hous.enka

Asi až napotřetí (s odstupem několika let, kdy jsem to zahlédla v televizi) jsem to dokoukala do konce. Vraha jsem si stále pamatovala a kdyby ústřední roli nehrála nesympatická Geislerová, asi bych hodnotila líp. Myslím, že je totiž dost škoda, že ta role nebyla víc propracovaná. Než jste s ní stihli soucítit, byla mrtvá. Kanyza dobrej, jako detektiv vidí snad i za roh.

Doteď jsem neviděla film, ve kterém by hrála banda prostitutek. Teda nejspíš viděla, ale tady je to tak nějak do očí bijící už na začátku, kdy ty sexy holky nastupujou do auta. Asi jsem teda čekala víc pobíhaček, než že holky budou řešit, co dál. Tenhle film nemá stát na zajímavých dialozích, ale na akci. A taky mohly mít lepší zbraně, protože pardon, ale jít se samopalem na žraloka, co vám provrtal zem mezi nohama, je trochu nuda. Mám ráda tyhle céčkový horory, ale přišlo mi, že Shakansas je moc mírnej, protože se bojí toho, že bude moc stupidní. Takže žraloci za mě dobrý, beženky i kapři taky (ten překlad je výbornej!!!), ale dohromady to prostě je tak někde napůl cesty.

Wese Andersena mám ráda pro jeho poetiku a hru s herci. Baví mě Wesův humor, kamera a tisíc detailů, které dělají z jeho filmů jedinečný filmový zážitek. Psímu ostrovu ale chybí živí herci, kteří by na sebe reagovali. Film jsem musela sledovat nadvakrát; film mě ani po hodině nechytl za srdce. Ani jsem se u něj nebavila tak, jako tomu bývá u ostatních Wesových snímků. Líbil se mi motiv vztahu člověka a psa, loutky jsou krásné a film oplývá skvělými nápady (psí chřipka, psí skládka, chemické zbraně). Tentokrát to ale bohužel nestačilo. Z Psího ostrova mám tak ve výsledku stejný pocit jako z Fantastického pana Lišáka - zhlédnuto, vizuálně moc hezké, ale asi si to znovu nepustím.

Hodně (HODNĚ) bláznivá komedie o mafii a šičkách. Zní to bizarně? Taky to pěkně šílené je! Film mě zaujal zejména kvůli přítomnosti Kaley Cuoco a Meghan Fox, jinak toho mnoho nenabízí. Ale já mám svým způsobem ráda tyhle filmy o tom, jak se z vás stane mafián, protože vám umře dědeček, takže na nedělní dopoledne - proč ne?

Strašně toporné dialogy a vadilo mi, jak Justin Timberlake mluví do kamery. Jasně, že to byl záměr, ale bylo to strašně rušivé a strhl pak celou mou pozornost na sebe. Přitom si myslím, že tenhle film měl být hlavně o postavě Ginny (Kate Winslet), která se ocitá opět ve střetu snu a reality. Mimochodem i Kate mi přišla strašně toporná, afektovaná a její roli jsem jí nevěřila. No nic. Pak tu máme Carolinu, kterou hraje Juno Temple. Tu holku mám ráda, ale tady je tááák naivní a hloupá. K dokreslení je tu malý žhář a vyléčený alkoholik. A mafián. No a to vše se odehrává na pozemku zábavního parku ve sladkých 50. letech. Musím prostě říct, že já jsem se nudila a nebýt těch krásných kulis (bod speciálně pro ně a pro kostyméry), tak bych film po půlhodině vypnula. Ale Woody, že jo, tak se z toho třeba něco vykřeše... Ne, nevykřesalo se z toho nic a je to fakt divnej film, na kterej se hezky kouká. Znovu ho vidět nechci.

Hodně zajímavý dokument o tom, jaké to je ocitnout se v situaci, kdy vám lékaři řeknou, že se dítě ve vašem břiše nevyvíjí tak docela podle tabulek. Co teď? Jít na potrat, anebo si dítě ponechat? Všechny čtyři v tomhle dokument se rozhodly pro druhou možnost. Chybí tu pohled druhý, kdy ženy podstupují ze stejného důvodu potrat. A to teda jakože dost tu tyhle ženy chyběly. Nakonec totiž dokument vyznívá tak, že jen jediná možnost je správná a ta druhá je zlo. Taky si myslím, že přetočit to všechno na (jakoukoli) víru je poněkud zjednodušující. Ale jasně, všichni se s podobnými věcmi vyrovnáváme různě. Rozhodně je to dokument zajímavý a natočený je tak lehce melancholicky: tklivá hudba, záběry rodiny v zasněžené přírodě... Je super, že ČT točí i takové dokumenty.

Mně se tenhle horor líbil. Baví mě ten typ filmů, kdy se tam neobjevují bubáci, ale režisér pracuje s lidskou psychikou - v tomhle případě se sluchem. Mám ráda tyhle postapo filmy, kdy lidi zůstávají sami, i když vlastně nikdy nejsou tak dočista sami... Jediné, co by mě zajímalo, by byla přítomnost těch mimozemšťanů. Byli to emzáci? Nebo něco odněkud uteklo? Proč? A proč ten sluch? Jinak skvělé, Emily Blunt i celá rodinka byli perfektní.

Dobrodružná japonsko-americká pohádka o malém Nemovi se mi líbila. Celá ta věc kolem světa snů a nočních můr byla velmi povedená. Mě na filmu na první pohled zaujala jména v titulkách: výtvarná stránka Moebius, podle předlohy Raye Bradburyho. Hezky namalované, ale být mi míň, tak bych se asi bála.

Originální Kohákův nápad a skvělé herecké obsazení. Přidávám se k Tom_Lachtan - koňskou metaforu jsem taky nepochopila. Jinak se mi to ale hodně líbilo a hlas Hany Hegerové do pražského "undergroundu" naprosto pásnul.

Melancholicky laděný dokument doplněný známými písničkami jedné z našich nejlepších šansoniérek. Písně Hany Hegerové poslouchám ráda a tenhle dokument mi sedl.