tahit

Filmy o násilí, které ohrožuje nebo ohrožovalo lidskou civilizaci, bývají někdy absurdní, ale zde je to jiné. Protože tady se reálně vystupuje násilnicky ve jménu své pravdy vůči jiným lidem. Přesněji řečeno, zde se násilí představuje provázené silným pocitem v duši jakýchsi odvetných legitimních metod uvnitř občanské společnosti proti policejní zvůli a brutalitě páchané na běžném občanovi, které jsme si užili i u nás dost v Česku, třeba jak vzpomínají pamětníci na rok 1969 a poté, tak že nic nového pod sluncem. Na to, že se zde vychází z dobového materiálu, který křísí a obráží bouřlivé události šedesátých let v tehdejším západním Německu, které tehdy plnily stránky novin celé Evropy, a vířily veřejné mínění, se mírně vymyká běžným filmovým schématům tohoto typu. Film má téměř reálně vypointovanou syrovost atmosféry a hlavně se snaživě soustřeďuje na hlavní aktéry levicové teroristické skupiny RAF a jejich osobní vztahy. Je zajímavé, že heslo (Boj a síla je otcem spravedlnosti), vzešlo právě z Německa již v 19. století, kde se považovala alternativní tradice násilí za zcela přirozený projev politického lidského ducha a tato tradice se samozřejmě přenesla i jinam. Vysokoškolsky vzdělaná Ulrika Meinhofová byla určitě větším ideologickým mozkem a tahounem této teroristické skupiny než jí vylíčil film, která se snažila o převrat a totální krach tehdejší západoněmecké Spolkové republiky. Vlastně se také mlží ve filmu o významné finanční a materiální pomoci tajných služeb východních zemí, jestli se nemýlím, tak je zmíněná pouze Stasi, která byla hlavní tajnou službou a rozvědkou Německé demokratické republiky. Tento film není určitě žádné převratné dílo, víc než o hloubku jde o obraz gradace teroristických událostí a jednání lidí v dobově podmíněných situacích a odtud je jenom krůček k povrchnímu zobecnění pohledu na ně vykonavatelů msty na mocných a bohatých. A je zde také vidět jakási levicová propaganda, která podněcuje studentský lid k revoltě a třeba jejich krédo, že za utrpení vietnamského lidu nese odpovědnost americký imperialismus a jiné. To je pro mě vada na kráse, není zde vůbec žádný důraz na psychologickou analýzu, který by mohl říci více o vnitřních pochodech a prožitcích těchto temně smutných aktérů? Ke škodě věci je také, druhá polovina filmu, místo toho aby došlo k vyvrcholení snahy udržet diváka v napětí tak se začal děj zbytečně zjednodušovat do ilustrativnosti dalších generací RAF. Je jasné, že před takovými dvaceti lety by film byl asi aktuálnější, ale dnes už událost Baader Meinhof trochu zvětrala v dnešních hrůzách terorismu. Myslím, že film tlumočil jasně, že tito lidé nikdy nehledali objektivní pravdy, ale hlavně jim šlo jen o destabilizaci společenského řádu a útok na svobodu lidstva. Pro úplnost ještě dodám, že herecké obsazení je zde opravdu perfektní a film rozhodně stojí za vidění pro ty, kteří vyhledávají tuto tématiku.

Jó to byly časy :-) když ještě uměli filmaři pro děti natočit nádherný film. Nevím, čím to je, co si nedovedu pořádně vysvětlit, že po zhlédnutí tohoto filmu, jsem měl dlouho prima pocit nepromarněného času. Proto mám vlastně rád filmová témata o zvířatech, která jsou mi vnitřně blízká.

Herečka Dakota Fanningová má velký talent, nejen proto, že má pozoruhodný sugestivní dívčí výraz, ale má hlavně dar hluboké psychologické sdělnosti a tudíž schopnost vyjádřit velmi reálně mnohem víc, než předepisuje její role.

Nebudu tady rozvíjet téma film versus literatura, ale jenom mini úvahu o tomto tématu. Král Jindřich VIII. je vděčný námět pro literaturu i film. Psát o ději podrobněji, co se mi líbí a nelíbí, by znamenalo zmiňovat jednotlivé epizody, jehož rámec a pojetí děje je vybudovaný na prvcích drsnější reálné historie jeho vnějšího života než vnitřního obrazu celé Anglie. Proto budu psát jen o dojmu, který na mě film zanechal. Myslím, že zde nedošlo k zásadním historickým omylům a drží se literárních předloh. I když jde o tradiční seriál v hollywoodském stylu, který mě občas neodolatelně přinutí k zívání. Jsem mu vše ochoten odpustit, protože je to seriál zajímavý už z toho důvodu, že je částečnou ilustrací dějových proudů epického vyprávění o Jindřichu VIII., ale přes všechny nedostatky, to má svůj klad a hlavně význam, protože to mnoho dalším pomůže alespoň vyplnit znalosti o životě a vládě tohoto muže na anglickém trůně. V případě hlubšího poznání, když bude mít někdo chuť, tak si může mnohé přečíst o něm v encyklopediích literárních žánrů, co nemohl tento seriál do svých televizních obrazů pojmout.

