tahit

Začal bych hudbou, protože ta je u tohoto filmu stěžejní a je vynikající. Vlastně jsou zde i lepší písničky než ve filmu PERNÝ DEN, ale horší scénář, alespoň podle mého vkusu. A ne nadarmo The Beatles patří k mým hudebním oblíbencům. Film jako takový působí jako nesmyslná crazycomedie. Bylo to období jejich absolutní slávy, kdy prožívali radost i vyčerpání a slávu v kouři marihuany. Již od malička se mi líbily jejich písně a i dnes když můžu, rád si je znovu poslechnu.

Film, kde je nebeská modř, sluneční kraj a nádherná Provence plná vinné révy, se vždycky těší u mě dobré pověsti. Nejde vůbec o žádné zářící barvotiskové dílo, či lacinou komerční komedii, ale opak je pravdou, je to natočeno s lehkou svěžestí, vtipně a hlavně s filmařskou profesionalitou, kde režisér Ridley Scott, myslím nepromarnil nic z toho, co tenhle námět nabízel. Po herecké stránce tu na sebe váže pozornost hlavní postava Max Skinnera v podání neodolatelného Russella Crowe, jehož filmový rejstřík je opravdu široký a má v něm i místo pro humor. Ke konci, když už pravidelné titulky lemovaly obrazovku a zmizela okouzlující Provence, jsem dostal fantastickou chuť na skleničku francouzského vína. Nakonec proč ne, moje hodná paní doktorka praví, že v malém množství je víno zdravý nápoj, plodí radost a zahání stesk i chmury. O sodovce se to říct asi nedá?

Jemináčku, to byl pestrý a romantikou prodchnutý příběh, také bych si přál být namouvěru tím malým klukem, který měl tolik štěstí. Vlastně kdo jiný uměl ve svých dílech tak nádherně uchovat krásnou esenci romantiky a vykreslit anglický dobový kolorit než Charles Dickens. Přestože jeho filmové přepisy mají téměř vždycky tu předvídavou nevinnost dětské duše a jak ke štěstí dojít, ale co naplat, mohu posmutněle povzdechnout, "škoda, že je to jen vymyšlený příběh". Závěrem snad mohu dodat, že vždy zůstalo pouze jen u toho přání, že by se i moje či někoho známého skutečnost mohla stát někdy podobnou tomuto příběhu. Ale pohádky jsou přeci hezký, nebo ne?

Drsný gangsterský příběh americké reality třicátých let mě připomíná maličko robinhoodovskou historii, ale přeci jen v syrovosti násilí je tato gangsterská dvojice o moc a moc tvrdší, ale v žádném případě nejde o romantiku, ale o skutečné gangstery, kteří nikdy nebyli tím, čím jsou v krásné legendě Ameriky. Ostatně: mám-li napsat, proč se mi tento film líbil. Protože film dovede opravdu dokonale zaujmout promyšleným scénářem a skvělou dvojicí Warren Beatty a Faye Dunaway

Abych řekl pravdu, tak mě tento film nezklamal a po zhlédnutí mě okamžitě napadlo, že znovu natočený magický příběh ČARODĚJŮV UČEŇ zcela v jiném pojetí než Zemanovo skvostné dílo je také zajímavý. Exteriérová dějiště přírodních krás tu vynikají téměř mytologickou malebností v kontrastu temných sil. Nicméně si myslím, že filozofické pozadí příběhu podobenství odvěkého boje dobra a zla se také slušně povedlo a že zde nezanikla hlavní myšlenka o síle lásky. Film není vyloženě bombastický, ale působí dobře a fantaskně, a také zvolená hudba příjemně dokresluje tajemnou atmosféru filmu.

Stará kovbojka nedosahuje hranice lepších westernů od Sergio Leone. Musím, ale pochválit představitele hlavní role Lee Van Cleef 100% filmového kovboje s fotogenickou tváří drsného muže, který určitě nesklízel pouze lacinou slávu kovbojů hollywoodských westernů, ale naopak byl jedním nejvýraznějších hereckých kovbojů, jako jsou nebo byli John Wayne, Clint Eastwood a Charles Bronson a jiní.

Nemohu pomoci, ale mýtus Che Guevary mě nikdy nebral, tudíž ani forma filmového zpracování.

Afganistan, co mi připadalo na počátku filmu jako pohled na krásný hornatý kraj této země a kde se zastavil čas, se v minutě změní v hrozné peklo, když ruské tanky přepadnou osamělou vesnici a následují silně emocionální scény surového zabíjení. Tak o téhle válce se říká prý "Ruský Vietnam". Brutální válečný příběh o ruských vojácích, který je zpracován americkým pohledem obsahuje utrpení civilního obyvatelstva a nemilosrdnou krutost útočících vojáků. Afgánští bojovníci zvaný mudžáhid se prolínají příběhem sice bez bližšího prokreslení postav, ale dost dobrý scénář sleduje spíše osudy posádky tanku a psychologii postav. Škoda, že závěr filmu je zbytečně vykonstruovaný a nevěrohodný. Možná si myslím, že v tomto případě by ruští herci asi pro mě byli přesvědčivější a dali do toho životnější projev, který tak dovedou ve válečných filmech obvykle zahrát.

Vzhledem k tomu, že se do osudu Edith Piaf a Marcela Cerdana promítá příběh i jiné dvojice tak mě toto zpracování jejich příběhu zvlášť nenadchlo a jejich paralelní děj mě prostě nesedl. Ale co mohu s jistotou napsat, že dobové šansony Edith, (hlavně texty) které zde zazněly, na kterých se podílel částečně i Charles Aznavour, tak ty jsou opravdu nezapomenutelné. Režisér Claude Lelouch připravoval tuto roli pro svého oblíbeného herce Patricka Dewaera, který se na tuto roli velmi těšil, ale bohužel těsně před začátkem natáčení filmu si vzal život.

Proč mám rád tento film. Protože je tenhle Godardův tak dobrý, že jsem ho už viděl třikrát a podívám se klidně znovu. Charismatický Jean-Paul Belmondo (možná jeho nejlepší role) a mladičká herečka Jean Seberg jsou tak skvělí, že ať to byla náhoda či filmový osud, jisto je, že bez těchto postav si žádný remake tohoto filmu vůbec neumím představit.