisérů končí on teprve začíná. Nesnaží se za každou cenu zalíbit, naopak dokáže ztvárnit události z těch méně konformních úhlů pohledu! To co se odrazilo z tohoto kvazi dokumentu se totiž líbit opravdu nemůže - začarovaný kruh explodujícího, pro mě nesmyslného, násilí. Respekt k jiným kulturám americkým soldiers není úplně vlastní, takže tento konflikt nemůže mít nikdy jasného vítěze... forma jakou to znázornil Brian De Palma je až dokonale autentická!

Klasický prvoplánový dusný krimi thriller - neurazí, ale ani nezaujme! Joaquim Phoenix byl v první polovině přesně takový jako ho mám rád, ale na konci vypadal v té uniformě jako nějaká směšná postavička z Policejní akademie... scenáristicky to totiž není, mírně řečeno, nic přelomového! Navíc Mark Wahlberg mi jako herec absolutně nesedí... což se dá říct i Eve Mendes, ale u té se to dá mnohem lehčeji překousnout:)

Sofistikovaně natočené, sirové existenciální drama, rozpitvávající za živa současnou bezduchou společnost na hromadě hořících pornočasopisu.... Shame ale samozřejmě svým poselstvím dalece přesahuje hranice pouhé sexuální závislosti... ta McQueenovi posloužila jen jako jakási prázdná tabule, na které postupně začal kreslit mnohem silnější příběh poukazující na citový nihilizmus Brandona a na prázdný život, který ho postupně zválcuje do podoby, ve které se už ani on sám nepoznává... dopad filmu je obrovský - z každého dlouhatánského záběru Fassbenderovi tváře člověku až mrazí, protože si uvědomuje, že toto je realita.... mohl by hrát beze slov! A hudební podkres Harryho Escotta jen dokonale zvýrazňuje Fassbenderovu ódu na stud..