motyka52

Tvůrcům pořadu se tam nejdříve přes casting dostalo příliš mnoho lidí, kteří si mysleli, že úkolem hry je dostat se z ostrova co nejdříve domů. Takže se to pak řešilo přílišným počtem twistů, což už přestávalo být přehledné. Ale Survivor mě tradičně baví, mezi spoustou kokotů (kteří jsou kořením reality show) se vždycky najde i dost zajímavých osobností, takže já budu většinou spokojen, ať se děje, co se děje. A tady se toho nakonec dělo docela dost.

Balancuje to na hraně dvou až tří hvězdiček, ale první série je jednoznačně lepší, takže tohle je nutně za dvě. Kromě toho to taky balancuje na hraně důstojného vyprávění a totálního kýče, přičemž se to příliš často vychyluje na stranu toho druhého. Emocionálně to nefunguje vůbec, Bartošová je tady od v podstatě od začátku líčená jako nesveprávná chudinka, kolem které mohou exhibovat různé bizarní a ještě bizarnější postavičky. Celé to působí jako jakási bulvární obžaloba bulváru. Pokud se v tom panoptiku neorientujete, nevíte, co se kolem Bartošové tehdy dělo, tak budete úplně v lese, nemáte žádnou šanci se chytit. Podobně jako v druhé sérii dávám kredit za perfektní obsazení některých postav a taky masky, ale proč je nutné aby Prachař neuměle ráčkoval (přičemž na to nezřídka zapomíná), to mi hlava nebere. Filmařsky zajímavá byla snad jen scéna s Rychtářovým bušením na dveře v Itálii, kteroužto doprovázejí prostřihy na různé lidi sledující tento výjev v bulváru. Ale třeba to završení "tajemné linky" Pagáčové a jejího frajera?! WTF.

V podstatě to samé, co v první sérii, jen ve vyšší technické kvalitě a v jiném prostředí. Ale je z toho cítit snaha o to, aby Kenny nebyl jen zabedněný buranský hláškař, ale aby měl taky nějaký vývoj, což kvituju.

Hrozně tomu škodí absence jakéhokoliv opačného názoru, v podstatě jakékoliv protistrany. Já vím, že když někde nechce, tak se s tím těžko něco dělá. Ale i kvůli tomu z tohohle vyšel jen přepečlivě vyleštěný pomník Gabriely Soukalové, který působí chvílemi až nedůvěryhodně. Směšné scény typu "křik v krajině" bych vydržel, ale tohle na mě nepůsobilo jako dokument, spíš jako skoro dvouhodinový medailonek. A to je u takhle komplikované osobnosti fakt málo.

Když pominu, že mi u toho trochu vadil opravdu laciný televizní look, tak mě tenhle nesoudný nekorektní buran bavil. Danny McBride je vtipnej týpek bez limitů a tady to beze zbytku prodá.

Jsem si doteď myslel, že Milli Vanilli byli nějaká východoněmecká bizarnost pro postsovětský blok, která smrděla západem, byla tak trochu šmíra a ti borci otvírali pusu do zpěvu někoho jiného. Tímto se jim omlouvám a děkuji tomuhle dokumentu, že mi přehledně osvětlil, jak velký fenomém to tehdy v hudebním světě byl a jaké byly okolnosti a následky toho "podvodu".

Další nezaměnitelný vizuální rukopis Tima Burtona, dokonce bych řekl že jeden z nejlepších. Excelentní balanc na hraně několika žánrů, příběh držící pohromadě, jeden stylovější obraz za druhým, parádní soundtrack. Co víc si přát? Snad tentokrát jen o něco méně afektovaného Johnny Deppa, mám-li být perfekcionista.

Zprvu jsem byl poněkdu nesvůj z formátu vyprávnění, neseděly mi oba hlasy, působilo to na mě rušivě. Ale postupně si to začalo sedat a na konci už jsem byl přesvědčený o tom, že přesně tohle byl krásný způsob, jak Fajtlovi a Jánskému - a vlastně všem českým letcům RAF - vytesat důstojný filmový pomníček. Klasický dokument to není, moc faktických informací se nedozvíte. Ale perfektně z toho pochopíte, že válka je vůl, že někdy je nutné se bránit, co obnáší hrdinství a co vlastně znamená být vlastenec, což je pojem, který v této době zažívá pohříchu hluboké vyprázdnění.

Takhle nějak si asi představuju dobře vyzdrojovaný dokument (obě strany bohatě zastoupeny), který zasadí věci do kontextu, celé čtyři hodiny zvládne udržet pozornost a dokonce jsem přesvědčený o tom, že si z něj spoustu věcí budu pamatovat. Hvězdičku jsem původně chtěl přece jen strhnout za absenci informací o šestici diplomatů, kterým se zajetí podařilo uniknout a o jejichž osudu pak vypráví Argo, ale beru, že tento dokument není o nich.

Je spoustu věcí, které mě v tomhle filmu serou nebo je nechápu. Naprosto nezajímaví až směšní záporáci. Divný ořez obrazu. Snová sekvence v epilogu. Víceméně celý epilog, když už jsme u toho. Ezra Miller. Digibordely. Že se to bere tak smrtelně vážně, až to často působí jako parodie sebe sama. Alfred. Vysvětlování fyzikálních zákonů, které tutově nemohl chápat nikdo na place, natožpak v publiku nebo u televize. A asi stovka dalších věcí. Překvapivě mi ale nevadila čtyřhodinová stopáž. A vlastně mi nevadil ani ten film jako celek. Po některých reakcích jsem čekal absolutní peklo, ale dostal jsem vlastně lehce nadstandardní komiksovku (v kontextu tvorby DC výrazně nadstandardní), která má sice tisíc a jednu chybu, ale aspoň je na ní vidět, že jí točil někdo, komu na ní záleželo. A vlastně to docela odsýpá a svým způsobem působí sympaticky.