Vlastně je zajímavé, že tehdy uměli natočit v televizi tak neobyčejně dojímající a strhující dílo od začátku až dokonce a tyto vlastnosti neztratil tento film ani dnes. Už od prvního okamžiku dokáže bezvýhradně zaujmout a podmanit si vnímavého diváka. Myslím, že psychologie jednotlivých postav je zde naprosto perfektní, jde vlastně o herce, kteří svými schopnostmi dokázali, že už tehdy patřili k elitě českých filmových představitelů. Jenom je škoda, že takové filmové skvosty se válejí v plechových krabicích po štosech v archívu české televize. Byl jsem nadšen, že tento film znovu uvedla Česká televize, protože kopie s videa VHS, kterou jsem měl možnost vidět, byla takřka nečitelná. Je jasné, že tento film potvrzuje, že lze natočit opravdové drama i bez přehnaných násilných konstrukcí filmových obrazů mnohokrát dnes natáčených.

Je třeba pochválit pár věcí. Za prvé, režisér Bryan Singer měl šťastnou ruku, když si zvolil do hlavní role Toma Cruise a nelze jí chápat pouze jako náhodu, ale možná snad proto, že tu existuje patrně mírná podobnost v rysech tváře se skutečným Clausem von Stauffenbergem. Za druhé, skutečný příběh je natočen s filmařským umem, který působí opravdu přesvědčivě a některé záběry jsou téměř natočeny s reportážní dokumentárností. Za třetí, obsazení dalších postav je perfektní například Kenneth Branagh (jako Henning von Tresckow), a taky Terence Stamp (coby Ludwig Beck) a další. Film si velmi dobře udržuje v náročně dramatickém tématu spádnost děje a je zde opravdu dost dobrých záběrů třeba les a Hitlerovo Vlčí doupě a podobně. Taktéž psát o strhujícím herecké výkonu Toma Cruise by bylo v tomto případě asi nadbytečné. Snad nebude považováno za neskromnost, jestliže se na závěr zmíním o svém názoru, že ve filmu se bohužel jednání statečného na můj vkus uhlazeného Clause von Stauffenberga drží až příliš svébytně historického obsahu, který podává jakýsi obraz jeho osudu o jeho životě. Možná mi tu chybělo cosi hlubšího ve vztahu jeho vnitřní komunikace se sebou samým a bolestivého poznání, že by instinktivně vycítil hrůzu a nelidskost války až po tak dlouhé době, než na to přišel, že Hitler rozvinul hrůzovládu ve velkém měřítku? A také mohli ve scénáři věnovat o něco větší prostor postavě jeho manželky Niny von Stauffenberg, která na pozadí tragického příběhu téměř úplně vymizela. Přesto nelze upřít filmu silnou atmosféru, která potlačuje jakoukoli romantickou fabulaci a těží bez výhrady z autentických událostí té doby. Úhrnem možno říci, že film splnil přesně moje očekávání.

Přiznám se, že jsem začal film sledovat se zájmem, protože mě zaujal zajímavý obsah na obalu DVD a také zmínka o scenerii pohoří krásného Atlasu. Avšak sotva jsem se stačil naladit na vlnu příběhu o nějakém možném tajemství z exotického prostředí nebo mysteria, tak se během postupnosti děje iluzívnost nadšení z filmu nějak vytratila už po několika detailech. Děj mi začal připadat povrchní, spíše se rozbíhal do zvláštní konstrukce jakéhosi poznávání místního folklóru tradic a historie, ve kterém probíhá banální seznamovací dialog, v kterém to naivitou skřípe až běda. Také se nelze zbavit dojmů, že podobné téma příběhu už jsem viděl asi v nějakém filmu. Pravda, efektivní záblesky foťáku přerušující tmu jsou neobyčejně působivé, ale to je tak vše. Nehodlám se tu ovšem pouštět do detailů, ale možná, že někdo ve filmu najde zalíbení v pochmurně napjaté atmosféře stylizované do podoby jakéhosi neznámého tajemství. Takže v úhrnu slabé dvě hvězdičky.

