Kibernet

Tak tady dostala božská Marlene silnou konkurentku v Jean Arthurové, která ji podle mého názoru docela jasně přehrála na body. Až na pár (hodně málo) propagandistických výlevů naprostá Wilderova klasika - 90%.

Lehké, trochu (možná dost) po povrchu, ale koukat se na to dá. Srovnávám s vlastní praktickou zkušeností, kdy jsme převáděli naše aktivity do Indie - poměrně nedávno ...

Celková dramaturgie nic moc, souhlas s dvopetem, ale jakmile zazní začátek One Of These Days, všechny výhrady jsou rázem bezpředmětné - taková je účinek skutečné klasiky na fanouška !

Kolem první třetiny filmu jsem začal doufat, že jde o solidní parodii na americký styl života, později jsem pochopil, že to je asi bohužel míněné vážně. Škoda, De Nirův vietnamský veterán silou vůle dožívající konec roku nebo Elizondův přiblblý zachránce celé té newyorské šaškárny se zdviháním a spouštěním elektrifikované mičudy o silvestrovské noci jsou vlastně docela srandovní. Po malém vytunění z toho mohla být Bláznivá střela v oblasti vánočních komedií. Jinak hlavním námětem je podle všeho reklama na Toshibu, bez té se snad neobejde ani jeden exteriérový záběr.

Televizní verze má skvělý dabing, jenom mne zarazilo, že podle úvodního českého titulku třicetiletá válka začala v roce 1818 :-)) Tomu říkám poselství kulturní fronty v ČT...

Připadá mi to skoro jako sequel k Yes Minister s kamerou a stylem The Office, tenhle humor mi prostě sedí.

Tak to je tedy fakt bomba - v poslední době jsem viděl několik autorských dokumentárních filmů z americké produkce a začínám před nimi mít docela respekt. V tomhle případě je to silné téma života, stáří a smrti - i když ten rokenrol je pochopitelně jen jednou z možných cest, jak se stářím bojovat. Obával jsem se standardního amerického patosu, ale tenhle dokument je vyjímečný i tím, že se mu dokázal vyhnout. Za to ta poslední * !!

Velká herecká sestava - pro mne osobně na čele s Billem Nighym, působivá kamera, poněkud teatrální hudba, takže celkově velká spokojenost !!

Další z mnoha scénářů na téma přijeli filmaři a s nimi i chudák autor předlohy bojující s prefíkanými filmovými profesionály a s jejich komerčními stereotypy... To už je dost obehrané ve světové (a nakonec i v domácí) produkci, ale tohle provedení má obrovskou výhodu v tom, že podobný boj v zákulisí asi Alana Aldu jako scénáristu a režiséra v jedné osobě nepostihl. Snaží se držet tempo střídáním dějových linek, i když jsou dost nesouměřitelné pokud jde o gradaci a dramatičnost vývoje. Jinak dobré herecké výkony jak pana režiséra, tak i univerzála Caineho či Boba Hoskinse. Michelle Pfeiffer se mi v tomhle filmu zdá dost nevýrazná.

Dobrá oddechovka !