AloeB

X-meni možná objektivně dobře bojují se směšností svého žánru, ostatně proto se mi předchozí film líbil, ale jak jednička, tak dvojka mají naprosto hloupý úvod, který se sice snaží tvářit inteligentně a dramaticky - je humorné si vedle toho postavit úvod Deadpoola - nicméně předkládají nám ideu, že navazující krok lidské evoluce je změna ve vtipné čertíky, vlasaté šelmičky, žabičky s dlouhým jazykem nebo týpečky, jimž z očí srší kdovíco. Jasan, chápu, že jde jen o pohádku, ale tato pohádka se snaží tvářit dospěle, takže se obávám, že fikční svět, který tvrdí, že evoluce se děje každých tisíc let, jim fakt nežeru. Přes tuhle výtku ovšem nejde o špatný film, právě naopak. Ostatně představuje mnohem komplexnější problém než obvykle nabízejí jiné komiksové filmy. Ani ten nasvalený fialový šmoula z Avengerů nebyl tak hrozivým a neřešitelným nepřítelem jako hlavní záporák X-menů dvojky - lidská nenávist sama. Ten Stryker nebo Magneto, to jsou jen efektivní a v případě druhého i velmi zábavní vedlejšáci, ale pravý nepřítel, s nímž se protagonisté filmu potýkají, je nenávist, s níž se pomocí kovových drápů a sexy modrého těla fakt bojovat nedá. Myslím si, že i proto je film silný, neboť si neklade nízké cíle. Dokonce bych i řekl, že mě tento film bavil více než předchozí - zde je totiž fakt vše, Wolviho baby-sitting, vztah Rogue a Logana, fucking Colossus (aspoň myslím, že je to on), mutantský coming out (Can you try not to be a mutant), Pyro, Magneto a Mystique a spousta dalšího. Je sice nutné si přisadit a přihřát moji negativní polívčičku, protože stále jde o hloupou akčňárnu. Ale promyšlenou a šikovnou hloupou akčňárnu. Navíc, singerovsky velmi dobře vizuálně vyprávěnou.

Představte si postarší ženu, která vypráví o svých sexuálních a kanibalských fantaziích své družce spící leže na stole, zatímco u toho pojídá dort a šňupe kokain. Přiznám se, že už je to nějaký pátek, co jsem naposledy Los abrazos rotos viděl, tudíž si tuto vystřiženou scénu s ničím nespojím, tudíž se nabízí (a je vhodnější) interpretovat snímek jako samostatně stojící. Těch 8 minut filmu samozřejmě nemá děj, jde jen o žvanění a nějakou případnou pointu, která se objevuje pouze v podobě snu spící ženy. Věřím, že je na divákovi, aby sám uznal, zda se mu ono kecání staré Conchity líbí, nebo ne. Mně se líbí. Vynecháme-li totiž často dvojsmyslné kanibalské narážky v druhé půlce, zůstane nám výpověď frustrované ženy, které již dává smysl pouze sex. Obecně tak dostáváme lehkou esej o sexualitě a sexuální volnosti, což je fajn. Pedro Almodóvar, jak je jeho dobrým zvykem, staví vášeň na piedestal. Nechci tvrdit, že si stojím za vším, co je ve snímku zmíněno (ostatně nemohu stopro tvrdit, že jsem ve španělském snímečku s portugalskými titulky pochytil vše správně), ale nemyslím si, že jde o upřímný manifest samotného tvůrce. Jde prostě jen o režisérskou hříčku, snímeček, v němž muselo být pro Carmen Machi hrozně zábavné (a hravé) hrát a scénku, která je stoprocentně v souladu s režisérovou tvorbou. Jo a tak na sekundu je na začátku Penélope Cruz, což ohřeje srdíčko již v úvodu.

Po přečtení některých komentářů jsem se jednak rozhodl, že dělat vtip na Zkrocenou horu rozhodně originální není, jednak moc nechápal, proč to mnozí hodnotí průměrně. Přirozeně sice Extraña forma de vida nijak originální není, jde o jednoduchou filmovou jednohubku, přesto však o velmi chutnou jednohubku. Od mikropovídky převedené do filmu přeci nemohu očekávat rozsáhlý román o deseti dějstvích, očividně ani ne menu o pěti chodech s lahví vína. Mé důvody proč si myslím, že je film více než dobrý, jsou možná prosté - jde o precizně natočený western s působivou vizuální stránkou a citlivou kamerou, jde o příběh, v němž Almodóvarova typická soupoperovnost působí přirozeně (syn týpka, s nímž šerif čtvrt století zpátky spal, zabije manželku šerifova bratra, s níž se před nebo po bratrově smrti šerif taky vyspal - jakkoliv to zní zmatečně, ve filmu to není ani zmatečné, ani důležité, je to snad jen postesk po bizarní Kikovosti výše zmíněného režiséra), jde o sbírku oku lahodících scén jako polibek obou mužů, Ethan Hawke ve vaně, pití vína s mexickými dívkami, jde o film, v němž je Mexiko vyslovováno jako Méjico, jde o film, kde je postřelený muž celé dny na ranči léčen mužem, který jej postřelil. Ve zkratce na mě nějakým způsobem působí Almodóvarova kinematografie a proto si i tohoto krátkometrážního snímku velmi vážím a upřímně na mě působí lépe než mnohem populárnější díla, ať už žánrová, nebo obecně populární.