Zatím je první část dějově velmi zajímavá. Dějiny starověkého Říma se již dlouho těší pozornosti především historiků, romanopisců a filmařů. Natočené adaptace příběhů pro diváka o starověkém Římu jsou vždy nesporně pro ctitele historie velice atraktivní. Historická rekonstrukce hraného dokumentu z cyklu BBC neuhýba před pravdou a mnohdy vypovídá více emotivním obrazem než mluveným slovem, tak dosáhla myslím úspěchů v obsažnosti. Ve svých sedmnácti letech se stal Nero vládcem nejmocnějšího impéria, který svět poznal a pro křesťany, které nelítostně pronásledoval, ztělesňoval bytost největšího zla a Antikrista. Ničivý požár, který zachvátil Řím, byl v některých historických pramenech či románech přičítán Neronovi, ale podle jiných není jisté, zda se to nestalo pouhou náhodou, když oheň vznikl údajně v Cirku Maximu. Důležitější, než lámat si hlavu nad touto věcí, je vidět maximální snahu o pojetí serióznosti odhalených faktů bez jakékoliv vymyšlené senzačnosti a ta, pokud mohu soudit podle svých laických znalostí, je udělána poctivě. Je také pravdou, že s Neronovou vládou a smrtí skončilo období zlatého věku Říma. Tento styl dokumentu dovede přímo vtáhnout do děje filmových parád, protože je nabit obrazovými dojmy. A je tu ještě něco, tento film se i možná vyrovná hranému filmu svojí účinnou dramatičností.

Věřte, že tento příjemný Lamorissův aeronautický film zbaví dnešního člověka stresu a námahy myslet na starosti a dodá mu fascinující pocit, neboť co může být krásnější, než potkat filmově smyšleného anděla s fantazií snění pro dobré skutky třeba v parku, na ulici nebo náměstí, hned byl náš svět tišší a hezčí. Ponechme stranou, že jde vlastně o pohádku zcela jinou, než jsme zvyklí, o panu králi a jeho drábech nebo hloupém Honzovi a všimněme si zde neotřelé krásné poetiky děje, která je v zásadě laskavá. V čase nevinnosti jako dítě jsem v ovzduší říše pohádek věřil v pravdivost pohádkových příběhů, až později jsem si uvědomil, lidově řečeno, že i ostatně dnes ve chvíli prázdnoty se vracím rád do útulnosti filmových iluzí jako tonoucí na pustý ostrov. Zbývá udělat závěr. Mám rád filmy, kde se pobavím a můžu si, když chci i trochu zapřemýšlet. Pro mě to byl krásně jímavý film ušitý na míru dobré nálady.

Tvář fašismu, tvář samovlády, kterou jsem z vlastní zkušenosti nikdy nepoznal, mi zpočátku připadala v tomto příběhu nemožná a nevěřil jsem tomu, že lze i dnes u tolika lidí v jedné třídě zmanipulovat hierarchii hodnot a zvrátit myšlení. Je to příběh s výraznou fašizující systematičností a bez nadsázky s faktickým obdivem ke kultu osobnosti v postavě učitele. Čím jsou učitelem inspirované metody tak přitažlivé? Když požaduje přísnou kázeň a poslušnost, uniformitu, a také se vzdání všeho co jste doposavad měli rádi? Už to samo je pro mnohé přitažlivé, aby nosili stejný šat, a chtějí se vzdát vlastní identity, aby jim někdo říkal, co mají dělat, a někdo rozhodoval za ně. Koneckonců, pro ty hledače štěstí, které to tak duchovně uchvacuje být v područí nějakého magora a vyhovuje jim vymývání mozků, asi jiné řešení není. Je to taky určitá paralela života, která je ovšem scestná, když se mnoho lidí rozhoduje jak se přizpůsobit světu. V pomyšlení, že je něco takového možné a zjistit, že to jde, je tedy síla. Asi je i možné, že mezi blbosti lidského ducha patří i schopnost nevidět věci nebezpečně zřejmé. Děj se snaží objasnit specifika samovlády v experimentu, který má stále stejnou temnou tvář i když převléká různé stejnokroje. Ani sebelépe bělostnější košile nezakryje její nelidskost. Charakter postav v příběhu se mi zdál malinko zjednodušený a svádí k pochybnostem, že by bezmyšlenkovité uctívání učitele tak lehce probíhalo? Tím nechci snižovat hodnotu filmu, který je nepochybně po mnoha stránkách pozoruhodný a může se také opřít o skvělý výkon hlavního představitele Jürgena Vogela. A konečně poslední postřeh, co tedy zbývá napsat? Film je nadprůměrný, který mě určitě podnítil k zamyšlení o existující hrozbě a je tak trošku alarmující pro dnešní demokracii.