Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (837)

plakát

RoboCop 2 (1990) 

Opravdu špatní záporáci a stupidní dialogy (místy ovšem dokonale komické viz "behave yourselves" zatímco se v konferenční místnosti řežou dva roboti) shazují už tak blbou story z jedničky do úplných pekel a atmosféra se taky dosti vytratila. Několik opravdu debilních reklam a TV spotů ovšem připomíná původní tvorbu a celkový dojem že budoucnost vypadá zle a uboze čímž paradoxně navazuje na Verhoevenovu message prvního filmu lépe jak skrze "tragického superhrdinu". btw Narco-robot a ten způsob jak RoboCop střílí patří mezi největší hlouposti co jsem viděl za dlouhou dobu, o to smutnější že v jednom filmu.

plakát

Taková nenormální rodinka (2010) (seriál) 

Michael Chiklis a Julie Benz jsou opravdu velmi charismatičtí seriálový herci, po Shield a Dexterovi bohužel asi nemůžeme očekávat obdobné výkony v seriálu orientovaném na.... nejspíše mladší publikum, přesto nijak neuráží a nemám dojem, že by se herci nějak moc zakopávali co se týká jejich výkonů. Ale rozhodně se to dá říct o budoucnosti série, protože sám moc velký potenciál nevidím a rozpočet úplně nízký také asi nebude.

plakát

Muž na Měsíci (1999) 

Nejlepší autobiografický film a film režírovaný Čechem co jsem kdy viděl. Neskutečný výkon Jima Carreyho, který je obvykle bezchybný, ale tady absolutně zazdil vše ze své ostatní tvorby a stlači velmi hluboko pod svůj asi zatím životní výkon v Man on the Moon, díky dochovaným materiálům se dá snadno porovnat s originálem a opravdu se překrývá dokonale. Ostatní herci absolutně neselhávají a Forman se obklopil nejlepšími tvůrci v oboru, protože málokdy zapomenu že sleduju film a absolutně se soustředím na postavu a příběh. Autobiografie andy Kaufmana pro mne dodnes nebyla podstatná, ale po pár videích na YouTube u Lettermana jsem si film musel pustit a jen jsem žasnul. Tak jsem se nepobavil a nedojmul minimálně tři roky. Smekám před všemi v tomhle filmu (včetně Courtney Love).

plakát

RoboCop (1987) 

Právě bezprostředním pohledem na násilí skrze kameru co ani náhodou neuhne optikou při brutálnějších scénách nechává Verhoeven průchod brutalitě a dravosti lidí obecně a zároveň tuto naši vlastnost ani nijak nesoudí. Rovnou totiž nasadí někoho, kdo oplácí stejnou mincí a naopak v divákovi vzbuzuje pocit zadostiučinění a dělá z nás diváků jen další násilné bestie co se tetelí v křesle. Verhoeven je opravdu velikánem bez ohledu na absentující oskarové nominace nebo přehnané výkřiky diváků. Točí filmy po svém a mě se to opravdu dlouhodobě líbí, protože jeho filmy jsou veskrze zábavné, sexy a brutální až šokující a to jsou základní stavební pilíře jakékoliv kvalitní kulturní produkce. Spolupráce s Poledourisem opět nahání husí kůži s fantastickým hudebním motivem, který je pro samostatný poslech velice dobrou volbou. Atmosféra hudbou hodně získává, protože Robocop je hodně chladný a celkově působí dosti neosobně i oproti jiným superhrdinským charakterům, ale v rámci Verhoevenova konceptu toto není na škodu.

plakát

Dostaň ho tam (2010) 

Po FSM přeci jen zklamání, paradoxně méně obvyklé téma tady tolik nevyniká jako výtečně propracovaný rozchod s drtivým odkopnutím Segela v jedné z milionu variací vztahů romantických komedií a jejich zprocesování. Starat se o celebritu a její střízlivost tedy zas tak zajímavé není, protože bohémy a magory nám Apatowa sebranka předhazuje skoro pravidelně a většina humoru vyplývá z kontaktu normalního světa s bláznem, ultra-flinkem nebo tady celebritou. Vztah postav funguje, humor je místy velmi dobrý, ale opakované sledování tohoto filmu mi nepřijde zas tolik atraktivní a pustil bych si spíše poslední "bro-mance" se Sandlerem Grown Ups, kde jsem se bavil lépe o tom jak se dospělí chlapi dovedou vykravit pokud nejsou stanoveny hranice a to v mnohem běžnějších kulisách reálného světa. Silnou stránkou tohoto filmu jsou dva hlavní protagonisté a dobré texty. Skladba "Inside you" patří mezi jedny z mých nejoblíbenějších.

plakát

Dívčí válka (1991) (divadelní záznam) 

Napsat pět, deset hlášek do komentáře nemá tady smysl. Tohle je must-see sranda po celou dobu, která odolává dekádám. Navzdory současnému stavu a snaze herců vydělávat na nájem v nekonečných seriálech je tohle skutečně povedená nahláškovaná záležitost, kdy se neměli za co stydět a bavili i při opakovaném sledování a každý z herců je opravdu zde hvězdou na osmdesát minut.

plakát

Demolition Man (1993) 

Stalloneho charizma je po Rockym vidět zejména a právě v tomhle filmu, kde si to rozdává s nejlépe hrajícím Wesley Snipesem ve své kariéře. Humor, skutečně promakaně vystavěné prostředí je nádherné kontrastní s 90´s akčním hrdinou a padouchem a sympatická Sandra Bullock s tím vším patří k téměř nestárnoucí klasice, kterou mohu vidět třicetkrát a pořád mne pobaví a to i v dabované podobě, jež snad překonává originál. Demolition man je tak primitivní aby to bylo snesitelné ale zároveň se nejde Brambillovi vysmát, spousta záběrů je cool a vtipných a choreografie není vůbec zlá. Demolition man je takový Stalloneho Terminátor 3, i opakovaně snesitelný akční výplach pro libovolnou náladu :-)

plakát

True (2004) 

Tykwerova práce s hudbou a střihem je prostě fantastická a divákovi skvěle navodí pocity, které ke sledování potřebuje. Poměrně instantní, ale přesto dobře zapamatovatelná epizoda.

plakát

Lola běží o život (1998) 

Absolutní pecka, tady nejde vytknout skoro nic! Vedle neúnavné a charismatické Franky je akční pánská konkurence v čele s Mattem Damonem malinko nudná :-) Tykwer je výborným režisérem, ne všechna tvorba od něho je natolik estetická jako Parfém, nebo strhujícně dynamická jako Lola běžící o život a to vždy až na dřeň a tyto dva filmy jsou jak oheň a voda. Na druhou stranu je velice snadno poznat, kde se autor skutečně zamiloval do látky a udělal maximum pro kvalitní výsledek (což opravdu nelze říci o aktuálnější a komerčnější tvorbě viz. International). Lola opravdu vyčerpává hlavní hrdinku zatímco muzika neúnavně lehkými beaty určuje takt po většinu filmu a to opravdu oceňuji a film mohu jen velebit.

plakát

Poslední tango v Paříži (1972) 

Osobní nesympatie k Brandovi jdou stranou, protože téměř po celou stopáž velice sugestivně hraje a Maria Schneider je opravdu skvostná a o nic horší a to vzhledem k jejímu věku zaslouží obdiv. Obrazy z tohoto filmu absolutně nemají chybu, velice nápaditá a poklidně funkční kamera využívá skěle jak interiéry tak pařížské exteriéry (výborně opakovaně použitý most známý z Inception). Poslední tango je hodně sofistikovaná filmová studie lidské psychologie (ne)vztahů a pudů, na základě kterých se vztahy tvoří.